Roku 1944 byl Woodlandský hřbitov zapsán na list pamětihodností UNESCO. Hřbitov je úspěšným příkladem navržené kulturní krajiny, terénu a přírodní vegetaci spolu s architekturou.
Město Stockholm tehdy vyhlásilo mezinárodní architektonickou soutěž. Hlavními kritérii bylo zabezpečit důstojnost, uměleckou kvalitu i harmonii stavení, rostlinstva i krajiny nového hřbitova.
Soutěž vyhráli dva mladí švédští architekti, Erik Gunnar Asplund a Sigurd Lewerentz. S výstavbou hřbitova a krematoria se začalo v letech 1919 na místě původního štěrkového lomu. Vytvořen byl nový design, který ovlivnil vzhled hřbitovů po celém světě.
Na Lesním hřbitově je vystavěno krematorium a tři kaple. E. G. Asplund navrhl Lesní kapli a krematorium a S. Lewerentz se postaral o kapli Zmrtvýchvstání a zbývající okolní prostor.
Nejmenší kaple hřbitova, Lesní kaple, byla vysvěcena již roku 1920. Jde o jednoduchou dřevěnou stavbu obklopenou vzrostlými stromy. Půdorys svatostánku tvoří čtverec, do něhož nepřímé osvětlení přináší kruhová kopule. Vstup podpírá dvanáct sloupů, na nichž spočívá prostá valbová střecha.
Její jedinou výzdobu tvoří socha Anděla smrti od Carla Millese. Tato soška vzbudila ve své době velký rozruch a debaty – kvůli ženské postavě s roztaženou náručí vítající přicházející pozůstalé.
Kaple byla pečlivě promyšlena, s mnoha odkazy a symboly. Například klíčová dírka ve dveřích má tvar oka u lebky, která otevírá dveře smrti. Kovaná brána rovněž obsahuje řadu křesťanských symbolů. Interiér kaple má nabílené stěny, které jsou kontrastem k černé střeše. Výklenek pro rakev má podobu starých kopaných sklepů, což má symbolizovat odchod zesnulého nazpět do země. Na oltáři jsou krásné malby.
Druhá kaple nese svůj název podle části sochy, která je umístěna nad vstupní halou, kaple Zmrtvýchvstání. Kaple byla otevřena roku 1925 a dík za ní patří architektu S. Lewerentzovi. Jedná se největší a hlavní kapli.
Kvůli obřadům, které se konají zároveň ve všech třech kaplích naráz, byly mezi nimi vytvořeny zahrady a místnosti určené k čekání, aby nebylo narušeno ničí soukromí. Mezi prostorem k venkovním obřadům a největší z kaplí je jezírko.
Stavba celého komplexu trvala do roku 1940 a symbolizuje typickou náročnou švédskou architekturu okolo druhé světové války. Architekti navrhli komplexní stavbu, od vstupní brány, po celkový dojem rozložení v krajině, až po drobnůstky jako jsou svítilny. Vznikl tak harmonický celek, jenž spojuje přírodu a architekturu.
