Kompletní sestava nejlepších pilotů mistrovství světa superbiků se představila u příležitosti oficiálního testu, který se konal pouze několik dní před samotným úvodním závodem sezony 2012.

Český tým Effenbert Liberty Racing tvrdě pracoval, aby připravil všem třem svým jezdcům konkurenceschopné motocykly a zároveň nasbíral užitečná data pro celou nadcházející sezonu. Příznivé teplotní podmínky, teplota vzduchu 24° a asfaltu 45°, přispěly k efektivní práci a celkovému pozitivnímu výsledku.

Jakub Smrž zvládnul vyřešit několik odlišných problémů a podařilo se mu nalézt optimální cit pro motocykl. Jakub odjel velké množství měřených kol a celkově skončil 3. s časem 1.31.800. „Závodní pneumatiky fungují skvěle a také jsem velmi spokojen s novými tlumiči. Zdá se, že nastavení se dost zlepšilo.“

Sylvain Guintoli, kterého stále sužuje jeho zdravotní stav po nakažení virem, musel během testování opakovaně navštívit mobilní kliniku. Doufá, že do závodního víkendu bude již vše v pořádku. Ani nemoc ho však nepřiměla k tomu, aby během dvoudenních testů polevil. Sylvain skončil celkově 9. s časem 1.32.347 a podařilo se mu nasbírat cenná data. „Moje fyzická zdatnost se pomalu vrací zpět a doufám, že do víkendu budu v maximální formě. Nalezli jsme optimální vyvážení pro motocykl a vyzkoušeli jsme nový motor. Udělali jsme velký kus práce a nasbírali jsme spoustu užitečných informací,“ zhodnotil Sylvain Guintoli. Maxime Berger nezůstal pozadu a tvrdě pracoval na vylepšení své Ducati. Trochu se trápil ve druhém sektoru okruhu, nicméně i přesto dokázal získat cit a důvěru ve svůj motocykl. Celkově skončil 15. s časem 1.32.911. Sportovní manažer Nicola Manna řekl závěrem: „Podařilo se nám splnit cíle, které jsme si pro tento test stanovili. Tým pracuje fantasticky. 2 z jezdců znám velmi dobře a musím říct, že předvedli ohromný kus práce. Můj pilot, Maxime Berger, byl velmi profesionální a jsem si jist, že má velký potenciál k tomu, aby se zdokonalil ještě více.“ 

Nyní je tým připraven k ostrému startu. Závodníci budou tento týden poprvé bojovat o mistrovské body do nové sezony. Dobrý start vede k sebejistotě a může naznačit hodně potenciálu. I přesto však nikdo nedokáže přesně odhadnout, co vše se může během sezony stát. A proto je motocyklový sport tak výjimečný.  Nyní už nezbývá než odpočítávat poslední dny a hodiny do začátku sezony 2012!

Co to vlastně paragliding je? Je to let na dvoumístném padákovém kluzáku se zkušeným pilotem - věkové hranice prakticky nejsou. Lze létat i s dětmi, a pokud jde o nejvyšší věk, je kritériem fyzická zdatnost. Pokud zvládnete mírným během zdolat několik metrů potřebných pro start, tak máte výborné předpoklady pro tandemový paragliding. Váhový limit pro tandemového pasažéra je cca 115 kg.

Startuje se s rozběhem z mírného svahu již s roztaženým padákem, postupně se odpoutáváme od země a plynule nabíráme výšku. Nečeká Váš žádný skok jako z letadla. Paragliding v tandemu může být pohodový, pro všechny, co se chtějí kochat výhledem na krajinu z ptačí perspektivy, ale uspokojí i adrenalinové nadšence. Na přání pasažéra je možné provést akrobatické prvky, které zaručeně zvednou tepovou frekvenci a vyplaví veškerý adrenalin.


Další možností je také vystoupat do co nejvyšší výšky kroužením ve stoupavých proudech, kdy odměnou bude překrásný rozhled na Beskydy.

Seznamovací kurz paraglidingu je určen pro všechny, kteří si chtějí zatím jen vyzkoušet tento sport. Jedná se o čtyřdenní výcvik, při kterém se účastník seznámí se základními principy paraglidingu, naučí se ovládat křídlo, startovat, přistávat. Kurz je ukončen letem z kopce s převýšením 400-500 m. Pokud se někomu létání zalíbí, může po doplacení do výše ceny základního kurzu pokračovat ve výcviku a získat pilotní průkaz.


Kurzy paraglidingu nejsou jenom o výuce létání, najdou se i chvíle volna na posezení u ohně či různé další aktivity, které náš region nabízí. Můžete s sebou vzít rodinné příslušníky nebo známé a strávit v Beskydech příjemnou dovolenou, na které se určitě nudit nebudete.

Více informací na www.macskola.cz

Nádherný pohled na vodopády, které stékají po sklaních stěnách a padají s výšky dolů v nás budí  příjemné a romantické pocity.Jsou ale mezi námi lidé, kteří se na ně dívají jako na zdroj adrenalinu a náročný způsob sportovního vyžití. V létě je tu asi neuvidíme. Počkají si totiž, až voda v silných mrazech zamrzne. Pak teprve přijde jejich čas, který ovšem netrvá dlouho. Proto se ho snaží maximálně využít.

Jsou to lidé, kteří milují výšky a v letních měsících slézají strmé skalní stěny. V zimě jim  tyto zážitky nahradí ledopády.

Pokud totiž voda dostatečně zmrzne, vytvoří z vodopádu nejen nádherný přírodní útvar, který působí velmi majestátně, neobvykle a romanticky, ale vznikne také pevná ledová stěna s četnými nerovnostmi, za kterou vyznavači adrenalinu jinak musí putovat daleko na sever nebo do vysokých hor, kde vládne věčný sníh a led. V těchto oblastech je zlézání ledovců běžné, ale u nás?

Ano, i u nás se tyto krásné přírodní útvary vyskytují a není jich málo, Ne každý vodopád je ovšem pro tento sport vhodný a také ne všude je lezení po ledopádu dovoleno. Přesto vyznavačů tohoto neobvyklého sportu každoročně přibývá.


K lezení po ledopádu je zapotřebí vybavit se horolezeckým vybavením určeným právě pro tyto účely. Běžné vybavní pro horolezce nestačí, protože musíme počítat s tím, že  drsný povrch skály se  od hladkého a studeného  ledu dosti liší. Stejně tak se liší i způsob výstupu, neboť po křehkém ledovém povrchu se horolezci musí pohybovat  jinak. Neustále musíme počítat s tím, že se při neopatrném nebo špatném postupu může led odlomit, pod zamrzlým povrchem může být proudící voda, která v ledu vytváří bubliny, při dotyku nám mrznou ruce, což může ovlivnit bezpečné uchopení.

Proto do vybavení patří také dobré zimní oblečení, které ale nebrání bezpečnému pohybu a také bezpečností prvky, které nás při případném pádu ochrání.

Naše hornatá republika s hustou sítí vodních toků nám nabízí spoustu lokalit, kde se tento sport dá provozovat. Najdeme je v Krkonoších, Jizerských i Lužických horách, Jeseníkách, v Českém Středohoří, ale i třeba i na skalních stěnách v okolí Prahy, zejména v údolí Vltavy v tradiční pražské rekreační oblasti kolem Štěchovic nebo na Salpech. Míst, kde v zimě zamrzá voda stékající po skalní stěně zde najdeme hned několik a dokonce s různými stupni obtížnosti. Na své si přijdou začátečníci i zkušení ledolezci.

Pokud je ovšem v oblasti vydán zákaz zlézat ledopád, měli bychom ho respektovat. Ochránci přírody a správci horských oblastí dobře vědí, proč byl zákaz vydán a jakým způsobem bychom mohli poškodit přírodu jen proto, abychom si užili zábavy a dokázali, jací jsme sportovci. A my přece přírodě škodit nechceme. Nebo ano?

Kupodivu se jedná o vynález, který je starý jako lidstvo. První zmínky o bruslích se objevují již kolem roku 3 000 př. n. l..Předpokládá se, že pravěký člověk si je vyrobil kvůli snadnějšímu pohybu po ledových plochách.

 Nalézají se při archeologických vykopávkách téměř po celé Evropě. Byly vyrobeny z kostí zvířat a přivazovaly se k noze koženými řemínky.

Nejstarší kovové brusle pocházející z přelomu letopočtu najdeme v muzeu v Budapešti. Asi ve 14. století se hojně rozšířily zejména v severských zemích  a už se blížily podobě, kterou si zachovaly prakticky dodnes. Do dřevěné podložky pod chodidlo byl pevně vsazen kovový nůž, k botám se připevňovaly řemínky.

Celokovové brusle pocházejí z roku 1848. Vynalezl je Američan Bushell a k botě se připevňovaly speciální kličkou. Ještě v padesátých letech minulého století se u nás na těchto „šlajfkách“jezdilo.


Americký bruslař  Jackson Haines si nechal vyrobit v roce 1865 brusle, které byly připevněny rovnou k botě a přidal jim špičky. Tato technika znamenala revoluci v krasobruslení. Později Švéd Ulrich Salchow vylepšil odrazy ke skokům vytvořením zoubků. Po něm je také pojmenován nový krasobruslařský skok s rotací o 180 stupňů.

Rozvoj bruslařského sportu však vyžadoval trénink a ne všude k němu byly celoročně vhodné podmínky. Tak začaly vznikat umělé ledové plochy. Ta první byla otevřena v roce 1876 v Chelsea v Londýně.

Za většinu vylepšení tvarů a účelnosti bruslí můžeme poděkovat lidské touze po kráse. Krasobruslení je sportem, které se zabývá ladným pohybem na ledě, baletem a uměleckými figurami s množstvím obtížných, ale efektních prvků. Bylo vždy v centru zájmu o bruslařský sport, ale nejvyššího vrcholu dosáhlo v šedesátých letech minulého století. Jména jako Ondrej Nepela, Karol Divín, Hana Mašková, sourozenci Romanovi, Gabriela Seifertová, Kiliusová-Bäumler nebo Bělousovová-Protopopov se skloňovala ve všech pádech. Po světových velkoměstech jezdily velkolepé lední revue, které předváděly krasobruslařské zázraky zarámované do efektních představení. Tento trend se sice udržel do dneška, ale už zdaleka nepřitahuje takový zájem a takový počet diváků, jako když v revue jezdily ty nejsledovanější hvězdy, které opustily amatérský sport.


Brusle však patří i k dalším zimním sportům, které se těší všeobecné oblibě. Je to především lední hokej, který nepřestává být středem zájmu a v poslední době se začal český divák houfně zajímat o výsledky Martiny Sáblíkové v rychlobruslení.

Bruslení ovšem není jen vrcholový sport. Vždyť bruslit chodili lidé všech věkových skupin odjakživa, ať to bylo na přírodních nebo umělých kluzištích. Kluci hrají hokej a holčičky si zkoušejí krasobruslařské prvky, pro mládež je to vítaná příležitost k seznámení a pro starší generaci příjemný pohyb na čerstvém vzduchu. Efekt vlající šály za elegantně plující slečnou  nebo ten, který vznikne při zabrzdění v prudkém pohybu, kdy od bruslí vytryskne gejzír obroušeného ledu stále přitahuje pozornost.

A ten, komu je zima krátká a v létě nemá přístup na tréninkové plochy hokejistů si může pořídit brusle kolečkové. Dostane s nimi dokonce dál, než jen na zimní stadion nebo plochu zamrzlého rybníka za vsí.

Na podzim se pouštějí draci, už ale dávno ne drobní papíroví. Za pořádným zážitkem a adrenalinem jedině s drakem velkým a s prknem na nohou. S kitingem!Co je kiting, není těžké uhádnout. Jedná se o poměrně nový sport, při kterém je jezdec tažen drakem. Na nohou může mít v podstatě cokoliv – v létě na vodě se jezdí na kiteboardu nebo se drandí po zelených pláních na skatu s většími kolečky, na tzv. moutainboardu. Nebo se můžete usadit do buggyny a nechat se táhnout v ní. V zimě pak může každý využít to, co má nejraději - snowkiting se dá provozovat na lyžích i snowboardu. A právě jeho sezóna teď přichází.


Snowkiting je v Čechách poměrně novým sportem, ale již si získal řadu fanoušků a velmi úspěšných reprezentantů. Hlavním důvodem jeho rostoucí obliby je bezesporu to, že se vyhýbá přeplněným sjezdovkám, frontám u vleků a netýkají se ho ani špatně upravené terény. Právě v České republice, kde se s výše uvedenými charakteristikami zimní sezóny tak často setkáváme, panují pro snowkiting ideální podmínky. Velké množství zakulacených kopců, luk a pastvin, dostatek sněhu i větru vytvářejí z naší vlasti přímo snowkitingový ráj. V lokalitách jako jsou Oderské vrchy, Vysočina, Krušné hory a mnohých dalších se můžete oddávat tomuto návykovému sportu. Kdo vyzkoušel, nedá na něj dopustit. Kiting přináší nepopsatelný zážitek, na zkušenost s ním nikdy nezapomenete. Dostaví se adrenalin, napětí a pocit nekonečné svobody.


Výhodou rozhodně také je, že se dá kiting provozovat v podstatě po celý rok. Kromě zimy využijete draka také na vodě při kiteboardingu a na travnaté ploše v podobě landkitingu. Ani za těmito sporty nemusíte jezdit daleko, v Čehách i na Slovensku se vyřádíte dostatečně. 
Zbývá ještě dodat, že se u snowkitingu není čeho obávat. Vyzkoušet ho může úplně každý s odvahou zkusit něco nového a žít naplno. Řadí se k adrenalinovým sportům, ale pokud nepřeceňujete vlastní síly a posloucháte rady zkušenějších, pak je zcela bezpečný. Pro začátek pro jistotu doporučujeme absolvovat kurz kitingu. Nejde sice o žádnou vědu, ale naučit se ovládat a řídit draka přece jen vyžaduje zkušenosti. Vždyť jde o zkrocení živlu!

www.kite-kurzy.cz

Tandem paragliding je zážitek pro všechny, kteří se chtějí podívat na svět trochu s nadhledem. Je to nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější možnost, jak letět.

Let na dvoumístném padákovém kluzáku se zkušeným pilotem je téměř pro každého - věkové hranice prakticky nejsou. Lze létat i s dětmi, a pokud jde o nejvyšší věk, je kritériem fyzická zdatnost. Pokud zvládnete mírným během zdolat několik metrů potřebných pro start, tak máte výborné předpoklady pro tandemový paragliding. Váhový limit pro tandemového pasažéra je cca 115 kg.


Startuje se s rozběhem z mírného svahu již s roztaženým padákem, postupně se odpoutáváme od země a plynule nabíráme výšku. Nečeká Váš žádný skok jako z letadla. Paragliding v tandemu může být pohodový, pro všechny, co se chtějí kochat výhledem na krajinu z ptačí perspektivy, ale uspokojí i adrenalinové nadšence. Na přání pasažéra je možné provést akrobatické prvky, které zaručeně zvednou tepovou frekvenci a vyplaví veškerý adrenalin.


Další možností je také vystoupat do co nejvyšší výšky kroužením ve stoupavých proudech, kdy odměnou bude překrásný rozhled na Beskydy.
Cena vyhlídkového letu je 1 300 Kč, prodloužení letu lze řešit na místě v závislosti na povětrnostních podmínkách.

Více informací na www.macskola.cz

Hranice lidských možností se posouvají stále kupředu a to nejen ve vědě, ale i v jiných odvětvích lidského života. Sport a arenalinové zážitky k tomuto stylu nesporně patří.
Jedním z nejsilnějších dojmů je bezesporu sjíždění divokých řek, jejichž toky byly ještě donedávna zcela neznámé a nepřístupné. Dnes se na nich můžeme potkat s vyznavači raftingu, kteří hledají hranice svých možností.

Řeky však nemusí být divoké jen svými prudkými toky, vodopády nebo peřejemi, ale i svým neprozkoumaým a nepřístupným okolím plným exotiky, divoké přírody, neznámé flory a fauny a tajemstvími, která objevujeme při jejich sjíždění.
Za nejdivočejšími peřejemi dravých řek se musíme vydat ale někam dál než do střední Evropy, i když i zde se najdou úseky horských toků, které vyznavače adrenalinových sportů nebo zážitků uspokojí. Ovšem sjíždění divokých řek v Asii, Africe nebo jižní Americe je  koncentrace všech našich nejdivočejších představ dohromady. Lze na nich zažít nejen adrenalinový zážitek, ale i požitek z krásy exotické přírody a překonávání neznámých překážek.

Silné zážitky si však můžeme odnést i z divoké přírody  severských evropských zemí nebo z hojně navštěvovaného Chorvatska nebo ze států jihovýchodní Asie, na jejich území se rozkládají nejvyšší světová pohoří. Řeky jsou prostě živoucí  a dravé organizmy, které lákají k jedinečným dobrodružstvím.

Podvodní hokej neboli Underwater Hockey či  Octopush, vznikl roku 1954 ve Velké Británii. Vynalezl ho Alan Blake se svou ženou Silvií a svými přáteli Jackem a Enou Willisovými.Všichni byli členy potápěčského klubu a aktivními potapěči. Alana Blaka jednu sobotu napadlo, že by chtělo vymyslet nějakou aktivitu na zimu, kdy se chodí potápět a trénovat do bazénu. A tak nakonec všichni společně  u bazénu a dobrého pití vymysleli novou hru, která se docela ujala.

Začalo se s výrobou prototypů. Stále se ale objevovaly pochybnosti, zda to vše vůbec bude fungovat. Mírně střelení vynálezci se však vybavili  hokejkou a  pukem a  šli svůj nápad  vyzkoušet. A fungovalo to skvěle. Od té doby se Octopush (osm tlačících) hrál v tomto klubu pravidelně.

Nyní je tento sport registrován u Mezinárodní potápěčské federace (C.M.A.S) a ve světě patří k dynamicky se rozvíjejícím sportům.

Mistrovství světa  se koná již od roku 1980 a to každý sudý rok  a Mistrovství Evropy každý lichý rok od roku 1985.

Mezi špičkové týmy Underwater Hockeye patří týmy  Jižní Afriky, Austálie, Kanady, Nizozemí, Velké Británie, Francie a Slovinska. Ale hraje se hojně i v Evropě, např. v Anglii, Slovinsku, Francii a Holandsku, ale i Polsku, Německu, Maďarsku či Španělsku.

Pravidla hry jsou jednoduchá. Ve hře proti sobě stojí dva týmy složené z deseti hráčů. Ve vodě je šest hráčů a na střídačce (okraji bazénu) čekají 4 náhradníci, kteří střídají v průběhu hry. Při střídání je velmi důležité, aby ten, co chce vystřídat, rychle vyskočil z vody, protože další smí nastoupit až když se střídaný hráč nedotýká vody.

Hraje se olověným pukem o hmotnosti 1,2-1,5 kilogramů potaženém pryží, aby puk lépe klouzal po dně. Hrací plocha má přesně určené rozměry nejen co se týče délky a šířky, ale i hloubky vodního hřiště. Branky jsou 3 metry široké. Hrací doba je 2×15 minut s tříminutovou přestávkou.

Hru kontrolují tři rozhodčí (hlavní na souši, dva pomocní ve vodě) a časoměřič/zapisovatel. Samozřejmě se pískají auty, špatné střídání a hráč můžete být vyloučen na dvě minuty nebo do konce zápasu za fauly, jako je hrubost, hákování a držení, stejně jako v hokeji.

Mezi vybavení hráčů patří kromě hokejky  a puku také maska, šnorchl, ploutve, čepice chránící uši a rukavice.Hokejovým dresem jsou zde plavky.

U nás patří podvodní hokej pod Svaz Českých potápěčů. První snahy o založení pocházejí z roku 1997 od studentů Klubu sportovních potápěčů Jihočeské univerzity. V současnosti existuje pouze jeden oficiální klub - Klub podvodního hokeje Serrasalmus, České Budějovice. Pro zpestření potápěčských tréninků se podvodní hokej nepravidelně hraje i v několika potápěčských či jiných sportovních klubech, např. v Praze, Novém Jičíně, Liberci nebo Jablonci nad Nisou.

Když někam lezeme, můžeme spadnout dolů, když chodíme, můžeme upadnout, když sportujeme, může se nám stát cokoliv. Nejbezpečnější je ležet!Opravdu tomu věříte? Tak to je vidět, že špatně znáte dnešní mladé lidi, pro které není žádný adrenalín dost adrenalínový. Při poslechu zpráv se divíme naprosto nepochopitelným úrazům hlavně mladých lidí. Odpovědí je jediné a pro většinu z nás opět nové slovo. Planking!

Asi před pěti lety se objevil v britské televizi videoklip, na kterém muž leží na břiše uprostřed rušné ulice a odmítá se dát zvednout. A toto těžko pochopitelné počínání se stalo inspirací pro  mladé lidi, kteří spolu komunikují na Facebooku a hledají neobvyklou a vzrušující zábavu. A tou se stal právě planking.

Je to vlastně strnulá poloha vleže na těch nejneobvyklejších a nejriskantnějších místech. Divíme se, jak mohl někdo jen tak spadnout z balkonu nebo se střechy, proč mladík leze na vysoký sloup nebo most. A ještě více se divíme, proč se ukládá do polohy ležícího střelce na nějakém mezním místě, odkud může při sebemenším neopatrném pohybu snadno spadnout, proč riskuje zranění na rušné silnici, kam uléhá na nebezpečná místa a proč tím vystavuje nebezpečí i ty, kdo tudy projíždějí.

Je to prý bezva adrenalínová zábava. Je při ní ale nutné, aby vás někdo vyfotil a fotografii umísil na internet. Teprve pak můžete ukázat, jak jste odvážný, teprve pak je to zábava.

Inu, jak pro koho. Nebo myslíte, že se moc nasmějí rodiče mladíka, který jen tak pro zábavu spadne s několikametrové výšky na beton a zabije se. Opravdu vám připadá legrační ocitnout se do konce života na invalidním vozíku a zničit život nejen sobě i lidem, kteří se o takového hrdinu musí starat?


Díváme-li se na artisty, jejich kousky nám připadají jednoduché a snadno napodobitelné. Nikdo za nimi nevidí talent a dlouhé roky dřiny  a denního tréninku. Lidé, kteří provozují planking ale nejsou ani artisté a většinou ani trénovaní, protože pohybu v dnešní mladé populaci spíše ubývá.
Tato pochybná zábava ovšem už přilákala své vyznavače a co je horší, provozují ji často mladíci, ve kterých nabuzuje touhu vyniknout hlavně alkohol. A tak se objevily případy, kdy si alkoholem posilněný mladík lehl na zábradí balkonu,  odkud spadl dolů a zabil se. Špatně končí i skoky z vysokých pater pokojů do hotelových bazénů. Jsou zaznamenány případy smrtelných úrazů  na sloupech vysokého napětí. Hodně se rozmohli také takzvaní "slouposedači" - mladíci, kteří soutěží v délce setrvání na vrcholech stožárů a sloupů. Další šílenci si lehají na střechy aut, vlaků nebo vagonů podzemní dráhy nebo na spoje mezi jednotlivými vagony. Ostatně jízda mezi vagony vlaků nebo tramvaje má i u nás své oběti na životech.

Jiní se zase dají vyfotit vleže na co nejmenších plochách nebo na co nejneobvyklejších místech, v co největším množství.

Málokdo ale domyslí, kolik taková chvilka pochybné slávy může stát. A kde je příčina těchto nebezpečných "legrácek"? Především v nudě a nedostatku náplně volnočasových aktivit dětí a mládeže. Všichni přece dávno víme, že když děti nemají co dělat, tak vymýšlejí hlouposti.

Vše se dnes podřizuje moci peněz a na nic není čas. Jeden moudrý člověk však kdysi  řekl, že "výchova dětí je činnost, při které musíme umět ztrácet čas, abychom jej v budoucnu ušetřili". A ono na tom  něco bude.