Skákací boty, nový sportovní nástroj, nová a zatím neobvyklá sportovní činnost. Jejich počátek bychom měli hledat mezi opravdovými mistry pohybu. V současnosti se prodávají pod názvem Powerskips originální skákací boty, které jsou využívány zejména profesionálními artisty ve svých show.Pro běžnou sportovní činnost na těchto botách se prodávající oficiální kopie. Princip obou těchto druhů sportovního náčiní je hlavně v kvalitě komponentů a ve zpracování. Princip je však stejný.Skákací boty jsou vysoké asi 40 cm a modely pro dospělé váží 3,5 - 4 kg, podle různých váhových kategorií.  Vyrábějí se ale už také modely pro děti.  Je to tedy sport a zábava pro všechny od dětí až po metrákové chlapy.

Do skákacích bot se používají normální boty (třeba tenisky), které se zapnou podobně jako na snowboardu s volným vázáním. Vysoce odolná pružina ze skleněných vláken je umístěná za oblastí lýtek spojuje podrážku skákací boty a horní objímku, která se upevňuje pod kolenem skokana. Chodidlo je upevněné na podložce, která je s pružinou a kolenní objímkou spojena kloubovým systémem.

Speciální pružina pak funguje na principu trampolíny. Na rozdíl od ní ale můžete také běhat, přeskakovat různé překážky a nejste tedy omezeni jen na určitý prostor. Skákat můžete kdekoliv, dopředu i dozadu, důležitá je jen  tvrdá a neklouzavá plocha.

Při pohybu člověk využívá svou vlastní váhu a energie vloženou do tlaku, kterou na ni vyvinete. Skákací boty jsou také velmi šetrné ke kloubům dolních končetin. Díky svalům, které používá člověk ke stabilitě, aniž by to věděl, a energii vložené do běhání se zátěží na nohou, zhubne a posílí velice jednoduše celé své tělo, každý sval. Ale také se naučí nejrůznější triky, roznožkami počínaje a salty konče. No a někteří jsou prostě jen rádi středem pozornosti.

Na skákacích botách lze vyskočit až do výšky 2 metrů běhat třímetrové kroky, či běžet rychlostí 40km/h.

Beefeater 24 díky své jemné chuti výborně chutná i čistý. Je ale také vhodnou bází pro koktejly, přesvědčte se sami. Oproti tradičnímu ginu Beefeater je obohacen několika novými přísadami. K jeho přípravě se používají například ručně loupané grapefruity a kůra ze sevillských pomerančů, a také vzácný japonský čaj Sencha. Ten lichotivě doplňuje styl ginu Beefeater, obohacuje ho vůní a zjemňuje a prohlubuje jeho chuť.

Aby vznikl dokonale vyvážený gin, získává se 12 nejkvalitnějších rostlinných přísad po celém světě. Postup přípravy je stejný jako u tradičního ginu Beefeater, přísady se macerují (máčí) v kvalitním obilném lihu po dobu 24 hodin a pak se 8 hodin destilují. V průběhu destilace se postupně projevují jejich vůně.


Používané přísady ginu Beefeater 24 nejsou žádným tajemstvím. Základem jsou bobule jalovce (jalovčinky), které v aromatu ginu převažují. Pro Beefeater 24 se sklízejí z planých rostlin ve volné přírodě v horách Itálie, Srbska a Makedonie.

Semínka koriandru dodávají ginu kořenitost a čerstvost, pro výrobu ginu Beefeater 24 se dovážejí z Rumunska, Ruska a Bulharska. Citroníková kůra pochází ze Sicílie a dodává nápoji silný citronový charakter. Stejně jako kůra pomerančů se také loupe ručně a pak se nechává vyschnout na slunci. Kůra ze sevillských pomerančů je jednou z nejvýraznějších vůní ginu a dodává mu čisté, čerstvé citrusové akcenty. Hořkým mandlím nápoj vděčí za jemný náznak marcipánové vůně a jemnou kořenitost, kořenu anděliky, pocházejícímu z Belgie, za charakteristickou suchost, semínkům anděliky za chmelové a zároveň květinové akcenty.


Lékořice se svou dřevnatou, hořkosladkou vůní podtrhuje kořenitost a zralost směsi. A konečně kořen kosatce poskytuje aromatické květinové aroma a váže navzájem všechny rostlinné vůně.

Unikátnost ginu Beefeater 24 zdůrazňuje i lahev z průzračného skla s reliéfními květinovými motivy a čistou, designově jednoduchou etiketou. Na přípravě superprémiového ginu Beefeater 24 pracoval téměř dva roky.

Navštívíme-li Francii, ocitáme se v gastronomickém ráji. Francouzi si na své pověsti gurmánů a labužníků velmi zakládají a jejich kulinářská nabídka tomu odpovídá. Nepřeberné množství rozmanitých a většinou velmi kvalitních surovin, rafinované recepty a ještě rafinovanější způsoby přípravy, jemné nuance stolování. Jsme prostě na gastronomickém Olympu.

K této proslulosti přispívá i výhodná poloha státu, který má přístup k moři  a zároveň ideální podmínky pro pěstování vnitrozemských surovin, vína, ovoce a zeleniny, chov dobytka a drůbeže a tradici ve výrobě sýrů.

Pro francouzskou kuchyni je typická rafinovanost. Některé její recepty se vyznačují promyšlenou kombinací koření a ingrediencí, jiné jemnou delikátností použitých surovin.
Nelze říci, že by se tento gastronomický ráj některé surovině  vyhýbal. Používá stejně rád ryby a plody moře,  jako všechny druhy masa, drůbeže, hub, koření ale také zeleniny, zejména dýně a čekankové puky nebo chřest.


Jen ve Francii si můžeme objednat mistrně upravená žabí stehýnka, šneky nebo ústřice, lanýže. Vše ostatní jsou jen napodobeniny. Každá restaurace si zakládá na dobré kuchyni a každoroční hodnocení vybraných restaurací je francouzskou  specialitou.

Francouzským vynálezem je též kuchyňská úprava pečení, vaření  nebo výroby omáček, do které se přidává svazek bylinek. Na rozdíl od jiných postupů se tady svazek bylin svázaný nití  po dokončení vyjme a zůstane jen krásné aroma.

Další specialitou je tzv. flambování, což je zastříknutí pokrmu kvalitním alkoholem a zapálení. Nejenže se jedná o velmi efektní formu servírování, ale postup zároveň dodá pokrmu nezaměnitelnou chuť.

Přívlastek „francouzský“ se stal fenoménem kulinářství. Ať se již jedná o francouzské bagety, francouzské sýry, francouzské víno……
….i když…. Režisér Zdeněk Troška, který ve Francii studoval a sám je považován v oblasti gastronomie za znalce, se ke kulinářskému umění běžných francouzských hospodyněk vyjadřoval, svým nezaměnitelným způsobem,  velmi sarkasticky.

Země je určitě  proslulá svou gastronomií, ale asi tomu tak nebude všude. Česká hospodyňka dokáže uvařit i to, co kuchař v dobré restauraci, ale v zemi vyhlášené svým gurmánstvím to asi neplatí. Tady se, možná, na dobré jídlo chodí opravdu jen k vyhlášeným kuchařům a dobro domácí kuchyně znají v jiné podobě.

Francouzská cibulačka
500 g cibule, 2 stroužky česneku, 2 lžíce oleje, 1 lžíce másla, 2 lžíce hladké mouky, 2 kostky masoxu, půl lžičky pepře, špetka muškátového květu, 100 g strouhaného sýra.
Na toasty: plátky čerstvé veky, rostlinné máslo, 100 g sýra, tuk na plech.


Nadrobno pokrájenou cibuli podusíme na  oleji s máslem. Přidáme na plátky nakrájený česnek. Vše podusíme a po odpaření šťávy smažíme dožluta. Vsypeme mouku, promícháme a ještě chvíli opékáme. Pak zalijeme 1.5 litrem horké vody. Vhodíme masox a 10 minut vaříme. Osolíme a přidáme koření. Veku nakrájíme na plátky, potřeme máslem a posypeme strouhaným sýrem, rozložíme na promaštěný plech a v předehřáté troubě pečeme, dokud se sýr neroztaví, poté toasty vyjmeme.

Toasty ozdobíme špetkou sýra, kouskem másla a podáváme jako přílohu k cibulové polévce.

Podle jiné verze  se toasty položí na misku s polévkou a společně se ještě zapečou do doby, než se  sýr roztaví.

Máte rádi přírodu? Už nemusíte na dlouhé túry pěšky. Svezte se na elektrické dvoukolce Segway.
Slyšeli jste o moderní dvoukolce? Je to dopravní prostředek dnešní doby jménem Segway!Tato dvoukolka je moderní dopravní prostředek pro jednu osobu, určený pro pohyb ve městě nebo v přírodě.

Původně tento dopravní prostředek vyvinula NASA, jako osobní transportér pro kosmonauty na povrchu měsíce. Poté toto vozítko převzala firma Segway , která je v současnosti jediným výrobcem a po které nese tento stroj i název.


Tato dvoukolka postrádá jakékoliv běžné ovládání, díky stabilizační technologii propojené s gyroskopy a ovládané mikropočítačem. Vozítko tedy ovládá pasažér náklony svého tělo dopředu a dozadu. Pokud chce cestující zatočit, jednoduše nakloní řidítka daným směrem.
Dávat pozor, si je třeba na dobře postavené nohy. Pokud totiž zvednete podrážky z plošinky Segweye, vozítko se automaticky zastaví. A pokud se vám taková věc stane při maximální rychlosti, která dosahuje až 20km/h, může z toho být opravdu ošklivý pád.

Jízda Segwayem je vzácným požitkem u nás zatím není příliš využívaný, ale v jiných zemích ho používají dokonce policisté při svých hlídkách. Tak třeba se to brzy dostane i k nám.

Místo jednoduchých diváckých hitů si vybírá temná dramata o korupci duše a ošidnosti naděje. Roli Spidermana ale přijal, protože si tím splnil dětský sen. Andrew Garfield je slušný kluk ze spořádané rodiny, který ve filmech hledá smysl. A na jeho kariéře je to vidět.
Když ho v červnu režisér Mark Webb odhalil jako nového Spidermana, prohlásil: „Ačkoliv jeho jméno může být pro mnoho lidí nové, ti, kteří znají jeho práci, vědí, jaký má mimořádný talent.“ Do premiéry dalšího dobrodružství pavoučího superhrdiny bude těch, co to vědí, víc. Díky dramata o vzniku Facebooku The Social Network, úspěšnému u kritiky i diváků, i adaptaci ceněného románu Kazua Ishiguriho Neopouštěj mě.
K herectví se mladý Britoameričan obrátil v pubertě. „Do té doby jsem si úplně neuvědomil, jak velkou součástí mého já jsou všechny ty americké filmy, na nichž jsem vyrostl,“ říká Garfield. Když zjistil, co chce v životě dělat, přihlásil se na londýnskou Central School of Speech and Drama a od té doby šlo všechno relativně snadno. První práci dostal ještě před promocí v roce 2004.


Kariéru v britském stylu odstartoval nejdřív na divadle, v Manchesteru (kde hrál i Romea) a v Londýně. Za rok 2006 si už vysloužil prestižní cenu Evening Standard pro nejlepšího nováčka, podobnou mu udělili i londýnští divadelní kritici. Jeviště brzy doplnil o televizi, v Británii stále dělal producenta řady zajímavých, ambiciózních dramat. Poprvé se na obrazovce objevil ve vedlejší roli v tragikomickém seriálu o dospívající lesbičce Sugar Rush z produkce Channel 4. Tomuto programu zůstal věrný. V jeho produkci vzniklo i civilní drama Chlapec A, kde Andrew dostal první hlavní roli. Hned díky ní se v 25 letech stal držitelem ceny BAFTA. Porota popsala jeho výkon v roli rehabilitovaného dětského vraha, který se pokouší vrátit do běžného života a přesvědčit sám sebe i okolí, že se napravil, jako „emocionálně zničující“ a s „neočekávaným šarmem“.
Garfield dodneška považuje adaptaci románu Jonathana Trigella jako přelom a ne kvůli oné prestižní ceně. „Práce s Peterem Mullanem pro mě znamenala velkou školu, jak hrát před kamerou, jak na ni zachytit něco pravdivého. Pomohlo mi to pochopit, kam chci jít a jak chci pracovat. Pak jsem chtěl, aby už všechno bylo tak osobní, jako Chlapec A,“ popisoval herec, který nikdy nezapomene chválit své kolegy a opakovat, jaké štěstí měl, že s nimi mohl pracovat.


Film, který vyprávěl o chlapci zoufale toužícím po anonymitě, pro svou hvězdu zařídil opak, i díky tomu, že se mu dostalo uvedení i na festivalech (včetně karlovarského) a v některých kinodistribucích včetně americké. Kdo srdcervoucí příběh sladkého, váhajícího kluka bojujícího s pozůstatky svých násilných sklonů, s potřebou svěřit se i s novým životem, viděl, těžko si mohl Garfielda nezapamatovat.

Více na www.houser.cz

S novým konceptem třídy A prezentuje Mercedes-Benz automobil jako z jiného světa. Expresivní design zde symbolizuje koncentrovanou dynamiku.K technickým vrcholům patří nový benzínový turbodmychadlem přeplňovaný čtyřválec, dvouspojková převodovka nebo radarem podporované varování před kolizí s adaptivním brzdovým asistentem.

Dlouhá kapota, plochá silueta a protažený tvar skel. Tyto proporce konceptu třídy A signalizují vysokou koncentraci dynamiky. Sportovní vzhled je dosažen souhrou hran a ploch. Zdrojem inspirace designérů byly vlny a vítr a také konstrukce letadel.

Nejen po optické stránce, ale také v oblasti technologií znamená koncept třídy A pro Mercedes-Benz počátek nové éry. Pro pohon předních kol dostal tento vůz benzínový čtyřválec nové řady M270. Jeho koncepce ho určuje pro uložení napříč a díky přímému vstřiku paliva a přeplňování turbodmychadlem má značný potenciál výkonu při minimálních emisích a spotřebě. Dvoulitrová varianta nové hnací jednotky BlueEFFICIENCY o výkonu 155 kW (210 k), umístěná pod kapotou konceptu třídy A, je propojená s nově vyvinutou dvouspojkovou převodovkou Mercedes-Benz.

Světovou novinkou ve třídě automobilových kompaktů je radarem podporované varování před kolizí s adaptivním brzdovým asistentem, které snižuje riziko najetí do vpředu jedoucího vozidla. Tento asistenční systém (Collision Prevention Assist) varuje opticky a akusticky eventuálně nepozorného řidiče a připravuje funkci brzdového asistenta na přesné brzdění. To je zahájeno, jakmile řidič zřetelně sešlápne brzdový pedál.


Definované hrany a volná hra ploch pozoruhodného designu
Koncept třídy A pokračuje důsledně v kombinaci hran a hry s plochami, které Mercedes poprvé použil u F 800 Style. Tři markantní linie rozdělují boční pohled: přední hrana nad blatníkem se svažuje směrem dozadu (Dropping Line). Výrazný oblouk nad zadní nápravou zvýrazňuje charakter vozu kupé. Třetí linie se protahuje před podběhem zadního kola nahoru.
 
Všechna pozornost se u konceptu třídy A soustřeďuje na jeho příď. Logo značky se zdá jako obklopené hvězdnou oblohou. Na místě, kde jsou zpravidla otvory nebo lamely, je mřížka z početných stříbrných teček s černým podkladem. Toto téma se objevuje opět u designu kol. Zvláštní kouzlo konceptu třídy A dává jeho světlo, když inovativní LED High-Performance světlomety opět zachycují svými četnými světelnými body motiv hvězdného nebe. Pro světlo určené k dennímu svícení bylo použito 90 optických vláken uložených do hliníkových pouzder uspořádaných ve světlometu do tvaru křídla.

V interiéru konceptu třídy A bezpečně upoutá pozornost přístrojová deska, která má tvar nosné plochy letadla a je potažená elastickou textilií. Zůstává tak dobře viditelná bionická buněčná struktura tohoto dílu.

Tvar otvorů pro vzduch připomíná motor proudových letadel. V červené barvě jsou udávána důležitá upozornění na kombinovaném přístroji. Centrální ovládací jednotka je vytvořena jako moderní panel v letadle včetně řadicí páky.

Do ovládání konceptu třídy A je plně integrován smartphone. Všechny aplikace, služby a náplně digitálního životního stylu se jím dají přes COMAND ovládat on line. Unikátní a revoluční je grafický design elementů obrazovky vytvářející třírozměrné uspořádání navigačních rovin.

Milujete sladké? Neumíte si představit kávu bez kostky cukru? Pokud však bojujete s váhou, pak jedním z předpokladů úspěšného hubnutí je právě omezení těchto sladkých neřestí.

Neznamená to však vyškrtnout z jídelníčku všechny cukry, ale pouze se vyhnout těm nevhodným.

Cukry (neboli sacharidy) se dělí do dvou skupin na jednoduché a složené. K jednoduchým sacharidům patří například glukóza (hroznový cukr), fruktóza (ovocný cukr) nebo složitější sacharóza (cukr řepný a třtinový). Dlouhodobá konzumace zmíněných jednoduchých sacharidů může vést ke vzniku hemeroidů, cukrovky, může zapříčinit artrózu, zhoršovat alergie či podporovat záněty a zejména vysoce přispívá k nadváze. Představa, že pokud si neosladíte kávu či čaj, vyhnete se cukru, je bohužel mylná. Jednoduché cukry jsou totiž skryty téměř ve všech pochutinách jako například v uzeninách, sladkostech, umělých dochucovadlech, kečupu, alkoholu či slazených limonádách.

Naopak složené sacharidy známé jako polysacharidy jsou pro tělo nezbytné a představují důležitý zdroj energie. Polysacharidy můžete najít například v celozrnném pečivu, rýži či celozrnných těstovinách. Tyto celozrnné produkty jsou nezbytným zdrojem vlákniny, minerálních látek a mají vysokou sytivost, což znamená, že Vás v menším množství zasytí na mnohem delší dobu než stejné výrobky z bílé mouky.

Jak tedy omezit sladké? 

Většina sladkostí bohužel obsahuje pouze „prázdné kalorie“ – tedy energii bez vitamínů, minerálů či bílkovin. Mnohé sladkosti však můžete nahradit stejně dobrými pochoutkami, ale s nižší energetickou hodnotou. Dejte však pozor na sladkosti doporučované reklamou na hubnutí – většina z nich má sice méně tuku, ale o to více cukru, takže energetická hodnota je v konečném výsledku srovnatelná.

Honí Vás mlsná? Pak mějte vždy po ruce sáček sušeného ovoce nebo hrst nesolených ořechů. Obsahují sice více energie, ale dodají vám vitamíny, minerální látky a vlákninu. Jste-li milovníkem čokolády, kupujte vždy výrobky s co nejvyšším obsahem kakaa, které mají tak výraznou chuť, že vám k uspokojení chuťových buněk postačí pouze pár čtverečků.

Golf jako takový podléhá určitým etickým normám, jejichž porušením se dopouštíte stejného fau-pax, jako když u oběda olíznete nůž nebo první podáte ruku významnější osobě. Určitě proto nebude škodit, když si tato pravidla trochu připomeneme, protože chybovat může každý, jen ne hráč sportu pro dámy a gentlemany.

Pokud mluvíme o greenu, nemyslíme tím celou zelenou plochu hřiště, jak bychom z názvu očekávali, ale místo, kde hra končí. Říká se mu také jamkoviště. Toto místo by mělo být čisté a proto, jestliže si zde odložíte vybavení nebo součást oblečení, určitě se nebudete prezentovat jako správný golfista.

Tomu, kdo není zvyklý za sebou uklízet, hrozí další etický přestupek, pokud se mu podaří jamku po dopadu míčku poškodit. Čeká-li totiž, že za ním jde někdo, kdo ji zase opraví, mýlí se. Jamku si musí opravit sám, a to tak, aby byla bez problémů připravena pro další hráče.

Už samotný pohyb hráčů po hřišti dává najevo, že se jedná o hru určenou jen lidem se slušným vychováním  a vysokými etickými normami.

Oblečení je dáno přímo pravidly. Ke golfové etiketě patří také vhodný oděv, jímž rozhodně nejsou džíny, tričko a botasky. Golfisté se na hřišti pohybují v tričku s límečkem a rukávy a v dlouhých kalhotách nebo kalhotách typu 7/8. Ženy mohou mít tričko bez rukávů, ovšem límeček je platný vždy a místo kalhot si mohou obléci sukni. Velmi důležitá je golfová obuv, která je přizpůsobena tomu, aby nenarušovala trávník a zajišťovala dobrou stabilitu při úderu.

 Pohybovat bychom se měli úsporně, určitě nebudeme pobíhat sem  a tam a ani náhodou nebudeme dávat hlasitě najevo svou radost z úspěšného míčku nebo naopak rozčarování nad špatným úderem. Golfový hráč, který se řídí etickými pravidly nebude pokřikovat na své spoluhráče, rušit je různými poznámkami a také se jim různě plést do cesty a překážet jim ve hře nebo je dokonce úmyslně zdržovat, pokud se mu zdá, že by mohli dosáhnout většího úspěchu než on sám.

Stejně tak nesmí nikoho ohrožovat při odpalování míčků a chovat se ve všech případech ohleduplně a uměřeně. K tomu patří také to, že současné civilizační prokletí – mobilní telefon - bychom určitě neměli mít s sebou na hřišti.

Pravidla golfu hráč dodržuje vždy, i když má pocit, že jej nikdo nevidí. Fér hra dokazuje, že je schopen i férového jednání. Za neetickou se považuje snaha si upravovat nevhodný nebo členitý terén, uhrabávání písku, odstraňování překážek, pokud to neumožňují pravidla.

Už vůbec není přípustné si posunovat míček do výhodnější pozice. Tento pokus o získání výhody vám může přinést jen opovržení ostatních hráčů, nehledě na to, že takto podvádíte i sami sebe.

Od dobrého hráče golfu se vyžaduje nejen dobrá fyzická kondice, ale také velká schopnost sebeovládání za všech okolností, tedy i tehdy, když se nám právě nedaří nebo zjistíme nečestné jednání některého ze spoluhráčů.

Jak vidíte sami, hraní golfu vám může přinést nejen zlepšení fyzické kondice, ale může vás naučit také lépe ovládat svou psychiku a zlepšit vaši orientaci v etických normách, které jsou platné nejen v golfu, ale i ve společnosti.

Jubilejní 20. ročník hudebního festivalu Benátská noc ovládne světová pěvecká megastar Bryan Adams. Kromě něj vystoupí písničkář Jarek Nohavica, legendární rocková kapela Kabát či zpěvák Daniel Landa. Společnost Ticketportal nabízí v předprodeji zvýhodněné permanentky, vstupenky na jednotlivé festivalové dny a naprostou novinku – poukázku ČD na dopravu tam i zpět!


Poslední červencový víkend již po dvacáté ovládne hudební festival Benátská noc. Vstupenky na tento tradiční svátek kvalitní hudby je možno už nyní zakoupit v předprodeji prostřednictvím společnosti Ticketportal. Třídenní permanentka stojí 1 390 korun, jednodenní páteční vstupenka 1 140 korun, jednodenní sobotní 1 040 korun a jednodenní nedělní pouhých 990 korun. K prodeji jsou také VIP permanentky za 2 700 korun.

Novinkou společnosti Ticketportal je doplňková služba POUKAZ ČD na přepravu tam a zpět do místa konání akce, který si můžete zakoupit při nákupu vstupenek, a to v případě, že se akce nekoná v místě Vašeho bydliště. Poukázka ČD stojí 320 Kč.

Benátská noc se letos poprvé koná v přírodním areálu ve Vestci u Liberce. Hlavním tahákem letošního ročníku, který se uskuteční ve dnech od 27. do 29. července, je kanadský zpěvák Bryan Adams. Hudební fajnšmekři se mohou těšit na německou kapelu Gamma Ray hrající power metal, finské Sunrise Avenue a Emira Kusturicu s kapelou The No Smoking Orchestra.

Festival kromě zahraničních star podpoří také tuzemští interpreti. Hned na úvod vystoupí ostravský písničkář Jarek Nohavica, sobotu ovládne rocková skupina Kabát a v neděli Benátskou noc symbolicky ukončí Daniel Landa. Mezi další potvrzené účinkující patří Anna K&band, Blue Effect, Horkýže Slíže, Chinaski, Kamil Střihavka, MIG21, Mňága a Žďorp, No Name, Tomáš Klus nebo Vypsaná fiXa.

Srdcem Madridu je Puerta del Sol, náměstí u Sluneční brány. Znakem města je medvěd mlsající arniku. Je to město mnoha krásných parků a pomníků, náměstí. Historické budovy nosí balkony, ze kterých zvědavci přihlíželi hromadným popravám, býčím zápasům, jezdeckým soubojům nebo divadelním představením.
 
Město je plné uliček nožířů a dalších řemeslníků s krámky. Ano, to je srdce města, stejně jako šlechtické paláce na náměstí Torre de los Lujanes. V maurské čtvrti Aljama je několik menších náměstí, jediné je nevydlážděné, tam se obchodovalo s obilím. Jiné nese jméno Cebada neboli ječné, Carros je zase vozové, ale Rastro je známé dodnes jako bleší trh, který se koná pouze v neděli.
 
Nejkrásnější madridský kostel San Francisco el Grande s obrazy samotného Goyi. Palacio Real, která má přes 2 000 místností, je nevídanou památkou. K prohlednutí vám nabízím samotný Trůnní sál, kde pobývali do roku 1931 španělští králové a stejně je tomu i dnes. V areálu je kaple, královská lékárna, v podzemních prostorách jsou stáje jízdní gardy a pod náměstím je překvapivě královský archív.
 
Polokruhové náměstí Plaza de Oriente s královským divadlem, s jezdeckou sochou Filipa IV od Velasqueze, Montanese a Galilea (provedl statické výpočty) v bronzu, to jsou skvosty evropské kultury.

Plaza de Espana je nová doba Madridu. V padesátých letech na tomto náměstí vyrostly mrakodrapy Edificio de Espana a Torre de Madrid.
Tepnou Madridu je Gran Via s paláci, dnes se tam usídlila velkokina.
Pokud chcete vidět královský palác z jiného pohledu, královské zahrady, umělé jezero s jezdeckou sochou Alfonse XII., kašny a chcete se vznášet nad Severním nádražím a zoologickou zahradou, zkuste projížďku malou kabinkovou lanovku.
 
Noční život Madridu v moderní podobě začal v 80. letech. Večerní procházka, jinak paseo, patří k samozřejmosti každého Madriďana; lidé navštěvují své sidrerías, cafeterías a bary. V Arco de Cuchilleros a také v Cafe de Chinitas hraje živá kapela, někde se i tančí. Známá je tančírna v bývalém divadle Pachá, tam se tančí i na balkonech.

Dobrým místním zvykem je dát si drink v baru, něco k snědku a zase jít dále do dalšího baru. Většinou se bary nacházejí v uličkách mezi Calle Mayor a Operním náměstím

Madrid je plný života a kultury, Madrid žije. Zkuste se tam rozjet, prožijete krásné dny a noci.