Tádž Mahal je jednou z nejnádhernějších budov, jaké kdy byly postaveny. Bělostný mramor uchovává  památku velké lásky. Jedná se o nejslavnější mauzoleum světa, o snad nejslavnější budovu světa.Tadž Mahal se nachází v Severní Indii, na jižním břehu řeky Jamuny u města Ágra. Jeho silueta je okamžitě rozpoznatelná a je považován za neoficiální symbol Indie. Zakládá se nejen na kráse jeho architektury, na zázračném vyvážení velkoleposti, symetrie a jemnosti,ale také na romantickém příběhu jeho vzniku.

Vybudoval jej mughalský císař Šahdžahán – „Král světa“, v 17. století jako památník své nejmilejší manželky, jejíž smrt mu způsobila nepřekonatelný zármutek. Mumtáz Mahal (v překladu Perla paláce) byla jeho druhou manželkou a zemřela při porodu jejich čtrnáctého potomka. Osm dní se král zdržoval bez jídla a pití ve svých komnatách, vyhlásil státní smutek, zakázal hraní na hudební nástroje, nošení pestrých oděvů a šperků a dokonce i používání voňavek a kosmetických přípravků. Přísahal, že na památku své ženy vybuduje nejkrásnější hrobku.

V roce 1632 byla zahájena stavba. O 11 let později dokončili stavitelé centrální budovu. Mauzoleum však tvoří jen jednu část celého komplexu. Ten skládá z geometricky uspořádané zahrady, dvou postranních mešit a vznosné vstupní brány, která je sama významným architektonickým dílem.
 
Exteriér je jedinečně symetrický. Unikátní jsou nádherné mozaiky uvnitř. Centrem interiéru je osmistěnná komora s kenotafy císaře a jeho ženy, obklopená zástěnou z perforovaného mramoru vykládanou drahokamy.
Na stavbě pracovalo 20 000 dělníků, více než 1 000 slonů přepravovalo mramor, který se těžil v lomech vzdálených 300 km od stavby. Další stavební materiály se přepravovaly: malachit z Ruska, karneol z Bagdádu a tyrkys z Persie a Tibetu.

Celé láskyplné dílo měla dovršit ještě vlastní hrobka z černého mramoru císaře Šáhdžahana. Hrobka měla být postavena na protějším břehu řeky a můstkem měla být spojena s Tádž Mahalem. Oblouk nad vodou měl symbolizovat lásku, která dokáže přetrvat i po smrti. Ještě před zahájením stavby v roce 1657 však císař onemocněl a o rok později jej zbavil moci jeho syn a Šahdžahana uvěznil. Když v roce 1966 zemřel, byl pohřben v Tádž Mahalu po boku své milované královny.

Stavba začala po pádu mughalské říše v 18. století podléhat zkáze. V 19. století se v něm za britské nadvlády pořádaly oblíbené pikniky a z jeho teras zněla hudba vojenských orchestrů. O obnovu Tádž Mahálu v celé jeho nádheře se zasloužil v letech 1898 – 1905 indický místokrál lord Curzon.

Tádž Mahal se stal zhmotnělým symbolem oddanosti muže k ženě.

Lidé vykupují zájezdy za nákupy na prodloužený víkend do Istanbulu. Eurovíkendy spojené s nakupováním a poznáváním jsou jednoznačně nastupujícím trendem u nás i v zahraničí.

Volného času mají lidé méně a chtějí si jej užít naplno. Intenzivní čtyři dny lákají stále více lidí. Přestože například Istanbul na prodloužený víkend může na první pohled vypadat jako luxus, ukazuje se, že tomu tak není. V Istanbulu se dá nakoupit oblečení a elektronika za velmi příznivé ceny, proto mnoho Čechů míří právě tam. Většina účastníků stihne i prohlídku města a navštívit nejznámější památky.

Cena takových dovolených je až o 30 nebo 40 % nižší než u týdenních zájezdů a v průměru začíná od 7 tisíc korun. Nejčastějšími klienty tohoto typu dovolené jsou mladé páry bez dětí, ale také jinak zaneprázdnění manažeři i rodiny.

Turecko dokáže uchvátit

Oblíbené Turecko nabízí řadu nejrůznějších kuriozit s možností jak poznat „živou kulturu“ země jinak, než z hotelu. Například zkusit adrenalinové smlouvání na tržišti nebo ochutnat místní gastronomické speciality přímo z domácí kuchyně. Oblíbené jsou kurzy potápění. Dlouhá sezona umožňuje potápění na Turecké riviéře od dubna do listopadu. Táhne i ruční tkaní koberců. Historie tkaní koberců má v Turecku dlouhou tradici, dnes se jedná o již tradiční řemeslo. Vyrábí se zde ručně vázané koberce se specifickým vzorováním a zvláštní výrobní technikou za použití tzv. dvojitého tureckého uzle.

Istanbul

Historie města sahá až do antiky. Město vzniklo jako malá osada, a její rozvoj byl přímo ovlivňován Konstantinem I. Velikým, který město přetvořil v metropoli  východořímské říše. Město se nejdříve jmenovvalo Nova Roma (Nový Řím), ale Konstantin si to rozmyslel a přejmenoval ho po sobě na Konstantinopol. Město se stalo i centrem řecké kultury a později i pravoslavné církve. Bylo zde vybudováno spousta církevních staveb, jmenujme nejznámější Hagia Sofia, ve své době největší stavba svého druhu na světě. Později v roce 1204 byla Konstantinopol vypleněna vojsky 4. křížové výpravy.

Istanbul byl za časů byzantské říše jako Cařihrad hlavním centrem všeho obchodu a kultury, zůstal jím i po dobytí Osmany. Ti sem přesunuli své hlavní město, ležící dříve v Malé Asii a začali rozšiřovat do té doby velmi cizí islám. Název změnili na dnešní (do roku 1453 město ale nazývali Konstantiníje). Obrovský počet bohatě zdobených chrámů z Osmanské doby je pozůstatkem pravidla, podle něhož každý panovník postavil na svojí počest vlastní mešitu. Usazovali se zde obchodníci z porobených států, kterými bylo Řecko, Srbsko, Bulharsko či Arménie; Istanbul tak získával kosmopolitní ráz. Ke konci 19. století byl už moderním milionovým městem s podzemní i tramvajovou dráhou, železniční spojení do Evropy bylo samozřejmostí.

Istanbul je prostě a jednoduše křižovatkou historií, národů i víry, a ony historické mylníky na Vás dýchnou na každém rohu.

(Zdroj: wikipedia.org)

Jedna z nejdelších afrických řek, jejíž jméno známe nejen ze školního zeměpisu, ale i z dobrodružných románů a cestopisů. Pramení v nadmořské výšce 1500 m a než se spojí s Indickým  oceánem urazí cestu dlouhou 2 660 km. 

Na své pouti se setkává několika africkými státy a její tok se mění podle oblasti, ve které se s ní právě setkáváme. Klidné a široké, i když špatně splavné nebo úplně nesplavné toky, které se nedají využít k lodní dopravě  najdeme hlavně v nížinách.


Asi 100 km od jejího pramene je však řeka neklidná, divoká, plná peřejí a malebných a těžko přístupných vodopádů. Na jejím toku najdeme i nejznámější africké Viktoriiny vodopády, které s ohlušujícím rachotem obrovské masy vod, hloubkou i šířkou budí obdiv, respekt i strach. Je to jedno z míst, které si přejí navštívit všichni turisté, kteří se vydávají do Afriky a komu se to již podařilo, ten si odnesl nezapomenutelný zážitek.

Řeka Zambezi je krásná a majestátní, ale její užitečnost snižuje kolísavý stav vody, který závisí z velké části na deštích, které plní její koryto. V období dešťů, které kulminuje v době, kdy se u nás slaví Vánoce  se kalné vody valí mezi jejími břehy nepřetržitě a s hrozivým hukotem. Nejnižší vodní hladina zde je asi od dubna do června.

Řeka Zambezi se vyznačuje všemi atributy divokých a nevyzpytatelných řek, které lidem ve svém povodí přinášejí užitek a zároveň strach a vzbuzují velkou úctu a respekt.

Od 1. ledna je Česká republika předsednickou zemí Evropské unie. Sídlo tohoto Evropského parlamentu je v Bruselu, kam se přesunuly stovky našich lidí, které EU zaměstnává. Další tisíce již toto centrum evropského dění navštívily, aby se s ním blíže seznámily.

Brusel je hlavním městem Belgie a jako takové leží zhruba uprostřed této nevelké země. Je sem velmi dobré autobusové, vlakové i letecké spojení.
Jeho centrem je  Velké náměstí, které obklopují tradiční cechovní domy, vystavěné ve stylu gotiky, renesance a baroka. Propůjčují tomuto místu zvláštní atmosféru, která nás přenese do jiného světa.

Velké náměstí bylo centrem dění v Bruselu po staletí a bylo svědkem mnoha historických událostí spojených s dějinami země. Jeho okolí se nazývá Ilôt Sacré a najdeme zde uličky a malými krámky, ale o to  bohatšími výlohami, které vytvářejí dojem světa, který existuje odděleně od okolního dění sám pro sebe.


Pravidelně se zde konají květinové trhy, které náměstí nejen nazdobí, ale dodají mu magickou vůni. Náměstí bývá slavnostně osvětlené a kolem něho najdeme mnoho kavárniček  s předzahrádkami, ze kterých můžeme pozorovat okolní čilé dění.

Díky tomu, že se Brusel stal centrem Evropské unie, prochází jím mnoho různých národností, které na jeho tváři vždy zanechaly nějakou stopu. Slyšíme zde přímo Babylon jazyků, třetina jeho obyvatel jsou cizinci.

Brusel se nestal evropským centrem bez příčiny, Od středověku byl prosperujícím městem a v průběhu dějin je ovládali místodržitelé z okolních zemí. V roce 1830 zde však vypukla revoluce, která přiměla v té době vládnoucí Holanďany opustit zemi a nově založená monarchie měla svého prvního krále Leopolda I.

Ten i jeho následníci se pustili do nákladných přestaveb, které byly financovány z koloniálních zisků. Vznikl tak Justiční palác, muzea, nádraží. Paradoxem je, že na místě bývalé církevní stavby – františkánského kláštera byla založena burza.

Pompéznost a nákladnost přestavby přilákaly do Bruselu umělce a stavitele, kteří mu vtiskli novou tvář.

Postupnou přestavbou se Brusel rozdělil na čtvrti, které symbolizují postavení svých obyvatel. V horní části města, kde se soustředil největší luxus se nacházejí i významné památky, královský palác, velké hotely a nákupní centra.


Ten, kdo zná Brusel ví, že slabostí jeho obyvatel jsou květiny. Jednou z turistických atrakcí jsou také královské skleníky. Každý druhý rok se zde koná festival, při kterém je plocha 1 860 m2 potažena květinovým kobercem, jehož výroby se účastní každý, kdo má estetické cítění a ruce. Kolemjdoucí a turisté jsou touto krátkou krásou a intenzívní barevností beze zbytku uchváceni a je to pro ně jeden z nejkrásnějších zážitků.

Ten, kdo mïluje starožitnosti, musí dojít až na náměstí Grand Salon, které je pověstné právě tím, že se zde s těmito památkami minulosti obchoduje. Má velmi intimní atmosféru a vévodí mu kostel Notre Dame du Sablon. Je celý vystavěn v čistém gotickém stylu a jeho vnější vzhled připomíná bruselskou krajku, kterou je město proslulé již po staletí.

Brusel proslul nejen svou nádherou, ale také gastronomií, na které zanechala svou stopu  francouzská kolonizace. Belgičané milují dobré jídlo a turisté to bezesporu ocení. Vzpomeňme jen na gurmána z detektivek Agáty Christie, Hercula Poirota a pochopíme částečně i pravou povahu obyvatel Bruselu. Ten, kdo neochutnal pravé belgické pralinky, jako by nežil.

Milán je městem módy. Milán je městem vážné hudby. Milán je město plné kontrastů, kde kolem stařičké tramvaje s dřevěnými lavicemi běžně projíždí poslední model Maseratti.Pojďme si především nalít pohár čistého vína. V Česku a ani v Praze se prostě neobléknete. Pokud ano, tak buď špatně, anebo draze. Zástupci módních značek (tedy těch, které tu jsou zastoupeny) kteří vybírají sezónní kolekce pro český trh nestojí za zmínku ani v půlce tohoto odstavce.

Vyražte na nákupy do Milána! Dovolíme si jen drobnou radu. Chcete-li nakupovat v centru, směřujte tam své kroky spíše ve všedních dnech. O víkendu je spousta ulic téměř neprůchodná, neb na nákupy vyrážejí snad úplně všichni. Představte si tedy naší Pařížskou ulici. Přestavte si v ní asi tak pět krát více lidí a k tomu si představte, že takovými ulicemi je centrum Milána (kolem slavné La Scaly) doslova protkáno.


Obchod vedle obchodu. A především takových, které u nás chybí. Tak například z obleků od Boggi či Paula Smithe vás bude přecházet zrak. Máte-li tedy sklony k originalitě a naopak odpor k tomu vypadat jako každý druhý pan Zara, tohle město je pro vás přesně to pravé. Obchody zde a především jejich obsluha  je živá a přátelská, zatímco většina z nás se do českých luxusních obchodů bojí jen nahlédnout.

Až vás nakupování po chvíli unaví a věřte že unaví, můžete se občerstvit  třeba v Conti Café na Via Montenapoleone. V případě, že jste, nebo pro danou chvíli chcete být, velmi styloví, zajděte do nedaleké kavárny Emporio Armani Café na Via Manzoni. Dostanete tu dokonalé tiramisu. A co na tom, že i v takovémto podniku v něm můžete objevit třeba i kus vaječné skořápky. I výtečný kuchař je jen člověk a celý váš prodloužený víkend přece nemůže být superdokonalý. Anebo ano? Zkuste to, je to pouhých 650 kilometrů od Prahy.

Dlouhá zima je u nás na samém začátku, ale už ukazuje zuby. Ti, kdo ji právě nemusí už začali uvažovat o tom že se na čas přesunou někam, kde nejsou sněhové závěje, rozsolená břečka a teploty pod nulou.

 Nemusí to být ani tropické teploty, jen příjemné teplo, které nám umožní koupat se, polehávat na lehátku na pláži nebo u bazénu či se vydat na výlety a poznávat krásy cizích zemí.

A kde že je slunce stále doma? Třeba na severu Afriky, v zemi pyramid, v Egyptě. Nejenže je to země s dlouhou, romantickou a složitou historií, takže o památky tady není nouze, ale je to stále země plná tajemství, která dodají našemu pobytu ten správný pocit očekávání. Hlavně je tady ale teplo, slunečno, nádherné koupání a v neposlední řadě se zde jazykově špatně vybavení Češi dobře dorozumí.

Egypt  se v posledních letech stal cílem mnoha českých turistů. Navštívit jej ale v plné sezóně je něco jiného, než si sem zajet v zimě. Velká vedra, na která nejsme zvyklí mohla někomu letní pobyt i znepříjemnit a zamezují také výletům za památkami.


A protože v zimě je zde velmi příjemně, už neplatí, že pokud se sem vydáme v lednu, bude tady téměř prázdno. Čeští turisté zemi "objevili" a začali se zde cítit jako doma. Přispěly k tomu i ceny zájezdů, které jsou v zimních měsících stejně příjemné jako tamní počasí.


Také nabídka výletů je poměrně široká. Především jsou to pyramidy v Gize, Sakkára, kde působí naši egyptologové, Karnak, Luxor, Káhira s jejími pamětihodnostmi, mezi kterými vyniká Egyptské muzeum. Cesty k pyramidám sice nejsou nejbezpečnější a lze je uskutečnit jen s vojenskou eskortou, ale kdo by si ten zážitek nechal ujít. I když nakonec je spousta turistů zklamána, že se  tyto egyptské památky nejsou ve skutečnosti tak monumentální, jako na pohlednicích.

Zatímco ti pasívnější využijí autobusy, aktivnější turisté jistě pojedou na koních nebo velbloudech, mohou se potápět v moři  a také nezapomenou vystoupat na horu s klášterem svaté Kateřiny. Na tomto památném místě údajně Mojžíš dostal od Boha desatero. Ostatně míst, která jsou spjata s Biblí zde najdeme víc.


Všudypřítomný písek, vysoké palmy na pobřeží a nádherná orientální architektura vytvářejí exotickou kulisu, uličky města voní kořením, květinami a místní kuchyní.

Ten, kdo má raději klid a přijel si sem jen odpočinout stráví čas u hotelového bazénu. Ostatně, hotely nabízejí velmi kvalitní služby, které uspokojí i velmi náročné turisty. Mezi ně patří, jak už jsme zmínili na začátku, i částečná znalost češtiny, kterou si egyptský personál osvojil.

Pokud si v těchto nevlídných dnech vyjedeme do Egypta, zcela určitě se vrátíme odpočinutím, spokojení a na jaro se nám bude hned lépe čekat.

Zima v Česku udeřila svým prvním úderem a ukázala zoubky. Milovníci ladovských vánoc se již těší, ale ostatní spíše přemýšlejí o tom, kam před ní utéci. 

Na světě je přece tolik krásných míst, kde slunce hřeje po celý rok s neztenčenou silou a teplé mořské vlny omývají bílé písčité pláže. Navíc místa, kde je i v této době  parné léto nejsou přeplněna turisty a vždycky zde najdeme nejen množství lákadel, ale také tichá zákoutí, kde můžeme v klid relaxovat.

Kanárské ostrovy už jsou na nás příliš blízko. Tak co třeba odjet do Malajsie? Každý z jejích ostrovů je tropickým rájem, který je nezapomenutelný a nabízí nejen koupání v moři. Jedním z nejkrásnějších malajských ostrovů je Tioman, jehož divoce zelená a neprostupná džungle vytváří dokonalý protiklad bělostným plážím a sytě modrému Jihočínskému moři.

Tioman je  ostrovem vulkanického původu. Je velkou perlou obklopenou malými perličkami několika desítek ostrůvků, s nimiž vytváří dokonalý obrazec pohody. Laguny a korálové útesy jsou rájem potápěčů,  kteří mohou v klidu sledovat živý a pestrobarevný podmořský svět. Není zde ale ani nouze o adrenalin, pokud se ze šera náhle vynoří malý žralok, který je zde domovem.

Ti, kteří se potápět zrovna nemusejí  a mají raději pevnou půdu pod nohama mohou vyjet visutou lanovkou do nejvyššího bodu ostrova - na horu Gunung Mat Cincang. Výzvou pro zkušené horolezce je skalní věž  Dragon´s Horn, odkud je zajímavý výhled. Na své si zde přijdou i pravěrní golfisté.

Milovníci přírody zde najdou nefalšovanou exotickou faunu, jíž vévodí tzv. "chodící sumec", úhořovitá ryba, která má schopnost opouštět své přirozené prostředí ve vodě a vystupovat na břeh. Můžeme narazit na trpaličí jeleny,  nebo makaky dlouhoocasé, hejna tropického ptactva či červené poletuchy.

Turistům se zde prostě nabízí vše, co je může pobavit a zajumout a u čeho si mohou odpočinout a nabrat nové síly. Dokonalé ubytování a dokonalé služby, které jsou sice dražší, ale zato umožňují dokonalé soukromí a relaxaci. Romantiku nebo zase ruch starých uliček plných levných jídelen a malých restaurací, nabízejících převážně čínskou a indickou kuchyni. Stálé teploty v rozmezí od 25 do 28 st., které znamenají celodenní pohyb jen v šortkách a tričku, pokud právě nejsme v plavkách.

Když už budeme v Malajsii, můžeme navštívit i další ostrovy, ze kterých si také odvezeme zajímavé zážitky, hlavní město Kuala Lumpur nebo se můžeme vydat  po stopách legendárního Sandokana - tygra z Montporacemu, který nás před několika lety okouzloval v televizních filmech.

Redakce Best4man.cz

Co se o Pekingu dá říci. Bývalo to kdysi nevýstavnější a nejmocnější město světa s obrovským množstvím obyvatel soustředěným na jednom místě. Dvakrát ve své historii byl Peking dokonce největším městem světa co do plochy i počtu obyvatel. Jeho historie se datuje do doby asi před čtvrt milionem let. Tehdy si na místě dnešní metropole začali lidé stavět svá obydlí. Dokazují to nálezy kostí v jeskyních. Město samo se ale začalo formovat asi před 3000 let a jméno mu dali francouzští misionáři. Do angličtiny se tento název překládá jako Beijing, což obojí znamená Severní hlavní město. Byl to tehdy obvyklý způsob pojmenování hustě osídlených míst. Žádné další pokusy o jeho přejmenování neuspěly, i když se o to pokoušeli jak sousední země, různé dobyvatelé  a také cestovatelé.

Obyvatel Pekingu byli přesvědčeni, že žijí na místě, kde se soustředilo nejvíce moudrosti, bohatství a síly a že město je nepřemožitelné. Soustředili se tedy hlavně na jeho vnitřní problémy a rozvoj vědy a kultury. Z Číny také pochází největší množství těch nejvýznamnějších vynálezů lidstva a filozofie, které se udržují dodnes a jsou zaměřeny hlavně na rovnováhu duševního a tělesného stavu člověka a  harmonii. V tomto duchu zde probíhala i výstavba, takže zde najdeme množství nádherných staveb a důmyslných systémů usnadňujících provoz a život ve městě.

Snad největším turistickým lákadlem je Zakázané město, připomínka slavné minulosti Číny, které mělo výlučné postavení jako sídlo císařů a dlouho nebylo možno do něj vstoupit. O to větší zájem  vzbudilo jeho otevření, protože jeho nádhera ohromovala a také probouzela fantazii všech, kteří se s ním setkali v literatuře. Při jeho návštěvě se jim vybavují historické příběhy o intrikách eunuchů, harémech, tajemných postavách, které se nehlučně pohybovaly zahradami a  tiché hudbě a exotické vůni, která se linula ze všech koutů. Zakázané město se začalo  stavět v roce 1406, po celou dobu své existence procházelo zajímavým vývojem a každá etapa na něm zanechala svou stopu.

Centrem města je stále Náměstí nebeského klidu, na kterém se odehrávaly všechny významné události a tento trend trvá dodnes. V dnešní době zde, bohužel, stále častěji vídáme demonstrující aktivisty, kteří požadují změny v čínské politice a dodržování lidských práv v zemi. Jsou provázeny tvrdými zásahy policie, která tyto požadavky systematicky likviduje a tento postup můžeme sledovat i nyní, v průběhu olympijských her, kdy se očekávalo zmírnění totalitní politiky země.

Do pekingské oblasti zasahuje i neznámější čínská stavba – Velká čínská zeď, která měla město a zemi chránit před cizími nájezdníky. Na tuto stavbu jsou Číňané velmi hrdi a bylo pro ně zklamání, když čínský kosmonaut musel potvrdit, že zeď není vidět až z vesmíru, jak se až dosud věřilo.

Zatímco se Peking věnoval svým zájmům, vývoj ve světě šel kupředu a když to Čína pochopila, musela se tomuto vývoji přizpůsobit. Místo tradičních domků se začaly stavět paneláky, které městu vzaly část jeho atmosféry, na okraji města vznikaly velké továrny, které dnes chrlí do světa všechno možné za ceny, jimž málokdo může konkurovat. Tento rozvoj je zase na úkor ovzduší, se kterým bojovala čínská vláda i před samým zahájením olympiády, kdy všudypřítomný smog hrozil její blokádou.

Čína i samo město Peking jsou plné rozporů, ale pro turisty jsou stále velmi atraktivní destinací díky svým památkám, kultuře, historii, kuchyni a přírodě. Navštívit Peking je zážitek na celý život. Pokud se se zemí i městem chceme ale seznámit blíže, asi bude lépe počkat, až skončí Olympiáda. Ta zde ovlivnila život  natolik, že by mohla ovlivnit a zkreslit i naše zážitky.

Francouzské Alpy – to je jedinečná kombinace nádherné přírody, rozlehlých lyžařsky propojených terénů, chutné kuchyně a jedinečné atmosféry.Francouzské hory jsou považovány za největší lyžařskou oblast na světě, která se pyšní především velkým počtem sjezdovek všech úrovní - celkem 6 000 sjezdovek v délce 8 000 km, vysokou výkonností vleků a lanovek a širokou nabídkou možností après-ski.

Kromě geografického rozdělení na 5 masívů můžeme francouzská střediska roztřídit do 4 tématických oddílů: střediska tradiční, sportovní - např. Tignes, oblíbená neboli „in“ - např. Les Arcs a rodinná - např. Alpe d´Huez, Isola 2000 a také Les Menuires. Francouzské hory nabízí nepřeberné množství zábavních aktivit také milovníkům jiných zimních sportů, než je lyžování. Tyto nové formy skluzu přináší jiné a často intenzivnější zážitky než klasické sjezdové lyžování. Ve všech střediscích najdeme speciálně upravené snowparky a prostory pro snowboard, telemark, skiwal, snowblade, snowskate, boarder cross, ski new school, atd.


Země galského kohouta je proslulá také svojí gastronomií, která byla v roce 2010 zapsána na seznam UNESCO. Kde jinde než ve Francii byste tedy měli ochutnat něco z pověstné francouzské gastronomie? Jednou z příležitostí může být letošní zimní dovolená - oblast francouzských Alp má samozřejmě svoji typickou kuchyni a své speciality. Ve všech restauracích a horských chalupách si můžete vychutnat výtečné pokrmy, které mají tradici, historii i neopakovatelnou chuť.
 
Savojská večeře s přáteli či rodinou v typické horské restauraci s milou atmosférou, hořícím krbem a vůní dřeva bude určitě příjemnou vzpomínkou z každé zimní dovolené strávené ve francouzských Alpách.

Zeptáme-li se, zda jste již byli ve Francii, každému se vybaví především Paříž, tklivá Normandie nebo zámky na Loiře.My se ale dnes zastavíme v Lyonu, v druhém největším městě Francie, městě hedvábí a gurmánů. Je také považováno za středisko moderního umění a unikát z architektonického hlediska.

Pro jeho význam a bohatství je bezesporu nejdůležitější jeho poloha. Najdeme je na trase bývalé Hedvábné stezky, v blízkosti východního pobřeží Francie. Leží v nížině, kudy protéká řeka Rhôna a Saôna a kde se pěstuje převážně zelenina a není odtud daleko do Alp. Tady se rozkládají proslulé vinice Beaujolais a pěstuje se drůbež z Bresse.
To všechno přispělo k tomu, že zde najdeme nejvyhlášenější gurmánské restaurace a pocházejí odtud mistři kulinářského řemesla, kteří proslavili francouzskou kuchyni.

Už jen pohled na obrovský trh Saint-Antoine, kde stánky praskají pod náporem zeleniny, ryb, drůbeže a koření a kde si tisíce lidí  každé nedělní ráno vybírají jen to nejlepší z nejlepšího stojí za to. Návštěvu trhu berou lyoňané jako společenskou událost a rozloha i nabídka trhu  zaujme každého, kdo toto město navštíví. Není proto divu, že náhodný turista většinou skončí v některém z nespočetných bister nebo restaurací, kde může své podrážděné chuťové buňky náležitě uspokojit.


Však také mezi nejžádanější suvenýry, které si z tohoto města můžeme přivézt patří kulinářské výrobky. Jejich nabídka je však tak rozmanitá, že budete mít velký problém si mezi nimi zvolit ten pravý.

První zmínky o Lyonu pocházejí z roku 43 p.n.l., kdy byl povýšen na římskou kolonii. Brzy se město v kraji galského kohouta stalo druhým největším po Římu. Potupně však pozbývalo svého významu a jeho novodobý rozkvět nastal až v 15. století našeho letopočtu. Stal se hlavně městem textilu, soukenictví a hedvábí a díky tomuto artiklu začalo město  bohatnout. Postupně bylo celé přestavěno v renesančním stylu a dnes spatří k největším architektonickým skvostům Evropy a je zařazeno na seznamu světového kulturního dědictví  UNESCO.

Textilní průmysl později vystřídal průmysl chemický, ale město stále žilo ve stínu jiných, turisticky zajímavých míst Francie. Turisté je objevili teprve v 80. letech 20. století.
Přilákala je sem právě architektura. Historické centrum města protkané proslulými traboules – částečně zastřešenými průchody, osvětlení památkově chráněných staveb, spleť starobylých uliček, za jejichž rohem se skrývá nejedno překvapení a v závěru gastronomické požitky v malých hospůdkách, to je opravdu velké lákadlo.


Mezi hlavní památky Lyonu patří církevní stavby, jako je basilika Notre Dame de Fourviere, která stojí na kopci odkud je, údajně, nejkrásnější pohled na město, katedrála sv. Jana, ale i městská opera nebo palác Dieu. Velkoryse pojatá náměstí, kde po celý den a většinu noci neustává čilý ruch dodávají městu neopakovatelnou atmosféru.

Lyon, tento klenot mezi městy můžete navštívit v kterémkoliv ročním období, snad jen mimo zimy, kdy ruch trochu ustává a venkovní hospůdky jsou zavřené. Kolem 8. prosince se zde ale koná festival světel, což je určitě zážitek, který nám vynahradí nedostatek jiných nabídek.

Vyrazit sem je ale asi nejvhodnější na podzim a být přítomen právě tehdy, kdy se ochutnává mladé Beaujolais. Ne nadarmo se říká, že Beaujolais je třetí řekou, která městem protéká.