Zde zase musíme rozlišit mezi těmi, kdo potřebují zbraně pro nějakou nelegální činnost a mezi amatéry fanatiky, které zbraně fascinují, ať již jako předmět ničení nebo technicky dokonalý výrobek, který je třeba napodobovat nebo stále zdokonalovat. Nejednoho zbrojíře- amatéra již jeho koníček dostal do konfliktu se zákonem nejedno lidské neštěstí s tímto koníčkem souvisí.
Nejvíce kvetla amatérská výroba zbraní tehdy, kdy k nim nebyl tak masový přístup. Pamatujeme příběhy o pytlácích a pašerácích, kteří si sami vyráběli střelné zbraně, které mohli snadno ukrýt, rozebrat a přenášet.
Později, kdy bylo snadnější zbraň získat tento trend trochu opadl, avšak nikdy nevymizel docela a obávám se, že ani nikdy nevymizí. I kdyby střelné zbraně volně prodávali v supermarketech, stejně budou lidé, kteří si je budou sami upravovat a budou napodobovat ty lepší a dražší.
Okopírovat a napodobit poslední výkřik zbrojního průmyslu není pro zručné mechaniky, kteří propadli kouzlu střelné zbraně problém. Nad výsledkem často žasnou i odborníci. Tyto zbraně bývají často doplněny zakázanými doplňky jako jsou zaměřovače, tlumiče, baterky, jsou různě zkrácené nebo jinak upravené, používají se na ně přístroje, které měly původně jiný účel.
Mnohem zajímavější jsou však podomácku vyrobené zbraně, které skrývají svou identitu a někdy jsou určeny třeba jen na jedno použití. Většinou slouží k nekalé činnosti a jejich výrobci je sestrojují právě za tímto účelem.
Před dvěma lety proběhla v Muzeu policie výstava podomácku vyrobených zbraní, které byly zabaveny amatérům, kriminálním živlům nebo vězňům. Když pomineme aspekt nelegálnosti a nebezpečí, musíme žasnout nad tím, co „zlaté české ručičky“ – podotýkám že nejen dospělé - dokážou. Kuriózní jsou nejen nápady, kdy fantazie výrobce a snaha po nenápadnosti dokáže umístit zbraň do těch nejběžnějších předmětů běžné potřeby od hole až po zapalovač, ale i materiály, ze kterých je kutilové dokáží vyrobit.
Někteří z nich mají dokonale vybavené mechanické dílny, ale například vězňové si zbraně dokáží vyrobit i pro přísným pohledem dozorců, aniž by vzbudili podezření. Ostatně to, co může být zbraní nám ukazují akční filmy. Když si vzpomeneme, z čeho střílel třeba James Bond, tak se nemůžeme divit, že to některé neposedné mechaniky láká k napodobení. Někteří dokáží vyrobit dokonce i kanon.
S výrobou, historií a dalšími aspekty podomácku vyráběných střelných zbraní se můžeme seznámit například v knize „Udělali si sami“ ing. P. Lišky. Tato kniha poskytuje zatím nejrozsáhlejší přehled o tomto fenoménu. Nejde ale ani tak o přehled ucelený, protože ten by obsáhl několik tlustých svazků a stejně by nevystihl vše, co bylo v této oblasti objeveno. Popsat téměř dvousetletou tradici domácí výroby zbraní je nadlidský úkol.
Domácí kutilové tohoto pochybného druhu budou stále. Smutné ovšem je, že právě oni „kutilové“ si většinou vůbec neuvědomují nebezpečí, kterému vystavují nejen sami sebe, ale hlavně své okolí, rodiny a děti. Vždyť i jen pouhá náhoda nebo nepatrná manipulace s těmito nebezpečnými předměty může způsobit obrovské neštěstí. Jako příklad může posloužit třeba domácí pyrotechnika, která na sklonku roku plní chirurgické ordinace právě těmito nadšenci, kteří jsou si jisti, že se nic stát nemůže.
