Zakázané město začal stavět Jung-le (třetí císař z dynastie Mingů, který vládl v období 1403-1423) poté, co se mu podařilo vyhnat z Pekingu dobyvačné Mongoly.

Odhaduje se, že se budování celého komplexu účastnilo na 100 000 řemeslníků a jeden milion dělníků, kteří postavili město s 800 paláci, 75 síněmi, početnými chrámy, pavilony, knihovnami, ateliéry a také zahradami, nádvořími a cestami.  

Zakázané město má obdélníkový  půdorys a stejně jako celý Peking je orientováno podle severojižní osy. Průčelí všech významných budov jsou obrácena k jihu, odkud přichází slunce, a tedy i svatost.
Zakázané město je mistrovským dílem architektury. Jeho krása nepramení z některé konkrétní budovy, ale z promyšleného rozvržení celku a z vytříbené kombinace barev.


Návštěvníci vcházejí do města Polední branou. Prostorné nádvoří za branou, jimž protéká Zlatá řeka, připomíná svým tvarem luk. Přes Zlatou řeku vede pět mramorových mostů. Na protější straně nádvoří je brána Nejvyšší harmonie, jíž se dostaneme na prostranství před síní Nejvyšší harmonie, která je považována za střed čínského světa. V tomto nádherném sále císař sedával na Dračím trůně a při slavnostních příležitostech přihlížel velkolepým obřadům. Za síní Nejvyšší harmonie je síň Dokonalé harmonie, kde se císař připravoval na audience udělované zahraničním velvyslancům. Návštěvníky přijímal císař v nejsevernější státní budově, v síni Zachování harmonie.

Císař žil ve skupině tří paláců v severní části komplexu. Dva z nich, palác Nebeské čistoty a palác Pozemského klidu, sloužily jako rezidence císaře a císařovny. Mezi nimi je palác Jednoty, který symbolicky spojuje císaře a císařovnu nebo-li Nebe si Zemí či mužský princip jang s ženským principem jin.
Paláce jsou obklopeny císařskými zahradami, skalkami, chrámy, divadlem a knihovnou.


Císař z tohoto komplexu téměř nevycházel a jelikož zde neměl  pouze vládnout ale také si užívat zábavy, trávily zde celý život i tisíce sluhů. Např. 6 000 kuchařů, 9 000 konkubín či 70 000 eunuchů.

Vládlo odtud celkem 24 císařů s dynastií Ming a Čching. Až do vypuknutí sichajské revoluce v roce 1911 a nastolení republiky, vládce Číny  od světa odděloval vodní příkop a 11 metrů vysoká zeď.

Vůdcové nové republiky donutili posledního císaře k abdikaci a nechali ho pobývat v Zakázaném městě do roku 1924. Mnohé budovy postupně zchátraly.

Dnes ve většině síní a paláců najdeme exponáty svědčící o dřívějším přepychovém životě v Zakázaném městě. Zakázané město se stalo magnetem hlavně pro turisty, pro které je symbolem poutavé čínské historie.