Stavba stojí v místě, které bylo zničeno při mylném americkém leteckém náletu na Prahu 14. února 1945. K téměř úplnému odstranění trosek došlo v roce 1946, definitivně až v roce 1960, a to demolicí zbývajících kleneb a zbytků zdiva. Od té doby se vedly spory o tom, co v daném místě bude stát.
Tančící dům byl pojmenován podle tvaru svých dvou nárožních věží, inspirovaných slavným meziválečným tanečním párem Freda Astaira a Ginger Rogersové, protože dynamická forma stavby připomíná tančící pár. Tanečníka představuje věž kamenná a tanečnici věž skleněná. Na vrcholu věže symbolizující postavu muže je kopule s konstrukcí z kovových trubek potažená nerez síťovinou s oky o rozměrech 10 x 10 mm, zahalená do pomyslných vlasů.
Autorem stavby je český architekt jugoslávského původu Vlado Milunič, kterého si ke spolupráci přizval architekt a designér Frank O’Ghery. Vše se stavělo pro nizozemskou společnost Nationale Nederlanden (dnes ING), která pozemek koupila v roce 1992. Základní kámen byl položen 3. 9. 1994 a hrubá stavba byla dokončena v únoru 1996. Slavnostní otevření se uskutečnilo 20. 6. 1996.
Celá stavba vybočuje z linie okolní zástavby, okna budovy jsou rozházena po obvodu železobetonové konstrukce. Budova je sestavena z 99 panelů, přičemž díky neobvyklému tvaru stavby je každý z nich originálem (každý má jiný tvar).
Tančící dům je administrativní budovou, má sedm nadzemních podlaží a dvě podlaží podzemní. Interiéry byly z části navrženy britskou architektkou českého původu Evou Jiřičnou.
Výrazným prvkem interiéru jsou stávající železobetonové sloupy (sloup představuje prostorový tvar vybízející k výtvarnému pojednání – jeden ze základních prvků historické architektury). Venkovní terasa je doplněna dubovou stěnou, zvýrazňující její oddělení od prostoru vnitřního zázemí.
Tančící dům dostal nejvyšší ocenění v kategorii designu roku 1996 v anketě amerického časopisu Time. V českém časopisu Architekt se doslal mezi pět nejvýznamnějších českých staveb 90. let.
Dnes je místem moderních kancelářských prostor a restaurace a baru.
Tančící dům má ideální polohu - je dobře viditelný z náměstí, z protějšího břehu řeky i ze Smíchova a Hradčan.
Přestože svého času stavba vzbudila velké emoce a dodnes má své odpůrce i příznivce, dnes již patří Tančící dům neodmyslitelně do architektury Prahy, a důstojně čeká na ocenění příštích generací.
