Zkušenému kuřákovi doutníků stačí jediný pohled a ví přesně jakou bude mít doutník chuť.
Zkušenému kuřákovi doutníků stačí jediný pohled a ví přesně, o jaký doutník se jedná, odkud pochází, jakou bude mít chuť i jaká bude jeho cena. Pro ty, kteří tolik zkušeností nemají nebo s doutníky začínají se jistě hodí následující informace, které jim pomohou tento trochu tajemný svět lépe poznat.
Doutníky se, mimo jiné, dělí na vlhké a suché. Toto rozdělení je dáno způsobem výroby a hlavně kvalitou a to jak použitého tabáku, tak i způsobu balení.. Obecně by se dalo říci, že vlhké doutníky se balí z celých tabákových listů, kdežto ty suché jsou v celém listu pouze zabalené a uvnitř mají tabákové listy nasekané. To je ale opravdu jen první, obecná informace.
Vlhké doutníky jsou obvykle vyráběny ručně. Zvláště u drahých doutníků je podíl ruční práce téměř stoprocentní. Levnější druhy, tzv. Long Fillery / dlouhá náplň /, mohou být někdy ručně jen dobaleny.
Celý doutník se skládá z náplně, vázacího a krycího listu. Většinou je náplň tvořena jiným druhem tabáku než vázací list a ten je zase jiný, než list krycí. Je to dáno požadavkem na strukturu, protože každý list tabáku má v doutníku svoji úlohu.
Při balení vlhkého doutníku Tacedor, což je španělský název pro baliče, vytvoří náplň a základní tvar sbalením několika celých listů tabáku. Proto se také těmto doutníkům říká dlouhé. Pak se vyřízne z tabákového listu proužek na vázací list. Tento list tabáku musí mít hrubší strukturu a hlavně musí být dostatečně pružný, protože musí náplň těsně obemknout. Přestože je z jiného druhu tabáku, je třeba jej vybrat tak, aby vhodně doplňoval chuť tabáku v náplni. Důležité také je, aby tento tabákový list měl strukturu, která pomalu hoří a ovlivňuje tak délku a rovnoměrnost hoření celého doutníku. Zavinutím náplně do vázacího listu vzniká tzv. svazek.
Nejvyšší požadavky mají výrobci doutníků i kuřáci na krycí listy. Ty jsou vyříznuty z tabákových listů pěstovaných a sušených ve zvláštních podmínkách a rozdíl je dán i tím, zda je tabák sušen ve stínu nebo na slunci, jakou má stavbu, žilnatost, barvu a sílu. Všechny tyto aspekty ovlivňují sílu, chuť a aroma finálního výrobku.
Hlava vlhkého doutníku se pak přelepí čepičkou, která má zamezit vysychání. Tyto doutníky vyžadují také zvláštní zacházení, zpravidla se skladují v tzv. humidorech, tedy speciálních skříňkách, která mají konstantní teplotu a udržují také konstantní vlhkost. Pro balení vlhkých doutníků se používá také speciální terminologie, většinou anglická nebo španělská. Můžeme se tedy setkat s výrazy jako Binder nebo Capote, což označuje vázací list, krycí list Wrapper nebo Capa, náplň Filler nebo Tripa.
Výroba suchých doutníků v sobě má především větší podíl strojového zpracování. Náplň se skládá z nasekaného tabáku, proto také název doutníky s krátkou náplní. Tato náplň nemusí být nutně z jednoho druhu tabáku, ale někdy se jedná o směsi, které navzájem vhodně doplňují svoji chuť i aroma a ovlivňují kvalitu..
Vázací list tvoří buď proužek jednoho tabákového listu nebo je vytvořen uměle, fólií homogenizovaného tabáku, ve které je přídavek celulózy. Tento způsob se používá u levnějších druhů doutníků. Stejný postup můžeme sledovat také u krycího listu.
Dražší druhy suchých doutníků bývají dobaleny ručně do tabákového listu, levnější ručně nebo strojově do tabákové fólie. Laik tyto druhy rozezná jen podle značky, nebo nápisu na prstýnku, kde bývá uvedeno „Tobacco“ v případě, že je doutník zabalen do tabákového listu.
Jak vidíte, kouření doutníků není je prázdný požitek, ale je spojen s množstvím informací a také tak trochu magií, na které si znalci zakládají a která dává doutníkům to pravé tajemno a kouzlo. Proto asi řady jejich příznivců stále rostou.
Redakce Best4man.cz
