V obou případech se jedná o fyzickou aktivitu, která se vykonává především venku, přímo v městském provozu. Dalo by se říci, že jde o snahu uniknout nudě ve městech. Kromě pohodlných bot není k tomuto sportu třeba dalšího sportovního náčiní.

Free running i Parkour je o umění pohybu a sportovní akrobacii. Člověk, který dělá Free running se nazývá freeranner (žena i muž) a muž, který dělá Parkour se nazývá traceur, žena pak traceuse.
Freerunnerům a provozovatelům Parkouru jde o to, aby hladce a plynule překonávali překážky na cestě, kterou si zvolili. Reagují na ně pomocí různých pohybů jako vaulty (přeskoky), skoky a jiné akrobatické pohyby, vytvářející atleticky a esteticky vypadající způsob pohybu.

Oba dva sporty vznikly ve Francii a jsou vyhledávanou novinkou. Parkour založil roku 1998 David Belle a Free running jeho kamarád Sébastien Foucan  v roce 2003.
U Free runningu, na rozdíl od Parkouru, jsou povoleny akrobatické pohyby a skoky, a vše je více zaměřeno na estetiku a krásu pohybu. Free running využívá pohyb pouze pohyb směrem vpřed.


Charakteristikou Parkouru je vysoká efektivita pohybu. Traceur se se nesnaží pohybovat jen nejrychleji, jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. Hlavním úkolem Parkouru je opustit vybrané objekty co nejdříve.

Tréninky probíhají většinou v tělocvičnách, nebo v městských a venkovských prostorech, které jsou plné různých překážek.

A jediným způsobem, jak se umění přeskoků, salt a přemetů naučit, je neustálé cvičení. Člověk musí  zvládnout i návaly paniky, které se někdy při pádu do neznáma na poslední chvíli objeví. Je-li totiž nervózní, svaly se napnou, pohyby ztratí pružnost a snadno dojde ke ztrátě koordinace. Určitě důležitou roli v této disciplíně hraje stav mysli ve chvíli, kdy se již odrazíme a skáčeme. Pokud někoho právě v tomto okamžiku přepadne strach, nedopadne dobře ani jeho skok ani on.

V České republice bylo již založeno pár „partiček“, které se tomuto sportu aktivně věnují a jak to vypadá, jejich řady se  brzy rozrostou.

Lyžařský areál St. Anton am Arlberg láká kvalitami lyžování, ubytování i restaurací nejnáročnější evropskou klientelu. Pokud hledáte perfektní lyžařské podmínky na stovkách kilometrů sjezdovek spolu s vysokým standardem hotelů i zábavních aktivit v Tyrolské atmosféře, pak i pro vás je St. Anton to pravé zimní středisko.  

Lyžařský region St. Anton právem patří do Best of the Alps - sdružení exkluzivních lyžařských alpských středisek. Nabízí nejen perfektní lyžování na 280 kilometrech upravených tratí ve výšce 1 800 až 2 811 metrů a luxusní ubytování, ale také kouzelnou tyrolskou atmosféru. St. Anton am Arlberg – centrum celého regionu SKI Arlberg leží 644 kilometrů od Prahy ve výšce 1 304 metrů nad mořem a cesta autem vám zabere přibližně 6 hodin jízdy. O kvalitách St. Antonu svědčí i fakt, že tu v roce 2001 proběhlo mistrovství světa v alpském lyžování.

Připlatíte si, ale nebudete zklamáni
Najít ubytování v St. Antonu by vám nemělo činit problém, protože obec je hotelů a penzionů doslova plná. Celkem nabízí přes 10 000 lůžek. Pochopitelně můžete hledat i hotel v některé ze sousedních vesnic, ovšem pokud chcete být u zdroje společenského dění a noční zábavy, stejně jako my, zvolte přímo St. Anton, kde restauraci, bar, nebo diskotéku určitě dlouho hledat nebudete (celkem 90 restaurací a barů). Co se cen ubytování týče, připravte se na to, že budete muset do kapsy sáhnout poněkud hlouběji než jste zvyklí v jiných lyžařských oblastech Tyrolska. Ceny hotelů v regionu začínají na 100 eurech za dvoulůžkový pokoj na noc, ale při vybírání hotelu narazíte i na ceny dvakrát až čtyřikrát vyšší, adekvátně komfortu a umístění hotelů.

My jsme se ubytovali ve čtyřhvězdičkovém rodinném hotelu Grieshof, pouhé tři minuty chůze centrem St. Antonu ke kabinové lanovce, která vede na horu Galzig (2 085 metrů nad mořem). Mile nás přivítalo klasické zařízení hotelu v tyrolském stylu (dřevěné obklady, stylové starožitné prvky, barvy laděné do zelena a vínova, krásný wellness), stejně jako kvalita místní kuchyně.

Pětichodové večeře a snídaně formou rozsáhlého bufetu byly v hotelu Grieshof skutečně vynikající. Kuchař si zakládal na místních surovinách, jednoduchosti a vkusném provedení jednotlivých chodů. Asi si umíte představit, jak náročné pro nás bylo lyžování, nebo noční život, když jsme si hotelové kuchyně užívali naplno.

Perfektní lyžování a pastva pro oko
Hned první ráno v St. Antonu vyrážíme lyžovat, natěšeni na rozsáhlost a kvalitu místních sjezdovek (nejdelší sjezdovka a reálu je dlouhá 10,2 km). Procházíme po Dorfstrasse, která vede samým centrem městečka a je lemována převážně hotely, řadou obchodů s lyžařským vybavením (obchody jsou v porovnání s cenami na českém trhu notně drahé) a restauracemi situovanými do tradičních světových kuchyní (italská, španělská, mexická, čínská, nicméně najdete tu i restaurace s typickou tyrolskou kuchyní). Jedna ze St. Antonských restaurací se dokonce pyšní oceněním Michelin.    

Přicházíme k architektonicky pozoruhodné stanici kabinové lanovky Galzigbahn vyrobené z kovu a skleněných tabulí. Ve vedlejší půjčovně lyží a prodejně lyžařské výbavy si necháváme věci, které s sebou nechceme vláčet po sjezdovkách a zjišťujeme, že si zde po skončení lyžování můžeme uložit za pár eur lyžařskou výbavu, kterou bychom jinak nosili následující dny do hotelu a zpět.

Máme štěstí na slunné počasí (ovšem také na nízké teploty pohybující se celý náš pobyt v regionu mezi – 8 a – 13 stupni celsia), a tak si užíváme úžasné výhledy z kabinové lanovky, stejně jako z vrcholů, na něž se v průběhu dne dostáváme. Po prvních sjezdech musíme konstatovat, že tento areál je vhodný spíše pro středně pokročilé a pokročilé lyžaře a snowboardisty, nicméně i začátečníci si tu užijí (areál uvádí 40 % sjezdovek pro začátečníky, ale v reálu je to spíš méně). Nejlépe pod taktovkou některého z lyžařských instruktorů, kterých mají lyžaři v areálu k dispozici kolem tisíce.

Kdo bude ve ski regionu St. Anton nadmíru potěšen, to jsou milovníci freeridu. Na ně zde totiž čeká skutečně rozsáhlý areál adrenalinových svahů – téměř 180 kilometrů freeridových sjezdovek. A pokud byste chtěli ještě více, nabízí se k vyzkoušení také heliskiing. Pohled na lyžaře brázdící hluboký sníh v těsné blízkosti skal je nádherný a fascinující. Zde se navíc nabízí opravdu nezapomenutelný sjezd hory Valluga, která sahá do výšky 2 811 metrů nad mořem.

Ovšem ani snowboardoví ďáblové nepřijdou v areálu zkrátka. Pokud by jim nestačila rozsáhlá síť sjezdovek či freeridových svahů, mohou se dosyta vyřádit hned v několika pečlivě upravovaných funparcích.

Za vyzkoušení stojí i sáňkařská dráha dlouhá 4 kilometry s převýšením 500 metrů, která vede po nasvícené sjezdovce. Chodí si na ní zajezdit i místní lidé a náramně si ji pochvalují.    

Odpočinek i zábava na plný plyn
Po náročném lyžařském dni vyrážíme za relaxem do místního wellness centra – ARLBERG-well.com, které opět leží coby kamenem dohodil od centra St. Antonu a jsme doslova okouzleni jeho nabídkou a kvalitou relaxačních zákoutí. Začínáme vnitřním bazénem s vířivými komorami, následně si libujeme v proudu venkovního bazénu s teplou vodou a nakonec si vyhříváme unavené svaly postupně v několika saunách (finská sauna, infra sauna, kelo sauna) a parní komoře. Příjemně unavení se těšíme na bohatou večeři, která nám nejspíše vzhledem ke své rozsáhlosti sebere zbytek sil – ovšem rozhodně příjemně. Nepamatuji si, že by mě kdy tyrolská kuchyně zklamala.

Večer se rozhodujeme vyzkoušet místní noční život a obrážíme dva vynikající apreski bary. První z nich nás čeká opět prakticky v centru městečka hned u stanice Galzigbahn. Tento podnik je nekuřácký, nabízí přehršel místních drinků a piv a co vás určitě potěší, to je fakt, že za barem pracují hned tři Slováci, takže dozvědět se více o areálu a jeho možnostech, máte šanci i bez znalosti němčiny či angličtiny. Jenom pozor na přemíru kvasnicového piva a šnapsů. Chutnají výborně, ovšem z baru se pak odchází těžko a ještě hůře se ráno vstává.

Druhý klíčový apreski bar, který jsme navštívili, byl u stanice kabinové lanovky Nassereinbahn. S češtinou tu nepochodíte, ale zase vás nadchne bujařejší atmosféra a kosmopolitnost lyžařské komunity namačkaná na malém prostoru. Pokud byste neměli dost, nabízí se k pokračování noční jízdy například vyhlášená diskotéka (mimo jiné s živým vystoupením) Piccadilly přímo v centru na zmíněné Dorfstrasse, kam jsme my jen na chvíli nahlédli, protože už nás po náročném dni přepadla únava.

Následující den ráno se opět obouváme do lyžáků a vyrážíme okusit nové sjezdovky. Počasí nám už tolik nepřeje jako předchozí den, ale to nám na nadšení neubírá. Když chvíli sněží víc, než se nám líbí, dáváme si pauzu v restauraci Ulmer Hütte (chata původně z roku 1903 ve výšce 2 288 m) a dobíjíme energii hutnou gulášovou polévkou a tyrolským štrůdlem zalitým vanilkovým krémem. To se to zase pojede z kopce…

Power Plate je přístroj, který přináší nový rozměr do kondičního cvičení, relaxačních technik a wellness pro každého. Je určen pro všechny věkové kategorie a fyzické schopnosti cvičících. Power Plate je  v České republice naprostou novinkou, objevil teprve nedávno a není zatím mnoho míst, kde byste se  s ním mohli stekat.

Jde vlastně o speciálně upravenou plošinku, s „řidítky“ a displejem, kde je možné si nastavovat potřebné zátěže a funkce. Princip vibračního stroje spočívá ve fyzikálních, především Newtonových pohybových zákonech: síla vyvíjená tělesem se rovná součinu jeho hmotnosti a zrychlení. A tohle všechno znamená, že svalovou práci (stabilitu, sílu, výkon) lze zlepšit buďto pomocí větší zátěže nebo větších zrychlení.

Je mnoho způsobů cvičení a posilování, která využívají hmotnosti. Tato poslední novinka se ale, jako jediná, zaměřuje na  druhou část výše zmíněné rovnice, a to je použití zrychlení při zachování  tělesné hmotnosti. Prostě, tělo jako by vážilo víc.


Funguje na principu gravitace a přenášení vibrací do svalů s použitím vlastní tělesné hmotnosti. Samozřejmě pro zdatnější je pak přidávána i zátěž další. Přístroj pracuje na  základě tzv. Advanced Vibration Technology, která využívá mimovolního strečového reflexu, jako přirozené reakce těla na narušení rovnováhy, za účelem zvýšení stimulace svalových vláken.

Pro tělo je tento způsob sportu velmi bezpečný, protože umožňuje optimálně zatěžovat lidský organismus a přitom minimalizovat nadměrné nárazy, dopady, zatížení.  Přitom prováděné cviky aktivují svalové stahy 25-50x za sekundu, takže při cvičení trvajícím 30 minut vydá cvičící energii srovnatelnou s  devadesátiminutovým pobytem  v posilovně.
O efektivitě tohoto druhu sportovní novinky svědčí i to, že byla využívána  při výcviku kosmonautůa NASA jej zařadila do svých vesmírných programů.

Milovníci zimních radovánek už dávno nemusí řádit jen na lyžích, saních nebo bruslích.  Vývoj jde stále kupředu a výrobci sportovního náčiní jsou si vědomi, že obyčejné saně mnoho adrenalinu v těle nezvednou. Dokonce už i lyže pro extrémní lyžování nejsou nic neobvyklého a snowboardy ovládá už skoro každý. Romantická projížďka na saních tažených koňským spřežením, jak to známe z filmů je sice krásná, ale ne každý je vyznavačem romantiky.

Dnešní trend je spíše adrenalinový  a  tak je zájem spíše o lyžování za koňmi, jízdu na saních s psím spřežením nebo na horských kolech na sněhu.Dnešní mladí lidé ale vyznávají i další adrenalinové zimní sporty jako je akrobacie na lyžích, freeriding,  paradigling, jízda na sněžných skútrech nebo čtyřkolkách, heliskiing, ale také potápění pod ledem, ledolezení nebo výlety na sněžnicích.

Navštívíme-li některý specializovaný obchod se sportovním náčiním, budeme udiveni, co zde všechno najdeme.
Výrobci nabízejí například aerodynamické boby pro velmi rychlou jízdu. Jsou vhodné i na umrzlý sníh a jsou vybaveny volantem a brzdami.

Zakoupit nebo vypůjčit v horských zimních střediscích si také můžete obojživelné horské kolo  vhodné k jízdě na horských stráních. Je upravené tak, že přední kolo je nahrazeno skluznicí podobnou těm, kterými jsou vybaveny sněžné skútry a zadní kolo má pásový pohon jako rolba.. Toto sportovní náčiní pochází z Kanady a Ameriky, kde je hojně využíváno i k běžnému pohybu v zasněženém terénu.

Další novinkou v sortimentu sportovních pomůcek pro milovníky adrenalinu je airboard. Jedná se v podstatě o nafukovací matraci, která je ovšem určena jen pro zkušené sportovce a není radno ji používat bez přilby a dalších ochranných pomůlcek. Sportovec, který se na ni položí hlavou dopředu totiž není nijak chráněn a rychlost, které může dosáhnout se pohybuje, podle kvality sněhu a úhlu převýšení, až kolem 80 km za hodinu. Řídí se vlastně jen pohybem těla a zabrzdit můžete jen otočením zařízení bokem ve směru jízdy.

Z letních měsíců si jistě pamatujete novinku – zorbing, která se používá na svazích nebo na vodě. Je ale také určena pro pohyb na sněhu a nabízejí jej jako atrakci zážitkové agentury.

V některých zimních středicích najdete opravdové kuriozity, které mají přitáhnut zájem co největších počtu turistů a které připomínají spíše atrakce na Matějské pouti. Čím víc adrenalinu, tím lépe.

Ani klasické saně se však už neprodávají jen v podobě kterou  známe z dětských let, ale dají se například složit nebo jsou pro děti vybaveny bezpečnostními prvky.

Znalci, kteří navštíví prodejnu sportovních potřeb  si budou vědět jistě rady, ale ti méně znalí, kteří tam uslyší názvy jako třeba  airboard, snowsnaker, monoski, snoiwtube, bigfood, skifox, flizz nebo snowraft by si měli nechat poradit od odborníků. Ne každé lákavé sportovní náčiní je vhodné pro každého. Záleží na naší sportovní zdatnosti a také na tom, jaká míra adrenalinu je pro nás únosná.

Antonínu Panenkovi a Janu Skorkovskému by jejich dovednosti mohly závidět mnohé mladší ročníky. Pánové to prokázali v sázce, ke které je vyzval Staropramen. Ten vyzývá známé osobnosti, aby prokázaly, že jsou stejně jako on „v nejlepší formě“. Oba měli splnit úkoly jim šité přímo na tělo a za odměnu dostanou pivo na celý rok zdarma.

Česká fotbalová legenda a mistr Evropy z roku 1976 Antonín Panenka dostal za úkol trefit se fotbalovým míčem svým pověstným dloubákem ze břehu Vltavy na malou loďku. Nutno podotknout, že se jednalo o cíl velmi pohyblivý a sličná figurantka sedící v kanoi měla plné ruce práce s jarním říčním proudem. Přestože měl Panenka na trefu pět pokusů, překvapil a míč poslal na loďku hned napodruhé.

 „Zas tak těžké to pro mě nebylo. I po letech to člověk v noze má. Tyhle věci se nezapomínají,“ dodal s úsměvem. Za splnění sázky obdrží fotbalový mág od Staropramenu roční konzumaci piva zdarma, což je 292 půllitrů piva. Jde o aktuální průměrnou roční spotřebu piva na osobu v Česku.

Jan Skorkovský, driblingová hvězda a rekordman, držitel „světového rekordu v počtu rekordů“ předvedl své neuvěřitelné dovednosti s míčem, když s míčem ve vzduchu vyšel Zámecké schody v Praze. Dvě vynucené přestávky musel udělat jen kvůli neprůchodnému davu turistů, které ale svými triky královský pobavil. Míč držel ve vzduchu někdy až neuvěřitelným způsobem – kromě hlavy či nohou si často pomáhal i ramínky, kolínky či zády. Po zvládnutí náročného úkolu byl Skorkovský oceněn mohutným aplausem ze strany kolemjdoucích a taktéž převezme od Staropramenu pivo na rok zdarma.

Nastal ten správný čas pro vyznavače zimních sportů. I když ještě před vánocemi všichni pochybovali, zda vůbec nějaký sníh napadne a majitelé vleků si takřka zoufali přece jen se počasí umoudřilo začalo mrznout a tam, kde není dosud dostatek přírodního sněhu bylo možno alespoň zasněžovat umělým sněhem. V posledních dnech starého roku sněžilo docela vydatně a tak se sportovně založená část populace vracela z vánočních prázdnin na horách docela nerada. Už teď však uvažují tito nadšenci o tom, že co nejdříve vyrazí na hory znovu.

Ne každý je však ukázněným lyžařem nebo snowboardistou a stále častější úrazy při zimních sportech  nenechávají nikoho na pochybách, že piráti se nevyskytují jen na silnicích. Mnozí uživatelé sjezdovek mají dojem, že pro ty, kdo nevyznávají adrenalin, zde není místo a že každý, kdo obuje lyže musí být mistr světa s povinností  předvídat jejich úmysly a bez prodlení uhnout z cesty nebo zareagovat tak, aby měl pán sjezdovky cestu vždy volnou. Zapomínají přitom na ohleduplnost a na to, že na sjezdovkách jsou, stejně jako na silnicích, sportovci více či méně zkušení, děti nebo senioři.

Pokud takový vládce sjezdovky vyrazí do ciziny, ví dobře, že tady se už dávno poučili z přibývajících úrazů s často fatálními důsledky  a pro pohyb na sjezdovkách stanovili jasná pravidla, která nikoho ani nenapadne nedodržovat, protože by se vystavil vysokým sankcím. Doma máme ovšem pocit, že můžeme všechno a vůbec jsem se zatím nezabývali tím, že můžeme bezohlednou jízdou zkazit prázdniny nejen sobě, ale hlavně úplně nevinným lidem. To se ovšem od nového roku změní.


Mezinárodní lyžařská federace totiž vydala desatero pro bezpečný pohyb na sjezdovkách a jasné vymezení pojmů jako je běžecká, sjezdová nebo jiná trať, které v naší republice vstoupilo v platnost od 1. ledna.

Toto desatero sice platí již dlouho, ale nyní se stalo součástí zákona o podmínkách podnikání v oblasti cestovního ruchu. Za jeho porušení zatím nebyly stanoveny jiné sankce než vykázání ze sjezdovky, ale i to už je zdvižený prst pro ty, kdo dosud své okolí ohrožovali beztrestně.

Významnou roli však tento právní předpis hraje při případném vymáhání způsobené škody v oblasti trestně právního a civilně právního řízení. Provozovatelé lyžařských areálů musí však tato pravidla mít zabudována do provozních řádů, aby se stala obecně závaznými.

Horská služba sice nevěří, že by měla změna okamžitý dopad na množství úrazů vzniklých na sjezdovkách, ale normu považuje za pozitivní posun k bezpečnějšímu provozování zimních sportů. Bude zase na nás, návštěvnících, zda se s pravidly řádně seznámíme  a budeme je v praxi důsledně dodržovat a také uplatňovat. Pro piráty sjezdovek by tedy mohly konečně  skončit zlaté časy beztrestnosti.


Lyžařské desatero:
1.    Ohleduplnost k ostatním lyžařům – uživatel trati se musí neustále chovat tak, aby neohrožoval nebo nepoškozoval jiného.
2.    Zvládnutí rychlosti  a způsobu jízdy – je nutno jezdit s přiměřeným odstupem a ohledem na vzdálenost, na kterou je vidět. Rychlost a způsob jízdy je nutno přizpůsobit svým lyžařským schopnostem, sněhovým a povětrnostním podmínkám a hustotě provozu na trati.
3.    Volba jízdní stopy – každý přijíždějící zezadu musí svou jízdní stopu volit tak, aby neohrožoval lyžaře jedoucí před ním.
4.    Předjíždění – předjíždění je povoleno shora i zespodu, zprava i zleva, ale vždy s takovým odstupem, který poskytne předjížděnému lyžaři dostatek prostoru pro všechny jeho pohyby.
5.    Vjíždění na trať a rozjíždění – každý, kdo vjíždí nebo vyjíždí do nebo ze sjezdové tratě nebo se chce po zastavení opět rozjet se musí řádně rozhlédnout na všechny strany a přesvědčit se tak, že jeho manévr neohrozí ani jeho ani ostatní uživatele trati.
6.    Zastavení – nikdo se nesmí zbytečně zdržovat na úzkých a nepřehledných místech trati. Pokud lyžař upadne, musí takové místo co nejrychleji opustit.
7.    Stoupání a sestupy – při stoupání nebo sestupování pěšky smí lyžař používat jen okrajové části tratě.
8.    Respektování značek – každý uživatel lyžařské trati musí respektovat značení a signalizaci.
9.    Chování při úrazech – při úrazech je každý povinen poskytnout zraněnému první pomoc.
10.    Povinnost prokázání se – každý, kdo se pohybuje na trati, je povinen v případě úrazu prokázat svoji totožnost bez ohledu na to, je li účastníkem nebo jen svědkem nehody.

Povedený contest na big airu, chilli papričky a počasí, které ukázalo svoji proměnlivou tvář.První den snowboardového festivalu přinesl počasí vskutku aprílové, chvílemi to vypadalo, jako by jezdci na kole štěstí při Skullcandy Big Air Fortune místo snowboardových triků volili mezi slunečními paprsky, oblačností či sněhovými přeháňkami.

Ve středu začaly příjezdy jezdců i médií, registrace jsme zavřeli o půlnoci, ale na svahu se pracovalo do časných ranních hodin. Pracanti ze Snowparkdesign na svahu ladili skoky, aby byly ready na čtvrteční ježdění, druhá parta upravovala mexické dekorace – klobouky, z nichž ten větší má obvod 23 metrů, kaktusy rostoucí v celém areálu a chilli papričky vyskytující se na těch nejméně očekávaných místech.

Hlavním trhákem prvního dne byla soutěž Skullcandy Big Air Fortune, o které se podrobněji zmiňujeme na konci tiskové zprávy. Fungoval i park pro veřejnost začínající na modré sjezdovce s koncem v Burton Easyparku na Hromovce, stejně jako Burton Test Centrum, kde je možné si v průběhu akce zapůjčit a otestovat některý z modelů pro nadcházející sezónu a mezi tím si nechat navoskovat svůj stávající snowboard. Stánek Burton Test Centra je hned vedle společného prezentačního místa České Pojišťovny a Horské Služby, kde ve čtvrtek probíhala přednáška o lavinách. Na další přednášky, které přijdou vhod všem návštěvníkům hor, se můžete těšit i v následujících dnech.


Protože je letos Burton Špindl Spring Sessions v mexickém stylu, připravili jsme pro milovníky středoamerické kuchyně Pepito´s stánek s vybranými, oblíbenými a k dokonalosti připravenými pokrmy. Navíc kompletní výtěžek z prodeje těchto jídel půjde na Dětský domov ve Vrchlabí. O důvod víc proč si dát chilli con carne, burritos nebo nachos. Pokud si k tomu dáte jeden ze dvou nových druhů piva radler z pivovaru Samson, zaženete žízeň a ještě budete jedni z prvních, kdo pivo ochutná - právě na BSSS si totiž odbývá svoji premiéru.

Zábava na BURTON ŠPINDL SPRING SESSIONS nekončí se západem slunce, v osm hodin večer začíná první z řady večírků – Red Bull I-Battle. Podle očekávání to byl nejen souboj hudebních dvojic v boxerském ringu, ale pořádná divočina na barech.

Hlavní soutěžní atrakce prvního dne se odehrávala na big airu a nesla název Skullcandy Big Air Fortune. O co v této soutěži jde?

Jezdci přihlášení do závodu si vylosují pořadí, ve kterém půjdou točit „kolo štěstí“. Jednotlivá pole na tomto kole obsahují snowboardové triky, vylosovaný trik pak musí všichni účastníci závodu skočit. Kdo neskočí, přichází o jeden ze tří životů. Kdo trik dá, postupuje do dalšího kola.  Tímto způsobem závod pokračuje až do posledního jezdce v poli. 

Jak byla štěstěna jezdcům nakloněna, můžete posoudit sami, zde krátký přehled triků které si jezdci nadělili: cab5, bs7, cab9, swbs9, cab3, fs1, back flip, cab7, sw1080, fs9, front flip, bs5, one foot. Nejlépe si vedl Hans Kestila z Finska který zvítězil následován svým kolegou Tuomasem Alapietim a třetím v pořadí Tomášem Tuzarem.


Výsledky:
1. Hans Kestila
2. Tuomas Alapieti
3. Tomáš Tuzar
4. Jani Sorasalmi
5. Roman Dlauhý
6. Jeppe Rontti
7. Pavel Vyroubal
8. Darek Bergmann
9. Dan Porkert


Program na dnešní den:
08:00 – 16:00    Park a lanovka v provozu
12:00        heli shooting
20:00 – 03:00    Jägermeister Fiesta – Prague Conspiracy, Navigators, DJ Robot, DJ Jorgos

Golf jako takový podléhá určitým etickým normám, jejichž porušením se dopouštíte stejného fau-pax, jako když u oběda olíznete nůž nebo první podáte ruku významnější osobě. Určitě proto nebude škodit, když si tato pravidla trochu připomeneme, protože chybovat může každý, jen ne hráč sportu pro dámy a gentlemany.

Pokud mluvíme o greenu, nemyslíme tím celou zelenou plochu hřiště, jak bychom z názvu očekávali, ale místo, kde hra končí. Říká se mu také jamkoviště. Toto místo by mělo být čisté a proto, jestliže si zde odložíte vybavení nebo součást oblečení, určitě se nebudete prezentovat jako správný golfista.

Tomu, kdo není zvyklý za sebou uklízet, hrozí další etický přestupek, pokud se mu podaří jamku po dopadu míčku poškodit. Čeká-li totiž, že za ním jde někdo, kdo ji zase opraví, mýlí se. Jamku si musí opravit sám, a to tak, aby byla bez problémů připravena pro další hráče.

Už samotný pohyb hráčů po hřišti dává najevo, že se jedná o hru určenou jen lidem se slušným vychováním  a vysokými etickými normami.

Oblečení je dáno přímo pravidly. Ke golfové etiketě patří také vhodný oděv, jímž rozhodně nejsou džíny, tričko a botasky. Golfisté se na hřišti pohybují v tričku s límečkem a rukávy a v dlouhých kalhotách nebo kalhotách typu 7/8. Ženy mohou mít tričko bez rukávů, ovšem límeček je platný vždy a místo kalhot si mohou obléci sukni. Velmi důležitá je golfová obuv, která je přizpůsobena tomu, aby nenarušovala trávník a zajišťovala dobrou stabilitu při úderu.

 Pohybovat bychom se měli úsporně, určitě nebudeme pobíhat sem  a tam a ani náhodou nebudeme dávat hlasitě najevo svou radost z úspěšného míčku nebo naopak rozčarování nad špatným úderem. Golfový hráč, který se řídí etickými pravidly nebude pokřikovat na své spoluhráče, rušit je různými poznámkami a také se jim různě plést do cesty a překážet jim ve hře nebo je dokonce úmyslně zdržovat, pokud se mu zdá, že by mohli dosáhnout většího úspěchu než on sám.

Stejně tak nesmí nikoho ohrožovat při odpalování míčků a chovat se ve všech případech ohleduplně a uměřeně. K tomu patří také to, že současné civilizační prokletí – mobilní telefon - bychom určitě neměli mít s sebou na hřišti.

Pravidla golfu hráč dodržuje vždy, i když má pocit, že jej nikdo nevidí. Fér hra dokazuje, že je schopen i férového jednání. Za neetickou se považuje snaha si upravovat nevhodný nebo členitý terén, uhrabávání písku, odstraňování překážek, pokud to neumožňují pravidla.

Už vůbec není přípustné si posunovat míček do výhodnější pozice. Tento pokus o získání výhody vám může přinést jen opovržení ostatních hráčů, nehledě na to, že takto podvádíte i sami sebe.

Od dobrého hráče golfu se vyžaduje nejen dobrá fyzická kondice, ale také velká schopnost sebeovládání za všech okolností, tedy i tehdy, když se nám právě nedaří nebo zjistíme nečestné jednání některého ze spoluhráčů.

Jak vidíte sami, hraní golfu vám může přinést nejen zlepšení fyzické kondice, ale může vás naučit také lépe ovládat svou psychiku a zlepšit vaši orientaci v etických normách, které jsou platné nejen v golfu, ale i ve společnosti.

Zajímají vás netradiční sporty? Pak zbystřete, protože je zde CrossFit.

Nový fitness program propojující základní prvky gymnastiky, atletiky a silového tréninku. Vznikl před deseti lety v USA a během chvilky mu propadlo tisíce sportovních nadšenců, pro něž se stal novou životní filozofií. Dnes má CrossFit své vlastní sportovní šampionáty a jedním z nich je i 2012 Reebok CrossFit Fitness Championship, jehož finále proběhne 15. 9. polském Krakově. A zúčastnit se můžete i VY!
Reebok CrossFit Fitness Championship 2012 je jedinečná mezinárodní sportovní akce, která se uskuteční poprvé na evropském kontinentu. Proto by si ji milovníci fitness neměli nechat ujít. Síly si zde můžete poměřit se sportovními nadšenci z Polska a Slovenska. Vítěz šampionátu navíc obdrží 3000 €. Konečně můžete zažít fitness na vrcholové úrovni.


Pokud se chcete kvalifikovat na tuto zajímavou sportovní událost, zaregistrujte se do 30. června na stránkách www.reebok-crossfit.cz, kde najdete podrobnější informace o kvalifikační sestavě, kterou musí zájemci absolvovat. Nejlepších 30 mužů a 30 žen postoupí do velkého finále v Krakově, kde se bude soutěžit o lákavé výhry.
V Čechách se CrossFit široké veřejnosti poprvé představil letos v dubnu  rámci tzv. Reebok CrossFit Drop Box Tour. Zájemci si mohli CrossFit vyzkoušet na vybraných místech v Praze, zatrénovat si ve speciální zóně s profi vybavením a seznámit se s CrossFit odborníky.
Co je CrossFit


„CrossFit je silový a kondiční tréninkový program navržený tak, aby pomohl každému získat lepší kondici a být celkově fit. CrossFit se dá zjednodušeně popsat jako neustále se obměňující jednoduché, funkční pohyby, které jsou cvičeny s vysokou intenzitou. Propojuje základní prvky gymnastiky, atletiky a silového tréninku – při CrossFitu děláte sedy lehy, kliky či skáčete přes švihadlo. Trénink je velice účinný a hlavně zábavný, protože jste součástí komunity lidí, které znáte, takže společně zažijete spoustu legrace a můžete vzájemně poměřovat své síly,“ říká Jana Kovalovská, zástupce značky Reebok, která sdílí spolu s CrossFit programem tutéž filozofii.

Golf je sportem, který se u nás v posledních letech hodně rozšířil, ale geografická poloha České republiky a naše přírodní podmínky mu moc nepřejí.Zima je dlouhá greeny teď nejsou zelené, ale bílé. Někdo nemá dost prostředků a někdo zase dost času, aby mohl každý týden jezdit za svým oblíbeným sportem do teplých krajin, kde se hraje po celý rok. A kdo nehraje, zase nebude mít na sezonu natrénováno.

Ovšem pokrok je pokrok a doba, kdy golfisté odkládali na zimu golfové hole věnovali se jiným sportům je pryč. Dnes se hráči mohou golfu věnovat i v zimě.

První golfová hala byla otevřena v roce 1994 v Praze a jelikož se zjistilo, že se v ní dá  docela dobře hrát, časem se objevily tyto simulátory  ve všech koutech republiky.


Samozřejmě, venkovní hřiště to není, ale golfisté možnost „indoorů“ využívají pro zimní trénink a také pro výuku začátečníků, kteří zde mají podmínky pro seznámení s pravidly, golfovou etikou a bezpečnostními předpisy.

Halový golf se ovšem od toho venkovního liší především absencí plně přírodních podmínek, stále konstatní výškou a vzdáleností, do jaké lze míčky odpalovat.  Všechny situace jsou simulované a  let míčku vyhodnocuje počítač

Vybavení „indoorů“ se pochopitelně liší, nejčastěji zde najdeme maximálně čtyři odpaliště, jeden banker a hrací pole je z bezpečnostních důvodů ohraničeno sítí. Někde můžeme využít i analyzátory švihu a dráhy letu, měřiče rychlosti hlavy hole, měřiče  vzdálenosti.

Ke standardu patří půjčovny golfových holí a kvalitní  „indoory“ mají také  golfový simulátor. Dobře vybavené haly jsou ovšem poměrně finančně nákladné.


Za těchto podmínek se dá skutečně dobře trénovat jak švih a přesnost, tak nácvik patování a technika úderu.

Samotnou hru je však třeba brát jen jako zábavu, protože přírodní podmínky plně nahradit pochopitelně nelze. Je proto zapotřebí počítat i některými omezeními v oblasti bezpečnosti, hlasitých projevů při hře, ale také kapacity haly. Proto je dobře si její návštěvu zarezervovat včas, abyste měli natrénováno, až přijde konečně jaro a znovu se sejdeme na golfovém hřišti v přírodě.