Místo jednoduchých diváckých hitů si vybírá temná dramata o korupci duše a ošidnosti naděje. Roli Spidermana ale přijal, protože si tím splnil dětský sen. Andrew Garfield je slušný kluk ze spořádané rodiny, který ve filmech hledá smysl. A na jeho kariéře je to vidět.
Když ho v červnu režisér Mark Webb odhalil jako nového Spidermana, prohlásil: „Ačkoliv jeho jméno může být pro mnoho lidí nové, ti, kteří znají jeho práci, vědí, jaký má mimořádný talent.“ Do premiéry dalšího dobrodružství pavoučího superhrdiny bude těch, co to vědí, víc. Díky dramata o vzniku Facebooku The Social Network, úspěšnému u kritiky i diváků, i adaptaci ceněného románu Kazua Ishiguriho Neopouštěj mě.
K herectví se mladý Britoameričan obrátil v pubertě. „Do té doby jsem si úplně neuvědomil, jak velkou součástí mého já jsou všechny ty americké filmy, na nichž jsem vyrostl,“ říká Garfield. Když zjistil, co chce v životě dělat, přihlásil se na londýnskou Central School of Speech and Drama a od té doby šlo všechno relativně snadno. První práci dostal ještě před promocí v roce 2004.
Kariéru v britském stylu odstartoval nejdřív na divadle, v Manchesteru (kde hrál i Romea) a v Londýně. Za rok 2006 si už vysloužil prestižní cenu Evening Standard pro nejlepšího nováčka, podobnou mu udělili i londýnští divadelní kritici. Jeviště brzy doplnil o televizi, v Británii stále dělal producenta řady zajímavých, ambiciózních dramat. Poprvé se na obrazovce objevil ve vedlejší roli v tragikomickém seriálu o dospívající lesbičce Sugar Rush z produkce Channel 4. Tomuto programu zůstal věrný. V jeho produkci vzniklo i civilní drama Chlapec A, kde Andrew dostal první hlavní roli. Hned díky ní se v 25 letech stal držitelem ceny BAFTA. Porota popsala jeho výkon v roli rehabilitovaného dětského vraha, který se pokouší vrátit do běžného života a přesvědčit sám sebe i okolí, že se napravil, jako „emocionálně zničující“ a s „neočekávaným šarmem“.
Garfield dodneška považuje adaptaci románu Jonathana Trigella jako přelom a ne kvůli oné prestižní ceně. „Práce s Peterem Mullanem pro mě znamenala velkou školu, jak hrát před kamerou, jak na ni zachytit něco pravdivého. Pomohlo mi to pochopit, kam chci jít a jak chci pracovat. Pak jsem chtěl, aby už všechno bylo tak osobní, jako Chlapec A,“ popisoval herec, který nikdy nezapomene chválit své kolegy a opakovat, jaké štěstí měl, že s nimi mohl pracovat.
Film, který vyprávěl o chlapci zoufale toužícím po anonymitě, pro svou hvězdu zařídil opak, i díky tomu, že se mu dostalo uvedení i na festivalech (včetně karlovarského) a v některých kinodistribucích včetně americké. Kdo srdcervoucí příběh sladkého, váhajícího kluka bojujícího s pozůstatky svých násilných sklonů, s potřebou svěřit se i s novým životem, viděl, těžko si mohl Garfielda nezapamatovat.
Více na www.houser.cz
