Někdy to byla touha po drtivé porážce nepřítele, který bude zaskočen novou technikou, jindy čistě vědecký zájem. Tím nejdůležitějším důvodem je ale úcta k lidskému životu.
Ideálem některých vojenských stratégů, ale i matek, které posílají své syny do válečného konfliktu, je stav, kdy by byl konflikt řízen z pohodlí kanceláří nebo obranných stanovišť. Jeho účastníci by řídili ne lidi, ale stroje, které by proti sobě bojovaly a vítězil by ten, kdo by měl ne větší odhodlání, ale dokonalejší techniku. Lidský faktor je, jak známo, nevypočitatelný a často selže, ale stroje nepodléhají emocím a pokud se některý zničí, snadno se nahradí novým bez toho, že bylo třeba se zabývat morálními problémy a emocemi.
Tuto vizi již zpodobili někteří spisovatelé včetně Karla Čapka nebo filmoví tvůrci, kteří ovšem dopustili, aby se v záběru takový stroj polidštil, což pro vojenské účely není právě žádoucí.
Moderní válka, ale i počet různých katastrof, při kterých zahynou nejen přímí účastníci, ale ve výsledku paradoxně i záchranáři nastolují potřebu robotů – strojů, které mohou nahradit práci lidských rukou a mohou být vyslány do situací, kdy lidem hrozí přímé nebezpečí ohrožení zdraví či života.
Stroje, které jsou naprogramovány nebo řízeny zdálky lidmi se tak ocitají čím dál víc v první linii. Uplatní se při likvidaci min či jiných nástrah, průzkumu, mapování situace, jsou schopny reagovat na pohyb nepřítele a upozorňovat na jeho změny, odklízet trosky a nacházet pod nimi lidi nebo třeba dopravovat materiál a zásoby do nebezpečných míst. Tyto činnosti jsou schopny provádět jak na zemi, tak i ve vzduchu.
Již dnes se počítá s tím, že roboti v budoucnu nahradí minimálně jednu třetinu vojáků. Nejde ovšem, o to, že by za každého takto nahraditelného vojáka nastoupil robot typu ET, ale o úsporu lidské síly tam, kde ji může nahradit technika. Druhou stranou ovšem je, že se od vojáků bude vyžadovat stále vyšší vzdělání a odborné znalosti, aby tuto techniku zvládli.
V současné době používané vojenské robotické systémy jsou řízeny na dálku buď počítači, nebo vysílačkami. Lidský faktor je ovšem důležitý, protože stroj sám není schopen vyhodnotit změnu situace tak, aby nenapáchal více škody než užitku. Proto by to měl být zatím vždy člověk, který udělá ono konečné rozhodnutí a stroj by neměl udělat nic, co mu člověk neodvolí. Ne vždy totiž má člověk v případech práce s vojenskými roboty možnost řídit je z takové vzdálenosti, aby jej dění nezasáhlo a podle okamžité situace se také musí rozhodnout.
Vojenské robotické systémy se zatím nejvíce v praxi osvědčily ve válce v Iráku a v budoucnu se jistě osvědčí i v jiných konfliktech. S jejich používáním je však také spojena řada i etických otázek. Jde v první řadě o míru lidské odpovědnosti a možnosti jejich zneužití. S těmito otázkami se setkávají všechny nové vynálezy a zavádění většiny nových zbraní i jiných, technicky dokonalých výrobků do života. Na tyto otázky si však bude muset člověk odpovědět sám.
Redakce Best4man.cz
