V sedle těžkého bojového koně, se založeným kopím v plné výzbroji a výstroji, představoval jednu z nejstrašnějších zbraní středověkých bitevních polí. Kůň jezdci umožnil vyvinout vysokou rychlost pro čelní úder (kolem 300-400m/min dle zatížení, typu koně, terénu apod.), jímž těžká jízda zpravidla zahajovala střet. Do 11. století držel jezdec kopí při útoku zdvižené v pravé ruce a úder zasazoval bodem - soudě trochu opatrně dle ikonografických pramenů, zpravidla bodal asi shora.
Ve 12. století ale již zakládal jezdec své dlouhé kopí pevně do podpaží a mířil jím šikmo přes hlavu koně tak, aby protivníka měl po levé straně, kde byl také zavěšen štít. Tak byl zároveň sám chráněn před kopím protivníka. Štít, kterým se chránil, sice sám o sobě kopí soupeře zastavit nemohl, ale zkušený bojovník mohl štítem hrot kopí srazit stranou. Při založení kopí do podpaží jezdec již neútočil bodem rukou jako dříve, ale nárazem pevně zapřeného kopí, kdy potřebnou sílu a rychlost mu dodal pouze rozjetý kůň. Založení kopí umožnilo jezdci přenést energii nárazu přes vysoké sedlo na hmotu koně, takže úder byl nesmírně silný - pokud zasáhl přesně svůj cíl a jeho kopí nebylo sraženo stranou, neexistovala už žádná zbroj, která by jej mohla zastavit, protože veškerá energie nárazu byla soustředěna v jediný bod na hrotu kopí. V samotné bitvě pak byl kůň nejen dopravním prostředkem, ale kvalitně vycvičený, byl také sám o sobě nebezpečnou zbraní - údery kopyt mají smrtící sílu a kůň se zkušeným jezdcem v sedle dokázal pod sebou v husté bitevní skrumáži sám spoustu pěších bojovníků rozdupat a rozdrtit.
Další důležitý prvek, který rytíři kůň poskytoval byla zjevná demonstrace jeho vlastního postavení. Vysoko v sedle sledoval pán přezíravě pěší bojovníky pod kopyty svého koně - vlastní i cizí. Kůň jej demonstrativně odděloval od nižší třídy - pěších bojovníků a poddaných obecně, stejně jak jej oddělovalo jeho společenské postavení a podtrhoval tak jistý antagonismus.
Redakce Best4man.cz
