Jedná se o jedinečný gotický komplex ozvláštněný řadou prvků manuelského stylu a renesance.
Batalha znamená v překladu „bitva“ a před postavením této katedrály opravdová bitva proběhla. Stavba byla postavena na památku vítězství v bitvě u Aljubarroty (14. srpna 1385). Bitva byla vyvrcholením boje o nezávislost portugalského království. Portugalci společně s Angličany porazili kastilského krále, podporovaného naopak králem francouzským.
Portugalský král Jan I., který byl současně i velmistrem rytířského řádu z Avizu, slíbil, že v případě vítězství postaví klášter zasvěcený Panně Marii. A tak necelé dva roky po vítězné bitvě byla zahájena stavba katedrály Santa Maria da Vitória a kláštera řádu dominikánů.
Stavba chrámu a kláštera z bílého vápence trvala více než století (1386 až 1517) a vystřídalo se na ní sedm portugalských panovníků a 15 architektů. Autorem základní koncepce je portugalský architekt a stavitel Alfonso Dominguese, který ji řídil do roku 1402. Do roku 1438 pokračoval ve stavbě Mistr Huguet, který pocházel z Francie.
Za dob stavby těchto dvou architektů byla dokončena základní stavba, byla uzavřena klenba katedrály, vznikl hlavní portál chrámu a byla postavena kaple zakladatelů – mausoleum královské dynastie Aviz. V této kapli stojí sarkofág zakladatelů kláštera zdobený reliéfy královských manželů Jana I. a jeho manželky Filipy z Lancasteru.
Byla také zahájena stavba tzv. Nedokončených kaplí, která se měla být hrobkou krále Eduarda I. a jeho potomků. Stavba však byla posléze zastavena, neboť král dal přednost klášteru sv. Jeronýma v Lisabonu. Nedokončenými se kaple nazývají proto, že nejsou zastřešeny.
Dominantu stavby tvoří mohutný osmihran o průměru 20 m a kolem něho je sedm kaplí s velmi bohatými rostlinnými a figurálními vlysy.
V dalších desetiletích byly katedrála i klášter rozšiřovány způsobem odpovídajícím módnímu architektonickému stylu té které doby.
V roce 1755 klášter poškodilo zemětřesení, ale více jej poškodila napoleonská válka. Tehdy byla katedrála vypálena a vypleněna. Komplex zůstal opuštěn a postupně se rozpadal. Až za krále Ferdinanda II. Portugalského v roce 1840 se začalo s rekonstrukcí a záchrannými pracemi, které trvaly až do 20. století.
V roce 1907 byla katedrála s klášterem prohlášena za národní památku a v roce 1983 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.
