Znáte hereckou hvězdu současnosti Jessicu Chastain? Nejspíš ne. 

Přesto je jednou z nejobsazovanějších a zároveň nejneznámějších hvězd Hollywoodu současnosti.

Důvodem není to, že by v úspěšných filmech hrála jen křoví. Neznáme jí díky rozmarům v natáčení a v distribuci filmů. To všechno vede k tomu, že všechny své filmy, které američanka za poslední čtyři roky natočila vletí do našich kin až letos. Celkově se jedná o 11 filmů. Potom už jí snad všichni budeme znát. Možná až moc dobře.

Do britských kin nyní míří film Dluh, ve kterém si Jessica zahraje tajnou agentku Mossadu. "Abych pravdu řekla, trochu se bojím, že mě všude bude plno. Momentálně se ale pro mě nic nemění. Za celý můj život se mi stalo snad jen dvakrát, že by mě na ulici někdo poznal," řekla herečka v Londýně před premiérou Dluhu.

Ti všímavější z nás si mohli třicetileté herečky všimnout v nízkorozpočtovém filmu Jolene, kde si zahrála hlavní roli. Ti méně všímaví zase ve snímku Terrence Malicka Strom života. Za něj Jessica dostala Zlatou palmu na festivalu v Cannes. V něm si zahrála po boku hvězd jako třeba Brad Pitt a Sean Penn. Herectví bok po boku hollywoodských celebrit pro ní přitom v té době už dávno nebyla novinka. Zahrála si například Salome v polodokumentárním filmu Wilde Salomé, který natočil Al Pacino.

"Bylo to hned po škole a Al Pacino mi zavolal, že mě chce zkusit pro Salome. Myslela jsem nejdřív, že ten telefonát je vtip," vzpomínala na první velkou roli absolventka newyorské herecké školy Juilliard School. "Nakonec se ukázalo, že mě Alovi doporučila (švýcarská filmová herečka) Marthe Kellerová, která mě viděla v jednom malém divadelním představení v New Yorku."

Do Hollywoodu vstoupil s vizáží blonďatého školáka, který se ze dne na den dokázal proměnit v akčního hrdinu. Nyní ho můžeme vidět, jak hraje pozoruhodnou šarádu s vlastní budoucností ve sci-fi Správcové osudu.

Jeho kariéra připomíná závratnou jízdu na horské dráze, plnou bleskurychlých vzestupů, ale také hlubokých sešupů. Dnes je považován za jednoho z nejvýdělečnějších herců Hollywoodu: podle žebříčku, který před dvěma lety zveřejnil časopis Forbes, dokáže na každý dolar, investovaný do jeho honoráře, producentům vydělat 29 dolarů. No nekupte to!
Od nuly k Oscarovi

Nebylo tomu tak ale zdaleka vždycky. Na začátku herecké dráhy ho pronásledovala vleklá smůla. Jako osmnáctiletý debutoval ve filmu Mystic Pizza, který úspěšně nastartoval hereckou dráhu Julie Roberts, tu Damonovu však nikoli. Smůla ho provázela i v několika dalších letech, kdy sice tu a tam dostával zajímavé herecké příležitosti, ale publikum a kritika ho přehlížely. Některé šance si nechal ujít vlastní vinou (odmítl nabídku na roli ve westernu Rychlejší než smrt, v níž posléze zazářil Leonardo DiCaprio), jiné mu o vlásek unikly (Edward Norton nad ním zvítězil v konkurzu na roli psychicky narušeného mladíka v dramatu Prvotní strach). Těsně předtím, než uspěl s Dobrým Willem Huntingem, dokonce zvažoval, že herectví nadobro zanechá.


Ostatně, scénář k Huntingovi byl pro něj i pro Bena Afflecka jakýsi poslední zoufalý pokus: když nám nikdo nechce dát roli, napíšeme si ji sami. A tak Matt vytáhl ze šuplíku zaprášený námět, jež kdysi napsal pro jakýsi univerzitní seminář – příběh neobjeveného matematického génia, který dělá uklízeče na Harvardu.

Když se ale novopečení scenáristé pokoušeli své dílo prodat, zjistili, že producentům se sice příběh líbí, ale rozhodně nemají v úmyslu obsadit do hlavních rolí dvě zcela neznámé herecké tváře. Pomohl jim teprve nezávislý režisér Kevin Smith, v jehož filmech se Affleck i Damon od té doby pravidelně objevují. Byl to právě Smith, kdo dal jejich scénář přečíst Harveymu Weinsteinovi ze společnosti Miramax a zasloužil se tak o zrození nečekaného filmového hitu: Dobrý Will Hunting byl nominován na devět Oscarů. Matt Damon a Ben Affleck si odnesli cenu Akademie za scénář a zdálo se, že na cestě k hvězdnému úspěchu už je nemůže nic zastavit.

Více na http://www.houser.cz/

Shakespearovec s titulem z Yale je oceňovanější herec na divadle než na plátně.Má za sebou bohémské dětství a bohatou rodinnou historii, s níž se vyrovnal tak, že na její motivy natočil film.

Erudice a bohémství se spojuje v Schreiberově vlastní historii, v jeho osobě i v jeho kariéře. Ve filmu začínal v druhé půlce 90. let v nezávislých snímcích zkoumajících současné mezilidské vztahy, jako např. hořké komedii Haló, tady Denisa o partičce přátel, kteří vše řeší jen přes telefon. Pak začal hrát i v mainstremových produkcích, jejichž ambice nesahaly o moc dál než pobavit a vydělat, a trochu se proslavil jako muž neprávem obviněný z vraždy v hororové trilogii Vřískot.


Ve filmrch se ukazuje jako tajný agent v akci Salt, jinak ale poslední dobou jeho filmografii obohatily o něco zajímavější tituly. Třeba remake politického dramatu Manchurianský kandidát, drama Anga Leeho Zažít Woodstock nebo válečná akce Odpor, kde si zahrál toho z židovských bratrů Bielských, jemuž nestačí skrývání v lese a odchází bojovat proto Němcům k ruským partyzánům. Odcizeného bratra s kladným vztahem k násilí loni hrál i v prequelu X-Menů Wolverine. Jako bývalá středoškolská hvězda v americkém fotbale a wrestlingu má pořád na podobné role fyzičku.


Ještě výživnější party dostává pravidelně na Broadwayi i mimo ni. Ve světě divadla, který ho vzrušuje svou neopakovatelností a přítomností, je považovaný za skvělého shakespearovce. Ve filmu vytvořil zatím jen postavu Laerta v moderní verzi Hamleta s Ethanem Hawkem, na jevišti už byl Hamletem, Macbethem i Jindřichem. Za výkon líbivého hajzla ve hře od Davida Mameta Glengarry Glen Ross získal v roce 2005 prestižní Tony.

Více na www.houser.cz

Jak ukazuje deset dalších projektů, které ji podle IMDb v příštích pár letech čekají, osmadvacetiletá Jessica Bielová dneska patří mezi nejvyhledávanější hollywoodské herečky.A taky mezi nejpopulárnější, zvlášť mezi mužskými fandy, pro něž si čas od času navlékne pouze bikiny a zapózuje v nich do časopisu.Rodačka z Minnesoty, která vyrostla v Coloradu, taky nejčastěji účinkuje ve filmech mířených spíš na mužskou část publika. Za těch třináct let, co se objevuje na plátně, se nejvýrazněji vyprofilovala jako akční kráska. Nynější adaptace amerického seriálu z 80. let A-Team jenom pokračuje v trendu, který odstartoval brutální remake Texaského masakru motorovou pilou, kde Jessica utíkala v tílku před znetvořeným vrahem.

Mezitím si tato sportovně založená dívka vyzkoušela ještě zabíječku upírů v Blade: Trinity, americkou vojandu s traumatem z války z Iráku v Zemi zatracených a pilotku bojového tryskáče v Stealth.Mladá herečka se ovšem snaží prozkoumávat i jiné obzory než ty, co spadají do nočních snů některých kluků. “Chci mít možnost volby. Chci vyzkoušet všechny směry, kam můžu jít,” netají se svou představou o ideální kariéře. Zatím v rámci toho zkoušení otestovala scifi akci, dobové drama i dobovou romanci, lacinou teenagerovskou romantiku i nesmyslně nihilistickou satiru namířenou proti teenagerovským romantikám, komedii se širokým diváckým záběrem i podobně nepovedená méně rozpočtová dramata.Kupodivu v její filmografii ještě nefiguruje muzikál nebo hudební film, i když je hudebně nadaná a jako dítě si původně přála být zpěvačkou.

Holčička, která se nesměla moc dívat na televizi, ale už v devíti letech se předváděla na jevišti v muzikálech, se dala na dráhu modelky jen co o pár let povyrostla. Ta ji přivedla k filmu, když díky ní získala stipendium na hereckou školu. Před kamerou stála poprvé v jedenácti v reklamě na brambůrky, první pořádnou roli, rebelující dcery, dostala rovnou po boku Petera Fondy. Kvůli herecké kariéře nakonec obětovala i studium na univerzitě i šanci zahrát si v muzikálu na divadle.

Více na http://www.houser.cz/

Zatímco ve Španělsku, kde se v dubnu 1974 narodila pod jménem Penélope Cruz Sánchez, se vypracovala jako herečka v nekonvenčních filmech výrazných domácích režisérůza oceánem z ní dlouho byla jenom kráska, která se umí skvěle obléct a která chodí se slavnými kolegy. „Když vás znají jako hezkou ženu, tak vás neberou vážně. Stát se seriózní herečkou je pak ta nejtěžší věc na světě,“ ví z vlastní zkušenosti půvabná Španělka. Ona ale o sobě taky tvrdí, že je perfekcionistka, „silná a s vlastními názory“, a takovým lidem se mohou povést i těžké věci.

Viva Espaňa
První dítě obchodníka a kadeřnice dostalo příhodně jméno podle písně (od Joana Manuela Serrata). Náklonnost k umění se Penélope držela od dětství, během něhož často nutila své mladší sourozence, sestru a bratra, aby s ní účinkovali v rodinných představeních. V šesti letech začala s baletem, její první velkou láskou, dokonce na prestižní madridské Národní konzervatoři.

V pubertě se ale přeorientovala na herectví a brzo začala účinkovat v televizních show různého žánru (včetně jednoho dílu erotické Série rosé) a v hudebních videoklipech. V osmnácti debutovala ve filmu, zvlášť díky nahým scénám poměrně nepřehlédnutelnou rolí v podvratné romantické komedii Bigase Luny Šunka, šunka. Představovala tu jednoduchou mladičkou přítelkyni bohatého mladíka, kterou se snaží svést typický španělský macho. Kritika jižanských stereotypů a společnosti s odvážnými milostnými scénami jí jako nezkušené naivní herečce dala zabrat, ale zvládla ji tak, že si hned vysloužila nominaci na španělskou filmovou cenu Goya. Mj. se tu taky seznámila s Javierem Bardemem, který se později stane jedním z důležitých mužů jejího života, zvlášť pokud jsou pravdivé zprávy o jejím těhotenství.


Známých mužů kolem Penélope bylo vždycky dost. Po debutu u Luny dostala první hlavní roli u Fernanda Trueby, v dobové romanci Bélle Epoque, kde soupeřila o lásku pohledného vojáka. Několik domácích filmových cen Goya a nominace na Oscara stvrdily úspěch snímku a Cruzová rázem stála na prahu dvacítky i na prahu skvělé kariéry domácí hvězdy.

A hodlala si ji udržet další spoluprací se zajímavými španělskými režiséry, Alejandrem Amenábarem, s nímž natočila mystery romanci Otevři oči, nebo znovu s Truebou ve válečné komedii Dívka tvých snů, za níž získala svou první Goyu. V roce 1997 pracovně poprvé potkala nejvýraznějšího filmaře současného Španělska i její kariéry, Pedro Almodóvara. Svébytný režisér s oblibou v empatických melodramatech oděných do sytých barev a intenzivních emocí pro ni měl vždycky zajímavé role: malý part mladé prostitutky rodící v autobusu ve snímku Na dno vášně nebo andělskou jeptišku umírající na AIDS ve Vše o mé matce.

Více na www.houser.cz

Pokud průměrnému filmovému fandovi řeknete jméno Denise Learyho, jen zmateně zavrtí hlavou a tipne období černobílého filmu.Řekněte Learyho jméno zapřisáhlému fanouškovi televizních seriálů a nejdříve se rozesměje, pak si zapálí cigaretu, začne nadávat a nakonec vám řekne, že vás nesnáší. Pořád s úsměvem.
Protože jestli je něčím tento multifunkční tvůrce (herec, scenárista, režisér, spisovatel, zpěvák) známý, tak především svým neotřelým, agresivním a nekompromisním smyslem pro humor.


Chlapík s výrazem lišky trpící chronickými bolestmi se narodil 18. srpna 1957 do rodiny irských emigrantů. Až do účasti na vysoké škole o umění nezavadil, naopak pronásledoval svůj velký sen stát se slavným hráčem NHL. Jenže střední škola nebyla jen o hraní hokeje a tak byl z týmu pro nedostatečný prospěch vyloučen. Na kariéru jaderného fyzika již bylo pozdě a tak vždy výřečný Leary skončil na Emerson College specializující se primárně na jevištní umění. Po jejím dokončení v roce 1979 na ní začal přednášet komediální scenáristiku a po pěti letech si odnesl i čestný doktorát. Tehdy totiž dával edukaci vale a zaměřil se plně na vlastní kariéru.
Zahraj to znovu
Ta začala počátkem osmdesátých let v undergroundovém klubu, kde měl svou vlastní show s názvem Zahraj to znovu, Same. Právě tady definoval své charakteristické prvky hraní. Permanentně naštvaný herec útočí na všechno a všechny, nervózně, až závislácky potahuje z cigarety a nebojí se zaútočit i na největší tabu – a ještě dokáže k tomu všemu opravdu bavit. Klíčovou chvílí je ta, kdy si ukecaného komika všimne MTV. Po natočení několika cvičných skečů byl angažován a účinkoval v pořadu Remote Control, kde mimo jiné i poměrně věrně a neuctivě napodoboval slavné hvězdy. Obecenstvo oceňovalo jeho schopnost jít nevybíravě k jádru věci i až neskutečně rychlé přecházení z tématu na téma, aniž by Leary ztratil výřečnost či vtipnost. V roce 1993 pak znovu ohromil singlem s vulgárním názvem Asshole, který se strefoval do všech nectností Spojených států. V USA se song vyšvihl do předních pozic a v Austrálii nepatriotická palba vydobyla Learymu dokonce první místo v žebříčku.


Přidal i další dvě alba vztahující se k jeho show, nicméně primárně stále zůstal komikem v stand up komediích. A ačkoliv jej v současnosti Evropa zná hlavně ze seriálů, má za sebou pár desítek filmových rolí. Většinou jde o krátké epizodické role, v nichž má vyniknout jeho vyřídilka. Zapamatovat si jej mohli fanoušci sžíravé satirické komedie Vrtěti psem, Opravdové blondýnky či čerstvého (a kvalitního) Nového sčítání hlasů. Díky svému charakteristickému a charismatickému hlasu ovšem našel místo i v animovaných filmech. V Životě brouka se jeho hlas jen mihl, ale v Době ledové už dostal na starost šavlozubého tygra Diega. Tuto roli si rád ještě dvakrát zopakoval a je jen škoda, že v našich kinech neuslyšíme původní dabing.

www.houser.cz

Může se někdo stát doživotním otrokem jedné role?Mark Hamill by rozhodně řekl, že ano a charismatická francouzská herečka Audrey Tautou se velmi dlouho pohybovala na nebezpečné hraně, jejíž překročení hrozila naprostou devastací její budoucí kariéry. Onou proklínanou a do nebes vynášenou rolí byla Amélie.

Jako u mnoha současných hvězd zpočátku nic nenaznačovalo tomu, že by se z Audrey někdy v budoucnosti měla stát herečka. Narodila se 9. srpna 1976 do nijak výjimečné rodiny, která rozhodně neměla příliš uměleckých ambicí. Otec je dentista, matka učitelka a zpočátku ani jeden z nich nechtěl slyšet na přání malé dívky, která snila o filmové kariéře.


 Zvolila si tedy jako obor biologii, ale s příchodem tří dalších sourozenců na ni už nebyla soustředěna taková pozornost a rodiče jí poskytli větší svobodu. Audrey začala brát herecké lekce na prestižní francouzské herecké škole Ecole Florent a své studijní zaměření přesměrovala na studium klasické literatury, kde také našla své vyvolené autory – Huga, Wildea a Baudelaira.

Poprvé se objevila v televizi v osmnácti letech v zapomenutelném snímku Coeur de cible. V následujících dvou letech se objevila v televizi ještě čtyřikrát a poprvé se i mihla ve snímku, který zamířil do kin. Pokud jste sledovali detektivní seriál Julie Lescaut, možná jste si budoucí hvězdy ve vedlejší roli všimli. Prvním úspěchem byla výhra v soutěži Mladí debutanti, kde uspěla ve velké konkurenci a konečně na sebe upozornila.


Nicméně kdokoliv se s Tautou setkal potvrzuje, že je to žena svérázná a pro někoho možná až příliš odvážná. Zdravé sebevědomí ukazovala již během prvních filmových krůčků. Když nestihla konkurz na snímek Venuše, salon krásy, doslova si vyplakala svou šanci... a roli nakonec dostala, i když režisérka Tonie Marshallová dodnes tvrdí, že kdyby nebylo „těch roztomilých odstávajících uší, bez milosti bych ji poslala pryč“. Ale díky uším Tautou šanci dostala, přesvědčila a za roli ve Venuši si odnesla zlatého Césara.

Více na www.houser.cz

Osmačtyřicetiletý herec narozený v Kalifornii s krví židovsko-litevsko-ruských předků. Svou image prudkého chlapíka ještě podpořil skandálním způsobem života, jenž vedl v období manželství s Madonnou. Postupně se však stal ikonou amerického filmu, byl čtyřikrát nominován na Oscara a v roce 2003 ho nakonec získal za film Tajemná řeka. Během své dosavadní kariéry si zahrál ve více než 30 filmech.

Sean Penn se narodil 17. srpna 1960 v Kalifornii herci a režisérovi Leovi Pennovi a herečce Eileen Ryanové. Jeho bratr Michael Penn je muzikant, druhý bratr Chris Penn, známý jako „Nice Guy Eddie“ z filmu Reservoir Dogs zemřel na srdeční chorobu v roce 2006. Rodina žila v různých částech Kalifornie, nakonec se usadila v Santa Monice, kde Sean navštěvoval střední školu a kde také začal surfovat. V sousedství jejich domu bydlela rodina Martina Sheena a tak mladý Penn a jeho přátelé včetně Charlieho Sheena a Emilia Esteveze začali společně točit krátké filmy pro Super 8. I když se Sean původně chtěl stát advokátem, jeho vtah k herectví, ovlivněný rodinnými kořeny, byl tak silný, že po maturitě strávil 2 roky u divadelního souboru „Los Angeles Group Repertory Theatre“ jako asistent režiséra Pata Hingla a herecké řemeslo studoval také u legendární Peggy Feuryové.
Na filmovém plátně se Sean Penn objevil v roce 1981 ve filmu Herolda Beckera Večerka jako tvrdohlavý a nezkrotný armádní kadet, bránící svoji akademii před uzavřením. O rok později si pak vystřihnul roli rychle-mluvícího surfaře a stonera ve Zlaté časy na Ridgemont High. Fanoušci i kritika byli nadšeni jeho netypickým talentem a Penn se poté objevil po boku Timontyho Huttona v thilleru Dravec a feťák.

Následoval nepříliš úspěšný film Šanghajské překvapení - pro Penna ale podstatný, neboť se zde potkal se svou pozdější ženou Madonnou. Herecky se odrazil zpět směrem k vrcholu v roli tvrdohlavého mladého policisty ve filmu Barvy a poté ztvárněním amerického vojáka ve Vietnamu v Obětech války. V tomto důležitém období se Penn i nadále projevoval jako všestranný a zralý herec. Proslul rolemi tvrdohlavých mladíků, nerespektujících společenské konvence. V soukromém životě měl image hollywoodského nehodného hocha - bouřliváka se sklonem k alkoholu, drogám a promiskuitě. Zlom v jeho kariéře nastal v 90. letech, kdy na plátně fascinoval rolí odsouzence ve filmu Mrtvý muž přichází, za kterou byl nominován na Oscara.

Od té doby jeho hvězda závratně stoupá a Penn začíná na plátně citlivě vytvářet charaktery odlišného typu – např. mentálně retardovaného otce ve filmu Jmenuji se Sam, či nemocného profesora ve filmu 21 gramů. V roce 2003 pak získal Oscara za Tajemnou řeku. V lednu roku 2008 začal Penn natáčet svůj zatím poslední film Milk, kde hraje skutečnou postavu - ikonu gayů - Harveyho Milka.

Více na www.houser.cz   

Začínala v australských soap operách a dotáhla to do Hollywoodu a na americkou nezávislou scénu.Na plátně její postavy často intenzivně trpí různými osobními problémy, mimo něj si Radha Mitchellová nenápadně užívá vlastní životní styl.
Jak naznačuje už její plné jméno, Radha Rani Amber Indigo Anunda Mitchell, rodiče letos šestatřicetileté Australanky nejsou úplně konvenční. Stejně tak nebylo konvenční její dětství prožité v rodném Melbourne v 70. letech podle ideálů hippies. „Nebylo to špatné. Zažila jsem spoustu věcí, které ostatní děti neznaly,“ nestěžuje si jedináček. Její otec byl filmař, matka, bývalá modelka, dnes majitelka obchodu s oblečením, se zajímala o alternativní umění „ještě dřív, než to bylo v módě“. V 70. letech si paní Mitchellová zamilovala Indii, což se projevilo nejen na dceřiných jménech s hinduistickými významy (Radha znamená oddanost, Rani královna, Anunda radost). I Radha má dneska k této zemi blízko, stejně jako k jogínské filozofii.


Během dospívání, kdy už její rodiče byli rozvedení, se z ní podle vlastních slov stala „rádobyumělecká holka, která se sice pohybovala na scéně, ale jenom na okraji“. K vlastní umělecké dráze pojala pragmatický postoj.

Když přemýšlela, co by chtěla dělat, vybrala si herectví, ovšem ne proto, že by slyšela volání filmových múz. „Chtěla jsem cestovat po světě, ale k tomu jsem potřebovala peníze,“ prozradila. Teoretickým hereckým vzděláním se nezdržovala a ještě během střední školy začala sbírat praktické zkušenosti, kde jinde než v australské televizi. Nejdřív v seriálu Sugar and Spice, pak následovala nejznámější australská soap opera Sousedé. V ní se nejdřív krátce objevila v roce 1994 jako instruktorka parašutismu, za dva roky se vrátila na devět epizod v úplně jiné roli studentky.


Z kolotoče televizní práce, jen občas osvěžené divadlem, Radhu vysvobodil už její první film, milá romantická komedie o jednom hektickém dni ze života vysokoškoláků Láska a jiné katastrofy. Její úspěch v roce 1996 umožnil mladé blondýnce konečně cestovat po světě, jak chtěla, a taky tam zůstat, konkrétně v Los Angeles, kde od té doby bydlí. „Uvědomila jsem si, že se mi otvírá určitá příležitost a nechtěla jsem ji promrhat. Protože v Austrálii vlastně není pořádně co dělat, není tam moc možností,“ vidí tehdejší životní zlom.

Více na www.houser.cz

Skvostný venezuelský rum Diplomático Ambassador představuje naprostou špičku mezi třtinovými rumy.Jeho autorem je master ronero, tedy rumový mistr, Tito Cordero, který přijel začátkem listopadu tento ultraprémiový rum do České republiky osobně představit. Kromě světové premiéry jeho životního díla v podobě rumu Diplomático Ambassador získal i prestižní ocenění  “Master Rum Blender of the Year 2011“.

Zde si můžete přečíst exklusivní rozhovor se samotným Tito Cordero:

Blendmaster, tedy člověk odpovědný za přípravu rumu – to zní jako zaměstnání snů. Jak se k tomu člověk dostane?
Nenaučíte se to ve škole. Kvalifikaci lze získat jedině mnohaletou prací v oboru a není to jen zábava. Odpovídáte samozřejmě za přípravu konečné směsi, ale také za výběr správných surovin, kontrolování každé fáze výrobního procesu, dodržení tradičních postupů... Úkolů je celá řada.

Pokud bych se chtěl vaší profesi naučit, jaká vlastnost je nejpodstatnější?
V první řadě potřebujete vynikající odhad. Smíchat několik rumů do té nejvyváženější směsi je jedna věc, ale musíte také poznat, jak dlouhé zrání je ideální pro ten který rum – a vždy rozhodně neplatí, že „čím déle, tím lépe“.


Existuje tedy něco jako nadání pro výrobu alkoholu?
Jednoznačně. Kromě již zmíněného jednání hraje velkou roli vytříbenost smyslů a schopnost používat je. Řekl bych, že asi 60 procent úspěchu závisí na zkušenostech a 40 procent na talentu. Nicméně pořád platí, že pokud chcete rozeznávat jemné rozdíly v chutích, objevovat ve stařeném rumu tóny vanilky, tabáku a podobně, musíte se nápoji věnovat každodenně. Musíte se k tomu zkrátka propít.

Takže nějaká zábava se ve vaší práci přeci jen najde. Pojďme se na chvíli věnovat venezuelské značce Diplomático, pro niž pracujete. Ve světě destilátů si již Diplomático vydobylo vynikající pověst, ale máte spoustu kvalitních konkurentů. Které považujete za nejvýznamnější?
K našim velkým rivalům patří Zacapa z Guatemaly, vyrábí vynikající rumy. Mezi další skvělé značky musíme řadit guyanské El Dorado a také některé další rumy z Venezuely, například Cacique Antiguo je mimořádný rum.

Karibské rumy jako soupeře nevnímáte?
Jedná se o odlišný typ nápoje se specifickým charakterem, zejména třeba produkce z Martiniku. Diplomático se zaměřuje na přístupné, velmi pitelné rumy, které zároveň zachovávají tradiční chuť rumu.

A co si myslíte u kubánských rumech, jež u nás leckdo bere jako symbol vysoké úrovně?
Nechci se nikoho dotknout, ale domnívám se, že Kuba žije hlavně ze své silné tradice, které současná produkce přílišnou čest nedělá.

Jistě, ale proč bych si měl v obchodě vybrat zrovna Diplomático a ne jinou značku?
Takhle bych to neřekl, protože záleží na individuální chuti. Naše výhoda je například v tom, že dokážeme uspokojit široké spektrum zájemců. Příznivci silnějších, výrazných rumů spíše sáhnou po něčem z našich mladších verzí, zatímco Reserva Exclusiva nabízí mnohem rafinovanější spojení dlouho zrajících destilátů. A pak je tu Ambassador, vrchol našeho umění určený těm nejnáročnějším.


Když se bavíme o délce zrání, je na místě položit jednu choulostivější otázku. O latinskoamerických destilátech se traduje, že věk nápoje uváděný na etiketě je méně důvěryhodný než například u koňaků nebo skotských whisek. Že na jih od Mexika se zkrátka na pravidla tolik nehledí. Co je na tom pravdy?
Tato otázka má své opodstatnění, protože leckdy se ve Střední či Jižní Americe pravidla obchází, či spíše šijí na míru místním potřebám, což není vždy ve prospěch kvality. Venezuelská legislativa je poměrně striktní, protože nejmladší složka rumu musí strávit alespoň dva roky v sudu. Ale v některých zemích – nebudu je teď jmenovat – se smí názvem rum označovat kořalka, která zrála jen šest měsíců, což se na výsledku samozřejmě podepíše. Sám věk je zavádějící veličina, a proto Diplomático nehraje na extrémní doby zrání. V horkém tropickém podnebí probíhá zrání jinak než třeba v Evropě, hlavně rychleji a destilát se více odpařuje. Čistě dvacetiletý rum tedy prakticky nelze vyrobit, protože by se za tak dlouhou dobu kompletně vypařil.

Platí u rumu teorie, že čím starší, tím lepší?
Ne, v žádném případě. Jednak záleží na dalších okolnostech, jako třeba typ sudu, ale hlavně si každý typ nápoje žádá individuální přístup. Pokud pracujete s lehkým, jemným základem, nemá smysl nechat jej zrát déle než dva roky. Těžším rumům prospěje šest až osm let v sudu, ve vzácných případech má smysl jít ještě výš. Řekl bych, že v tropických podmínkách se jakýkoliv rum dostane na vrchol svých možností po dvanácti, nejvýše třinácti letech. Diplomático používá do Ambassadoru destiláty zrající dvanáct let v sudech z bílého dubu, kterým pak dáme dva roky navrch v sudech po sherry z odrůdy Pedro Ximénez, což zajišťuje komplexnější tělo a sofistikovanější chuť.

Prodáváte své rumy po celém světě. Zaznamenáváte mezi jednotlivými trhy velké rozdíly v preferencích spotřebitelů?
Neřekl bych, že existují zásadní rozpory v hodnocení kvality, spíše sledujeme rozdílné návyky. Například Evropa se čím dál více zaměřuje na nápoje, které se pijí samotné, zatímco u Američanů hrají mnohem větší roli míchané drinky.
 
Není hřích nalít si do kvalitního alkoholu colu nebo džus? Řada expertů se ošívá i při přidání kostky ledu...
U mladého rumu není míchání nic špatného, hodí se k tomu nejlépe. A přitom existují i velmi dobré mladé rumy. U starších, chuťově bohatších verzí by to samozřejmě nemělo připadat v úvahu, natož u rumu jako Diplomático Ambassador. Led představuje trochu oříšek. Musíte si uvědomit, že jinak se alkohol konzumuje v podnebí střední Evropy a jinak u rovníku. Pokud si v horku nedáte do skleničky trošku ledu, moc toho nevypijete.

Poslední otázka: jaké jsou plány Diplomátika a vás osobně do budoucnosti?
Pro Diplomático se pokusíme vytvořit novou verzi rumu, vydat se odlišným směrem než dosud. Nepůjdeme za každou cenu výš, laťka nastavená Ambassadorem by se překonávala jen těžko. Kvalitativně se chceme dostat mezi Ambassador a Reserva Exclusiva, ale podrobnosti vám zatím prozradit nemohu.  Rozhodně se však nehodláme věnovat kořeněným nebo ochuceným rumům, zůstaneme věrni naší tradici. A co se týká mě, chci dál uplatňovat své zkušenosti, ale také nabírat nové – učit se musíme pořád.