Pohybujeme-li se v zemích Beneluxu, nemůžeme minout město umění, Antverpy. Město se jím proslavilo po celém světě a je k tomu také důvod.Již v 16. století to bylo významné a bohaté město, které již tehdy upoutávalo svou výstavností. Největší a nejkrásnější stavby pocházejí právě z této doby a patří mezi ně celá řada cechovních domů, paláců, kostelů a také radnice.

Z 19. století pochází také další zajímavá stavba – nádraží, které spíše připomíná slavnostní sál. Jeho nádherné kupole a novobarokní výzdoba podtrhuje jeho zvláštní atmosféru.

Královské muzeum krásných umění je klenot sám o obě a na první pohled nás zaujme jeho vzhled takřka královského paláce, se stoupajícím schodištěm a mohutnými sloupy. V jeho sálech se soustředila veškerá nádhera starého malířství a při vstupu nás zachvátí úcta téměř posvátná. Najdeme zde obrazy starých mistrů jako byl van Dyck, Jordanes, Rubens a dalších uznávaných a vyhledávaných mistrů holandského malířství.

Dalším šperkem stavitelského umění ke katedrála, která se stavěla téměř 270 let. Za tu dobu prošlo města zajímavým vývojem, kdy jedno z nejbohatších a nejvýstavnějších měst Evropy zažilo i svůj úpadek.

Zachránila je jeho poloha, protože leží na severu země a je přirozeným přístavem v Severním moři, které v jeho blízkosti navazuje na kanál La Manche. Dodnes jsou Antverpy  druhým největším přístavem v Evropě. Jeho posílení v 19. století způsobilo, že město se stalo opravdovou kulturní a duchovní metropolí.


Městem umění se Antverpy staly na počátku 20. století, kdy zde vzniklo centrum experimentálního umění. Dokládá to i park Middelheim, který tvoří muzeum pod širým nebem, ve kterém najdeme jedinečné moderní plastiky.

Město samo působí velmi živým a blahobytným dojmem. Turistům, kteří si prohlédli hlavní památky a nyní jsou chtiví nakupování skýtá nepřeberné možnosti nabídek, dlouhé bulváry v centru jsou plné obchodů, ale také hospůdek a kaváren, které jsou stále plné lidí. Je to dokladem společenské povahy obyvatel Antverp, kteří jsou srdeční a pohostinní.

Pokud máme dostatek času a projdeme centrem ulicemi Keyserley, Meir a Leystraat, dostaneme se od nádraží přímo na centrální náměstí Grote Markt. Cestou míjíme bohatě zdobené domy s nákladnou sochařskou výzdobu. Vlámové si libují v okázalosti  a tak jsou domovní ozdoby barevné nebo pozlacené, aby daly vyniknout své kráse a v minulosti i postavení svého majitele.


Antverpy prosluly nejen uměním, ale také diamanty, jejichž brus dokonale ovládali zdejší mistři a obchod s těmito vzácnými kameny zde kvetl po staletí. Přes město prochází až 70% veškerého obchodu s diamanty a nejvíce obchůdků s tímto zbožím nalezneme ve čtvrti ortodoxní židovské komunity kolem ulice Pelikaanstraat. Ulice leží poblíž hlavního nádraží a vzhledem k obchodnímu talentu Židů se  zde soustřeďují také krámky s pečivem, masem a dalším zajímavým zbožím.

Město můžete navštívit v kterémkoliv ročním období a vždy zde najdete něco zajímavého a nového. Okouzlí vás svou výstavností a krásou a milovníky umění sem přitáhne zcela jistě znovu.

Tádž Mahal je jednou z nejnádhernějších budov, jaké kdy byly postaveny. Bělostný mramor uchovává  památku velké lásky. Jedná se o nejslavnější mauzoleum světa, o snad nejslavnější budovu světa.Tadž Mahal se nachází v Severní Indii, na jižním břehu řeky Jamuny u města Ágra. Jeho silueta je okamžitě rozpoznatelná a je považován za neoficiální symbol Indie. Zakládá se nejen na kráse jeho architektury, na zázračném vyvážení velkoleposti, symetrie a jemnosti,ale také na romantickém příběhu jeho vzniku.

Vybudoval jej mughalský císař Šahdžahán – „Král světa“, v 17. století jako památník své nejmilejší manželky, jejíž smrt mu způsobila nepřekonatelný zármutek. Mumtáz Mahal (v překladu Perla paláce) byla jeho druhou manželkou a zemřela při porodu jejich čtrnáctého potomka. Osm dní se král zdržoval bez jídla a pití ve svých komnatách, vyhlásil státní smutek, zakázal hraní na hudební nástroje, nošení pestrých oděvů a šperků a dokonce i používání voňavek a kosmetických přípravků. Přísahal, že na památku své ženy vybuduje nejkrásnější hrobku.

V roce 1632 byla zahájena stavba. O 11 let později dokončili stavitelé centrální budovu. Mauzoleum však tvoří jen jednu část celého komplexu. Ten skládá z geometricky uspořádané zahrady, dvou postranních mešit a vznosné vstupní brány, která je sama významným architektonickým dílem.
 
Exteriér je jedinečně symetrický. Unikátní jsou nádherné mozaiky uvnitř. Centrem interiéru je osmistěnná komora s kenotafy císaře a jeho ženy, obklopená zástěnou z perforovaného mramoru vykládanou drahokamy.
Na stavbě pracovalo 20 000 dělníků, více než 1 000 slonů přepravovalo mramor, který se těžil v lomech vzdálených 300 km od stavby. Další stavební materiály se přepravovaly: malachit z Ruska, karneol z Bagdádu a tyrkys z Persie a Tibetu.

Celé láskyplné dílo měla dovršit ještě vlastní hrobka z černého mramoru císaře Šáhdžahana. Hrobka měla být postavena na protějším břehu řeky a můstkem měla být spojena s Tádž Mahalem. Oblouk nad vodou měl symbolizovat lásku, která dokáže přetrvat i po smrti. Ještě před zahájením stavby v roce 1657 však císař onemocněl a o rok později jej zbavil moci jeho syn a Šahdžahana uvěznil. Když v roce 1966 zemřel, byl pohřben v Tádž Mahalu po boku své milované královny.

Stavba začala po pádu mughalské říše v 18. století podléhat zkáze. V 19. století se v něm za britské nadvlády pořádaly oblíbené pikniky a z jeho teras zněla hudba vojenských orchestrů. O obnovu Tádž Mahálu v celé jeho nádheře se zasloužil v letech 1898 – 1905 indický místokrál lord Curzon.

Tádž Mahal se stal zhmotnělým symbolem oddanosti muže k ženě.

Od 1. ledna je Česká republika předsednickou zemí Evropské unie. Sídlo tohoto Evropského parlamentu je v Bruselu, kam se přesunuly stovky našich lidí, které EU zaměstnává. Další tisíce již toto centrum evropského dění navštívily, aby se s ním blíže seznámily.

Brusel je hlavním městem Belgie a jako takové leží zhruba uprostřed této nevelké země. Je sem velmi dobré autobusové, vlakové i letecké spojení.
Jeho centrem je  Velké náměstí, které obklopují tradiční cechovní domy, vystavěné ve stylu gotiky, renesance a baroka. Propůjčují tomuto místu zvláštní atmosféru, která nás přenese do jiného světa.

Velké náměstí bylo centrem dění v Bruselu po staletí a bylo svědkem mnoha historických událostí spojených s dějinami země. Jeho okolí se nazývá Ilôt Sacré a najdeme zde uličky a malými krámky, ale o to  bohatšími výlohami, které vytvářejí dojem světa, který existuje odděleně od okolního dění sám pro sebe.


Pravidelně se zde konají květinové trhy, které náměstí nejen nazdobí, ale dodají mu magickou vůni. Náměstí bývá slavnostně osvětlené a kolem něho najdeme mnoho kavárniček  s předzahrádkami, ze kterých můžeme pozorovat okolní čilé dění.

Díky tomu, že se Brusel stal centrem Evropské unie, prochází jím mnoho různých národností, které na jeho tváři vždy zanechaly nějakou stopu. Slyšíme zde přímo Babylon jazyků, třetina jeho obyvatel jsou cizinci.

Brusel se nestal evropským centrem bez příčiny, Od středověku byl prosperujícím městem a v průběhu dějin je ovládali místodržitelé z okolních zemí. V roce 1830 zde však vypukla revoluce, která přiměla v té době vládnoucí Holanďany opustit zemi a nově založená monarchie měla svého prvního krále Leopolda I.

Ten i jeho následníci se pustili do nákladných přestaveb, které byly financovány z koloniálních zisků. Vznikl tak Justiční palác, muzea, nádraží. Paradoxem je, že na místě bývalé církevní stavby – františkánského kláštera byla založena burza.

Pompéznost a nákladnost přestavby přilákaly do Bruselu umělce a stavitele, kteří mu vtiskli novou tvář.

Postupnou přestavbou se Brusel rozdělil na čtvrti, které symbolizují postavení svých obyvatel. V horní části města, kde se soustředil největší luxus se nacházejí i významné památky, královský palác, velké hotely a nákupní centra.


Ten, kdo zná Brusel ví, že slabostí jeho obyvatel jsou květiny. Jednou z turistických atrakcí jsou také královské skleníky. Každý druhý rok se zde koná festival, při kterém je plocha 1 860 m2 potažena květinovým kobercem, jehož výroby se účastní každý, kdo má estetické cítění a ruce. Kolemjdoucí a turisté jsou touto krátkou krásou a intenzívní barevností beze zbytku uchváceni a je to pro ně jeden z nejkrásnějších zážitků.

Ten, kdo mïluje starožitnosti, musí dojít až na náměstí Grand Salon, které je pověstné právě tím, že se zde s těmito památkami minulosti obchoduje. Má velmi intimní atmosféru a vévodí mu kostel Notre Dame du Sablon. Je celý vystavěn v čistém gotickém stylu a jeho vnější vzhled připomíná bruselskou krajku, kterou je město proslulé již po staletí.

Brusel proslul nejen svou nádherou, ale také gastronomií, na které zanechala svou stopu  francouzská kolonizace. Belgičané milují dobré jídlo a turisté to bezesporu ocení. Vzpomeňme jen na gurmána z detektivek Agáty Christie, Hercula Poirota a pochopíme částečně i pravou povahu obyvatel Bruselu. Ten, kdo neochutnal pravé belgické pralinky, jako by nežil.

Co se o Pekingu dá říci. Bývalo to kdysi nevýstavnější a nejmocnější město světa s obrovským množstvím obyvatel soustředěným na jednom místě. Dvakrát ve své historii byl Peking dokonce největším městem světa co do plochy i počtu obyvatel. Jeho historie se datuje do doby asi před čtvrt milionem let. Tehdy si na místě dnešní metropole začali lidé stavět svá obydlí. Dokazují to nálezy kostí v jeskyních. Město samo se ale začalo formovat asi před 3000 let a jméno mu dali francouzští misionáři. Do angličtiny se tento název překládá jako Beijing, což obojí znamená Severní hlavní město. Byl to tehdy obvyklý způsob pojmenování hustě osídlených míst. Žádné další pokusy o jeho přejmenování neuspěly, i když se o to pokoušeli jak sousední země, různé dobyvatelé  a také cestovatelé.

Obyvatel Pekingu byli přesvědčeni, že žijí na místě, kde se soustředilo nejvíce moudrosti, bohatství a síly a že město je nepřemožitelné. Soustředili se tedy hlavně na jeho vnitřní problémy a rozvoj vědy a kultury. Z Číny také pochází největší množství těch nejvýznamnějších vynálezů lidstva a filozofie, které se udržují dodnes a jsou zaměřeny hlavně na rovnováhu duševního a tělesného stavu člověka a  harmonii. V tomto duchu zde probíhala i výstavba, takže zde najdeme množství nádherných staveb a důmyslných systémů usnadňujících provoz a život ve městě.

Snad největším turistickým lákadlem je Zakázané město, připomínka slavné minulosti Číny, které mělo výlučné postavení jako sídlo císařů a dlouho nebylo možno do něj vstoupit. O to větší zájem  vzbudilo jeho otevření, protože jeho nádhera ohromovala a také probouzela fantazii všech, kteří se s ním setkali v literatuře. Při jeho návštěvě se jim vybavují historické příběhy o intrikách eunuchů, harémech, tajemných postavách, které se nehlučně pohybovaly zahradami a  tiché hudbě a exotické vůni, která se linula ze všech koutů. Zakázané město se začalo  stavět v roce 1406, po celou dobu své existence procházelo zajímavým vývojem a každá etapa na něm zanechala svou stopu.

Centrem města je stále Náměstí nebeského klidu, na kterém se odehrávaly všechny významné události a tento trend trvá dodnes. V dnešní době zde, bohužel, stále častěji vídáme demonstrující aktivisty, kteří požadují změny v čínské politice a dodržování lidských práv v zemi. Jsou provázeny tvrdými zásahy policie, která tyto požadavky systematicky likviduje a tento postup můžeme sledovat i nyní, v průběhu olympijských her, kdy se očekávalo zmírnění totalitní politiky země.

Do pekingské oblasti zasahuje i neznámější čínská stavba – Velká čínská zeď, která měla město a zemi chránit před cizími nájezdníky. Na tuto stavbu jsou Číňané velmi hrdi a bylo pro ně zklamání, když čínský kosmonaut musel potvrdit, že zeď není vidět až z vesmíru, jak se až dosud věřilo.

Zatímco se Peking věnoval svým zájmům, vývoj ve světě šel kupředu a když to Čína pochopila, musela se tomuto vývoji přizpůsobit. Místo tradičních domků se začaly stavět paneláky, které městu vzaly část jeho atmosféry, na okraji města vznikaly velké továrny, které dnes chrlí do světa všechno možné za ceny, jimž málokdo může konkurovat. Tento rozvoj je zase na úkor ovzduší, se kterým bojovala čínská vláda i před samým zahájením olympiády, kdy všudypřítomný smog hrozil její blokádou.

Čína i samo město Peking jsou plné rozporů, ale pro turisty jsou stále velmi atraktivní destinací díky svým památkám, kultuře, historii, kuchyni a přírodě. Navštívit Peking je zážitek na celý život. Pokud se se zemí i městem chceme ale seznámit blíže, asi bude lépe počkat, až skončí Olympiáda. Ta zde ovlivnila život  natolik, že by mohla ovlivnit a zkreslit i naše zážitky.

 Při hledání exotické dovolené, kde pláže a hotely nejsou přeplněny tisíci turisty, jsme objevili zemi s ostrůvky jako naaranžovanými pro reklamní fotografy. Můžeme si vybrat, zda bydlet v luxusním, moderním hotelu, střeženém ozbrojenou stráží nebo na miniaturním ostrůvku v domorodé chatce, která je vybavena jen houpací sítí a jediným ústupkem civilizaci je sprcha. Ta země leží ve Střední Americe a jmenuje se Panama.

Cesta letadlem nám rychle a příjemně uběhla a ocitli jsme se v zemi protikladů. Překvapení tady na nás číhá na každém kroku. Hlavní město je velmi moderní, protkané nákupními  a zábavními centry na Avenida Central nebo na Vía Espaňa, ale již o kousek dál, v Panama La Viega se setkáváme s čirou historií. Když město kdysi vyhořelo, nebylo již obnoveno, ale poblíž trosek bylo vystavěno nové. Ohořelé zbytky byly ponechány osudu a zarostly bujnou vegetací. Vytvořila se tak nezapomenutelná scenérie.

Jedním z turistických lákadel Panamy je Panamský průplav. O jeho vybudování snil již v 16. století španělský král Karel V., ale trvalo ještě mnoho let, než se jeho sen uskutečnil. K myšlence průplavu se znovu vrátil v 19.století inženýr Lesseps, ale ani druhý pokus nedopadl dobře a teprve Spojeným státům se v roce 1914 podařilo průplav otevřít. Od roku 1999 patří Panamě a za tu dobu, co je v provozu, jím propluly tisíce lodí. Když se usadíme na terase restaurace poblíž průplavu, můžeme tento zázrak techniky pozorovat zblízka, v pohodlí. Pokud by nám to nestačilo, můžeme navštívit Muzeum Panamského průplavu, kde najdeme všechny potřebné informace pěkně pohromadě.

Naše touha po duševním obohacení může být uspokojena také v Muzeu Panamy v hlavním městě.I když jsme byli upozorněni na nebezpeční, které v této zemi hrozí turistům, za celou dobu jsme se s žádným nesetkali. Naopak, při cestě do oblasti San Blas, která, na rozdíl od moderního světa se všemi jeho lákadly, nabízí neskutečnou romantiku, se o nás starali sympatičtí a příjemní domorodci, pro které je turistický ruch zdrojem příjmů. Nabízejí ubytování v chatkách, projížďky po okolních ostrůvcích a různé suvenýry. Příjemné, nerušené  koupání v průzračné vodě s možností potápění, lov obrovských mušlí, které se, mimochodem, nesmějí ze země vyvážet, čerstvé kokosové mléko z ořechu, který si sami přinesete. Některým z nás se tento ráj na zemi nechtělo ani opustit, ale bylo to nutné, protože chceme z této krásné a jedinečné země poznat co nejvíce.

Slyšeli jsme, že v malém městečku Chitre se pořádá festival španělského folklóru. Se španělským vlivem se tady setkáváme na každém kroku. V Chitre nás čekají velmi rušné dny. Spousta rámusu, křiku smíšeného s hudbou, tančící krásky v havajských, řasnatých sukýnkách, vůně místních specialit, stánky se suvenýry, pestrá směs místních krojů. Po klidu našeho malého, tichého ostrůvku to byla obrovská změna.

Ještě nás však čekal přírodní ráj národního parku Colón. Tvoří jej deštný prales se všemi jeho průvodními jevy. Vlhký, teplý vzduch, křik cizokrajných ptáků, těžká vůně květin a do toho – prudký, silný déšť, který nás málem spláchl a v několika minutách změnil cestičky ve špinavé, bublající potoky.

Návrat do civilizace jsme uvítali a když jsme ze sebe smyli nános bahna, začali jsme s lítostí balit.

S hlavou plnou zážitků, s množstvím fotografií ze všech nádherných míst, která jsme navštívili, několika suvenýry a touhou se sem ještě vrátit jsem nastupovali do letadla. Pečlivá prohlídka před odletem u nás neodhalila ani drogy, ani dvě krásné, velké mušle, které se nám podařilo ze země propašovat.

Tak sbohem Panamo – nebo zase někdy nashledanou !?

Ne všichni jsem vyznavači zimních sportů a u někoho vyvolává pohled na zasněženou bílou plochu všechny možné pocity, jen ne radost nadšení. Současné období, které se dostavuje s odchodem vánočních svátků plných nostalgie, pohody a společenských akcí navíc již nabuzuje představu blížícího se jara, i když to ještě nějakou dobu potrvá.

Jak ale tu nekonečně dlouhou dobu, než se objeví první teplé sluneční paprsky, přečkat? No, když to nejde jinak  musíme si ty sluneční paprsky přivolat sami. A protože naším sousedem je Německo, vyrazíme do trochu zvláštního, i když ne příliš známého místa mezi Berlínem a Drážďany, kterému se říká Tropical Island.

Ano, je to opravdu tropický ostrov, který se rozkládá na ploše  jen asi 6 ha, ale ráj je to připraven až pro 6 500 lidí. Najdeme jej v obří hale, jejíž kupole je viditelná už z dálnice.


 Hala byla vystavěna ještě v době existence NDR a byla původně určena pro vojenské účely. Její noví majitelé, malajská a singapurská firma sem však přivezli exotiku, která nás zavede rovnou do tropů.

Najdeme zde písečné pláže, obrovský bazén simulující jižní moře, vířivky a mořské proudy,  kempy i domorodou vesnice, za kterou stojí dokonce malá sopka, zátoky a laguny, vodopády, deštný prales s tropickými rostlinami, ale také množství různých atrakcí, tobogány, saunovací zařízení, dětský svět nebo relaxační centrum.

Iluze je naprosto dokonalá a vyznavači dovolené u moře se zde vyžijí naplno. Jezdí sem mladí lidé i rodiny s dětmi. Vybrat si přitom můžeme sami, jestli chceme navštívit Krajinu zážitků, Relaxační část nebo uvidět něco jiného. Dokonalé služby nám nabídnou masáže, koupele, sprchy, parní nebo bylinné lázně, solné a aromoterpeutické jeskyně a meditační prostory.

Představu tropů navozuje také vlhkost a teplota vzduchu, která se pohybuje kolem 30 stupňů a voda v bazénu má 28 st. V laguně je ještě teplejší, sem si chodí prohřívat tělo hlavně senioři.

Ten, kdo se nechce jen koupat, může absolvovat procházku deštným pralesem. V tropickém ráji můžeme i přespat. K pronájmu tu nabízejí pravý stanový kemp, kde si však stany musíte rezervovat dlouho předem. Stačí však, když si s sebou vezmete spacák  a přespat můžete klidně i na lehátku na pláži. Tropický ráj nemá totiž žádné zavírací hodiny, v provozu je 24 hodin denně.


V obří hale je, samozřejmě, postaráno i o stravování, vaří se tu indická kuchyně a najíst se můžete prakticky kdekoliv. Najdeme zde cukrárny, ovocné bary, ale také jeviště, kde denně probíhají taneční nebo kouzelnická vystoupení

Jednotlivé části haly, simulující různé části tropů jsou odděleny a vstupenky se kupují do každé části zvlášť. V areálu jsou i obchody se suvenýry nebo potravinami. Při příchodu do Tropical Islandu dostanete čip, kterým si otvíráte jednotlivé přechody, platíte v restauracích nebo jiné služby a teprve při odchodu vám z něho odečtou konečnou cenu.

Základní vstupenka pro dospělého stojí 25 eur a platí neomezeně, i když zde strávíte třeba týden. Při přechodech mezi jednotlivými částmi se připočítává 6,5 eur. Pak již záleží na vás, jaké služby zde využijete. Třeba se budete chtít na komplex podívat shora. I to vám zde umožní, protože v nabídce je i let balonem, z něhož je na tento tropický ráj úchvatný pohled.

Lidé vykupují zájezdy za nákupy na prodloužený víkend do Istanbulu. Eurovíkendy spojené s nakupováním a poznáváním jsou jednoznačně nastupujícím trendem u nás i v zahraničí.

Volného času mají lidé méně a chtějí si jej užít naplno. Intenzivní čtyři dny lákají stále více lidí. Přestože například Istanbul na prodloužený víkend může na první pohled vypadat jako luxus, ukazuje se, že tomu tak není. V Istanbulu se dá nakoupit oblečení a elektronika za velmi příznivé ceny, proto mnoho Čechů míří právě tam. Většina účastníků stihne i prohlídku města a navštívit nejznámější památky.

Cena takových dovolených je až o 30 nebo 40 % nižší než u týdenních zájezdů a v průměru začíná od 7 tisíc korun. Nejčastějšími klienty tohoto typu dovolené jsou mladé páry bez dětí, ale také jinak zaneprázdnění manažeři i rodiny.

Turecko dokáže uchvátit

Oblíbené Turecko nabízí řadu nejrůznějších kuriozit s možností jak poznat „živou kulturu“ země jinak, než z hotelu. Například zkusit adrenalinové smlouvání na tržišti nebo ochutnat místní gastronomické speciality přímo z domácí kuchyně. Oblíbené jsou kurzy potápění. Dlouhá sezona umožňuje potápění na Turecké riviéře od dubna do listopadu. Táhne i ruční tkaní koberců. Historie tkaní koberců má v Turecku dlouhou tradici, dnes se jedná o již tradiční řemeslo. Vyrábí se zde ručně vázané koberce se specifickým vzorováním a zvláštní výrobní technikou za použití tzv. dvojitého tureckého uzle.

Istanbul

Historie města sahá až do antiky. Město vzniklo jako malá osada, a její rozvoj byl přímo ovlivňován Konstantinem I. Velikým, který město přetvořil v metropoli  východořímské říše. Město se nejdříve jmenovvalo Nova Roma (Nový Řím), ale Konstantin si to rozmyslel a přejmenoval ho po sobě na Konstantinopol. Město se stalo i centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Bylo zde vybudováno spousta církevních staveb, jmenujme nejznámější Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky 4. křížové výpravy.

Istanbul byl za časů byzantské říše jako Cařihrad hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Název změnili na dnešní (do roku 1453 město ale nazývali Konstantiníje). Obrovský počet bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z porobených států, kterými bylo Řecko, Srbsko, Bulharsko či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.

Istanbul je prostě a jednoduše křižovatkou historií, národů i víry, a ony historické mylníky na Vás dýchnou na každém rohu.

(Zdroj: wikipedia.org)

Zima v Česku udeřila svým prvním úderem a ukázala zoubky. Milovníci ladovských vánoc se již těší, ale ostatní spíše přemýšlejí o tom, kam před ní utéci. 

Na světě je přece tolik krásných míst, kde slunce hřeje po celý rok s neztenčenou silou a teplé mořské vlny omývají bílé písčité pláže. Navíc místa, kde je i v této době  parné léto nejsou přeplněna turisty a vždycky zde najdeme nejen množství lákadel, ale také tichá zákoutí, kde můžeme v klid relaxovat.

Kanárské ostrovy už jsou na nás příliš blízko. Tak co třeba odjet do Malajsie? Každý z jejích ostrovů je tropickým rájem, který je nezapomenutelný a nabízí nejen koupání v moři. Jedním z nejkrásnějších malajských ostrovů je Tioman, jehož divoce zelená a neprostupná džungle vytváří dokonalý protiklad bělostným plážím a sytě modrému Jihočínskému moři.

Tioman je  ostrovem vulkanického původu. Je velkou perlou obklopenou malými perličkami několika desítek ostrůvků, s nimiž vytváří dokonalý obrazec pohody. Laguny a korálové útesy jsou rájem potápěčů,  kteří mohou v klidu sledovat živý a pestrobarevný podmořský svět. Není zde ale ani nouze o adrenalin, pokud se ze šera náhle vynoří malý žralok, který je zde domovem.

Ti, kteří se potápět zrovna nemusejí  a mají raději pevnou půdu pod nohama mohou vyjet visutou lanovkou do nejvyššího bodu ostrova - na horu Gunung Mat Cincang. Výzvou pro zkušené horolezce je skalní věž  Dragon´s Horn, odkud je zajímavý výhled. Na své si zde přijdou i pravěrní golfisté.

Milovníci přírody zde najdou nefalšovanou exotickou faunu, jíž vévodí tzv. "chodící sumec", úhořovitá ryba, která má schopnost opouštět své přirozené prostředí ve vodě a vystupovat na břeh. Můžeme narazit na trpaličí jeleny,  nebo makaky dlouhoocasé, hejna tropického ptactva či červené poletuchy.

Turistům se zde prostě nabízí vše, co je může pobavit a zajumout a u čeho si mohou odpočinout a nabrat nové síly. Dokonalé ubytování a dokonalé služby, které jsou sice dražší, ale zato umožňují dokonalé soukromí a relaxaci. Romantiku nebo zase ruch starých uliček plných levných jídelen a malých restaurací, nabízejících převážně čínskou a indickou kuchyni. Stálé teploty v rozmezí od 25 do 28 st., které znamenají celodenní pohyb jen v šortkách a tričku, pokud právě nejsme v plavkách.

Když už budeme v Malajsii, můžeme navštívit i další ostrovy, ze kterých si také odvezeme zajímavé zážitky, hlavní město Kuala Lumpur nebo se můžeme vydat  po stopách legendárního Sandokana - tygra z Montporacemu, který nás před několika lety okouzloval v televizních filmech.

Redakce Best4man.cz

Vysoko nad řekou Aarou stojí město, které má ve svém znaku hnědého medvěda. Je to výstavné, starobylé a zároveň moderní hlavní město Švýcarska – Bern. Pobýval zde Einstein, Casanova nebo Lenin. Založeno bylo již v roce 1191 a jeho bohatá historie se podepsala i na jeho tváři. Svá městská privilegia získalo již od Fridricha Hohenštaufa a bohatství z dálkových obchodů s celních výhod. Město nebylo vyloženě městem obchodním, ale o Švýcarech je známo, že jsou velmi opatrní a uvážliví a nepodléhají tak snadno emocím a proto bylo spravováno s rozvahou a citem pro jeho rozvoj.

Možná proto zde najdeme tolik nádherných a architektonicky dokonalých budov. Jsou většinou stavěny z pískovce, protože obyvatelé Bernu učinili drahou zkušenost v roce  1405, kdy město téměř vyhořelo. Proto na jeho obnovu používali už výhradně nehořlavý kámen a již sto let po požáru bylo vybudováno dnešní centrum města  a to velmi moderně. Příkladem toho je hlavní bernská ulice Marktstraße, která byla již tehdy postavena v šířce 24 m. Stejně tak, s ohledem na prostornost a pozdější možnosti města, byly velkoryse stavěny i další části města. Široké ulice jsou vybaveny arkádami a podloubími, aby se obyvatelé mohli procházet i nakupovat bez ohledu na povětrnostní vlivy. To ocení také turisté, kteří město navštěvují v současnosti.


Největší slávy dosáhlo město v období kolem 15. století. Z té doby pocházejí jeho nejkrásnější stavby, jako zvonice s orlojem, kašny, kterých je zde více než 100 a mají většinou krásnou sochařskou výzdobu.

Švýcarsko je země dvojjazyčná a proto zde najdeme jak německé, tak francouzské vlivy. Ty se ve městě objevily asi v 18. století, kdy bylo město obsazeno napoleonskými vojsky. Vzory francouzské zjemnělosti se projevily zejména ve vnitřním vybavení domů.

Ani francouzské vojsko však nemohlo městu nijak uškodit, protože už v roce 1848 bylo oficiálně ustaveno jako hlavní město Švýcarska.  Symbolem tohoto postavení je Spolkový parlament, který byl dokončen v roce 1902 a z něho jsou řízeny všechny důležité události v zemi.

Centrum města tvoří zajímavé stavební celky, jako je například soubor budov v ulici Märitgasse. Pamětihodností hodnou pozornosti je také Einsteinův dům, klášterní chrám sv.Vincence, který je nejkrásnější  pozdně gotickou bazilikou ve Švýcarsku. Dominantu města tvoří právě jeho věž, která se malebně tyčí nad Bernem.

Ve městě najdeme památky nejen na Alberta Einsteina, který zde žil asi 8 let, ale na jiné historické osobnosti evropských dějin. Pobýval zde například Giacomo Casanova nebo  Lenin.

Bern je znám i svým kladným vztahem ke kultuře, v bývalé koželužské čtvrti najdeme několik malých divadelních scén a můžeme navštívit také proslulé sklepní divadlo. Město je známým centrem moderního umění, jehož ukázky najdeme ve výstavní síni Kunsthalle.


Současní obyvatelé Bernu, zejména ti mladí však nejvíce oceňují přírodní plovárnu – řeku Aaru, která přivádí do města  průzračně čistou a chladnou vodu z ledovců.

Turisté zde najdou po celý rok řadu zajímavostí, dokonalou nabídku ubytování a v nepřeberném množství restaurací a kaváren řadu švýcarských specialit. Téměř v každém ročním období se zde konají festivaly a různé kulturní akce. Pokud byste navštívili město poslední pondělí v listopadu, můžete se zúčastnit třeba cibulového trhu, což je zážitek, na který hned tak nezapomenete.

Určitě nahlédněte také do širokého příkopu, kde se chovají hnědí medvědi, symbol města. Narození jejich mláďat je každý rok na velikonoční pondělí největší oslavou ve městě.

Tento název s politickým podtextem však pro turisty, kteří tento největší a nejkrásnější ostrov Velkých Antil navštíví dostává zcela jiný rozměr. Každý návštěvník je překvapen nejen jeho krásou, ale také všestrannou péčí o turisty, kteří sem přinášejí peníze a proto jsou váženi a opečováváni.

Dovolenou na Kubě lze naplánovat prakticky kdykoliv, protože je zde poměrně stálé a velmi příjemné počasí po celý rok, možná s výjimkou konce léta, kdy se zde objevují hurikány. Průměrná teplota se pohybuje kolem 25 st.C a pokud prší , tak jsou deště velmi prudké, ale také krátké.

Na ostrově najdeme prakticky všechny turistická lákadla. Velké a krásné pláže, klidné, teplé moře, na kterém se místy objevují vysoké vlny vhodné pro surfování, moderní hotely nabízející perfektní služby a množství volnočasových aktivit i nádherné, starobylé památky z koloniálních dob, které se paradoxně zachovaly neporušené díky své odlehlosti a izolaci ostrova od ostatního světa.


Takovým místem je například město Trinidad, které ke své výstavnosti, slávě a bohatství přišlo díky obchodu s cukrem a hlavně otroky. Jeho koloniální architektura zůstala až do současnosti zachovaná v nezměněné podobě celá desetiletí.. Trinidad je výchozím bodem například k návštěvě známé pláže Playa Ancón a do dalších zajímavých míst v okolí.

Také hlavní město Kuby je Havana na nás dýchne historií datující se až k objevení Ameriky. Počátek 20. století přinesl městu značný rozvoj díky blízkosti Ameriky a absenci některých legislativních omezení, které platily v Americe. To sem lákalo i mafii, jejíž bossové investovali do výstavby hotelů, drog, alkoholu a hazardu. Najdeme zde stopy mnoha významných osobností, pro které se Kuba stala místem častých návštěv nebo i domovem.Nejznámějším je jistě spisovatel Ernest Hemingway, který zde má i muzeum.


Každý, kdo Kubu navštíví z ní chce jistě poznat co nejvíce.. nesmíme proto zapomenout ani na údolí Viňales, území vápencových skal , ze kterých vyrůstá hustá zeleň a pěstuje se proslulý tabák do kubánských doutníků . Některou továrnu na jejich výrobu jistě navštívíme a kuřáci se rázem ocitnou v ráji. Jsou dokonce muži, pro které jsou kubánské doutníky hlavním cílem jejich cesty na Kubu. Mimochodem, informace, že nejkvalitnější doutníky se balí na stehnech mladých Kubánek se ukázaly jako fikce – raději s tím počítejte, abyste nebyli zklamáni, nebo se na jejich výrobu dívat nechoďte a zachovejte si krásnou iluzi.

Na cestě po ostrově svobody se vám asi nepodaří navštívit Fidela Castra, ale jistě vám to vynahradí návštěva městečka Baracoa, které je součástí východního pobřeží Kuby zapsaného v seznamu památek UNESCO pro své přírodní krásy a bohatství.


Historie Kuby je díky španělské kolonizaci, své poloze a okolním vlivům velmi bohatá a rozmanitá a doporučujeme se s ní před cestou podrobně seznámit. Sám pobyt na ostrově není rizikový ani z hlediska zdravotního, ale jelikož opatrnosti nikdy nezbývá a podnebí a zvyky jsou přece jen odlišné od našich poměrů, doporučujeme uzavřít před cestou kvalitní pojištění léčebných výloh, zařídit si turistickou kartu, nepít vodu přímo z kohoutku a tu v restauracích dezinfikovat výborným kubánským rumem, do zásuvek si vzít adaptér s placatými kolíky a hlavně se vybavit dostatečnou zásobou amerických dolarů, které většinou zvládnou každý cestovní problém.

Tak tedy Hasta la Vista a pozdravujte ostrov svobody v Karibském moři.