Co je vlastně na těchto zvířatech tak přitažlivého? Jejich vzhled, dravost, exotika, pocit, že mám doma něco zvláštního?
Každopádně nás nesmí mýlit, když si koupíme malého plaza, že vyhlíží poměrně roztomile. Chov je velmi náročný na čas, prostor a peníze a z malého dareby nám časem vyroste velmi žravý a nebezpečný obr. Chovatel, který tyto vlastnosti podcení nebo nemá dostatek zkušeností se může dostat do velkých problémů, protože zvířete se pak už nijak jednoduše nelze zbavit.
Chceme-li se tedy do chovu pustit, je lépe volit zpočátku malé druhy plazů a teprve když si ověříme své možnosti přejít na větší. Existují totiž i trpasličí druhy plazů, ke kterým, patří třeba pralesní krokodýli. I ti však dosahují v dospělosti délky až 1,5 m.
Chov krokodýlů, aligátorů a kajmanů tedy vyžaduje velký prostor, ve kterém se nachází nejen vodní hladina, ale také suché zázemí a obrovské množství dostatečně teplé vody, kterou je plaz schopen při nedostatečné filtraci rychle znečistit. Dále pak poměrně vysokou teplotu a dostatek masité potravy.
Pokud tedy nejsme nadšenci, kteří jsou pro tuto zálibu schopni obětovat vše, nemáme zázemí, ve kterém bychom mohli velkým plazům vytvořit potřebné podmínky a nejsme dostatečně solventní, měli bychom si pořízení velkého plaza, i za cenu, že nebudeme mít něco neobvyklého, rozmyslet.
Mít někde v malém bazénku kládu, která se tam nemůže ani otočit a strádá nedostatkem pohybu, tepla nebo potravy je týrání zvířat a to je již dnes trestné i když se jedná o krokodýla.
