Máme mnoho druhů sýru, ale jen pár z nich mají nezapomenutelnou chut´. Mezi ně patří i Zamorano. Ochutnejte!Jeden z nejznámějších španělských sýrů. Je vyroben z prvotřídního mléka ovcí druhu Churra a Castellana. Genetika těchto ovcí zaručuje, že Sýr má jedinečnou chut´, vynikající texturu a excelentní kvalitu. Ovce žijí v ideálních podmínkách rozlehlé pláně oblasti Zamora, kde se pěstují zejména cereálie.

Typické je kontinentální klima s extremními výkyvy teploty. Cca 3 kg. Starý sýr zamorano je jeden z nejznámějších španělských sýrů společně s tzv. Manchego. Je vyroben z prvotřídního mléka ovcí druhu Churra a Castellana.
Genetika těchto ovcí zaručuje, že Sýr má jedinečnou chut´, vynikající texturu a excelentní kvalitu.

Ovce žijí v ideálních podmínkách rozlehlé pláně oblasti Zamorano (střední Španělsko), kde se pěstuji zejména cereálie. Typické je kontinentální klima s extremními výkyvy teploty. Používá se nepasterizované mléko. Zrání je 300 dni.

Plísňové sýry nemusí mít rád každý, ale tomuto neodolá nikdo! Jeho krémovitá konzistence Vás nenechá chladnými. O sýrech se mluvilo už ve starém Egyptě. Kdy na egyptských destičkách jsou znázorněni dělníci vyrábějící sýr. Camembert je věhlasný sýr, který je také nejčastěji napodobován. Jeho původ sahá až do středověku, kdy ho vyráběli mniši v klášterech. Pravý camembert pochází pouze z pěti departmanů v Normandii.


Camembert de Normandie Reaux má certifikát EU označený A.O.C., a může se proto vyrábět jen na těchto určitých místech v Normandii. Tento výtečný sýr se vyrábí ze syrového nepasterizovaného kravského mléka, které je nasbírané do speciálních "sýrových" sudů.

Camembert je sýr, který zahajuje svůj proces zrání - "maturaci" během tři týdnů s pomocí soli a dozrává v době, kdy je zabalen a distribuován k zákazníkovi. Pravý camembert musí být uzrálý až ke středu své hmoty - k jádru. Je to měkký sýr s jemnou kůrkou a typickou bílou plísní na povrchu. Charakteristický je svou žampiónovou příchutí.

Další velmi zdravou a rozmanitou kuchyní je kuchyně turecká. Její tradice jsou ovlivněny velkým množstvím kultur, od evropské, středomořské, ale i arabské.Její geografická poloha nabízí vlastní zásobování rybami a dary moře, množství vlastní vypěstované zeleniny a ovoce.

Nejdůležitější součástí turecké kuchyně je baklažán. Objevuje se téměř v každém receptu a turecké hospodyně z něho dokáží připravit nejrozmanitější a po všech stránkách dokonalé pokrmy. Nejslavnější recept z baklažánu se jmenuje Imam Bavilidi / česky Imam omdlel/ a podle pověsti vznikl tak, že Imam, po požití tohoto pokrmu, omdlel blahem.

Stejně oblíbená je ale i další zelenina, zelené natě, byliny a koření – hlavně oregano a bazalka., které vzájemně vyvažuje a doplňuje různé chutě. Oblíbený je také česnek
Polévky se v Turecku téměř nevaří, Turci si na ně nezvykli. Zato mají rádi maso, používá se  hlavně skopové, které se převážně vaří nebo dusí. Tyto způsoby přípravy jídla  jsou v turecké kuchyni využívány nejčastěji, připravují se pilafy, šašliky nebo směsi se zeleninou.


Při přípravě pokrmů se používá kvalitní olivový olej. Typickým jídlem je tzv. kefte, což jsou vlastně masové placičky a nebo kebab, který známe i u nás  a je obdobou řeckého gyrosu.
Jako příloha je často využívána rýže. Slavnostním pokrmem, který se podává na svatbách je tzv. šafránová rýže. Na stole také nesmí chybět chleba.
Když se řekne Turecko, vybaví se nám také káva, jejíž příprava zde má dlouhou tradici a je nenapodobitelná. Káva se pije všude a velmi často, i když je na naše poměry hodně silná a také sladká. Její příprava je však obřad, který podporuje společenský život. Stejně obřadně se v Turecku připravuje i čaj.

Turecká kuchyně si hodně potrpí na různé sladkosti a cukrovinky. Na náš vkus jsou opravdu přeslazené a často v nich najdeme rozinky, fíky a ořechy. Jejich orientální příchuť je na nás nezvyklá, ale kdo si je oblíbí, nelituje. Obsahují velké množství cukru, ale dají se srovnat s naším sušeným ovocem, takže nejsou tak kalorické.

Nejběžnějším tureckým nápojem je ayran, což je směs jogurtu a vody v poměru 2 : 1. Je to velmi zdravý a osvěžující nápoj, do kterého se někdy přidává česnek nebo pepř.
Turecká kuchyně je ve světě poměrně vysoce hodnocena a často je srovnávána s rafinovaností kuchyně francouzské.


Jablka s mandlemi a jogurtem /6 porcí/
1/3 šálku mandlových lupínků, 24 hřebíčků, 6 středních jablek, 2/3 šálku krystalového cukru, 1 šálek vody, 1/2 šálku smetanového bílého jogurtu, pár kapek mandlové esence (mandlové aroma)

Mandle rozsypte do mělkého pekáčku z varného skla a opečte je při 180 stupních Celsia po dobu 8 - 10 minut, dokud nezezlátnou (nebo nechejte mandle zhnědnout, pokud je máte takto rádi).
Jablka oloupejte a zbavte jádřinců. Do každého jablka zapíchněte nahoru dokola čtyři hřebíčky.
Ve velké hluboké pánvi (nebo v hrnci) smíchejte vodu s cukrem a přiveďte na prudkém plameni k varu. Vařte za občasného míchání, dokud se cukr nerozpustí. Do směsi postavte jablka, zmírněte plamen na minimum a vařte asi 15 minut, dokud jablka nezměknou. Během vaření jablka několikrát sirupem podlijte.

Smíchejte bílý jogurt s kapkami mandlové esence. Jablka dejte na talíř, do středu nalijte jogurt s mandlovou esencí, posypte mandlovými lupínky, polijte sirupem a podávejte teplé nebo při pokojové teplotě.

Často se takto dohadujeme o lidské povaze. Dnes ale budeme mluvit o něčem jiném, i když odhalené tajemství bude stejně překvapivé.Jsme národ suchozemců a na našem stole se objevuje většinou to, co má v živém stavu čtyři nohy, křídla nebo maximálně šupiny. Nejodvážnější představou exotiky na našem talíři jsou možná hlemýždi nebo třeba zabí stehýnka.

To národy, které mají blízko k mořské vodě se mohou pochlubit jinými laskominami. Vozí jim je rybářské lodě a nohou mají tito živočichové často víc, než bychom spočítali. Kromě toho mají ale také krunýře, svíjející se chapadla nebo ostrá klepeta a my, Češi, máme před takovými lahůdkami většinou velký respekt. Jednak se s nimi setkáváme teprve krátkou dobu, po kterou se dá vyjet daleko za hranice všedních dnů, nebo je vidíme jen na pultech supermarketů, kde odpočívají v ledové tříšti a my si těžko dokážeme představit, jak bychom je doma upravovali. Krabi, langusty, krevety, chobotnice nebo humři na nás hledí ledovýma očima, které vyzývají - kup si mě!

V mrazácích najdeme také balíčky tzv. mořského ovoce. Pod názvem Frutti mare se tak prodává směs drobných mořských živočichů, které si doma můžeme připravit podle vlastní chuti - tedy, pokud to umíme.

Opravdoví grumáni si ale darů moře dokážou užít a nedají na ně dopustit. Patří mezi ně i i měkkýši, kteří jsou řazeni na jedno z nejvyších míst v kulinářském žebříčku.Ti se na stolech pětihvězdičkových restaurací vyskytují už déle. Například  ústřice patřily k vrcholným kulinářským zážitkům vznešené společnosti i v našich zeměpisných šířkách a známé španělské rodinné firmy pěstují ve velkém srdcovky nezaměnitelné chuti podle starých tradic a zděděných rodiných postupů.


Pro tamní obyvatele je to, co je pro nás exotika, běžná záležitost a poměrně výnosný podnik, i když spojený s velkou dřinou. Z jejich farem se na trh dostávají slávky jen té nejvyšší kvality. Pokud jim přijdeme na chuť, osvojíme si brzy i některé tiky, které používají ke konzumaci v jejich domovině. Ze skořápky se totiž dostávají zase jen pomocí skořápky. Prázdná slávka nám poslouží jako speciální kleštičky, kterými maso vytáhneme ven.
Nabídneme vám teď jeden recept na přípravu mražených slávek. Ten, kdo ale častěji cetsuje do Španělska zrčitě řekne, že se nic nevyrovná tomu, když vám v místní restauraci přinesou na stůl jednoduše upravené slávky, které farmář právě vylovil z vody a donesl do kuchyně. Přesto to ale zkuste: 

Slávky na bílém víně
Asi 2 kg čerstvých nebo mražených slávek  jedlých , velký svazek kadeřavé petržele, 1 sklenice suchého bílého vína, 4 - 5 stroužků česneku, 2 malé pálivé chilli papričky, 2 rajčata , 1 citron, olivový olej, pepř, sůl

Příprava:
Do rozpáleného oleje přidáme  rozmačkaný česnek, pálivé papričky a přidáme důkladně očištěné a omyté slávky. Poškozené nebo otevřené mušle odstraníme. Několik minut dusíme pod pokličkou a pak přidáme spařená řajčata, nasekanou petržel, osolíme, opepříme, zakápneme citronovou šťávou a přelijeme vínem.Opět přikryjeme poklicí a dusíme při vyšší teplotě tak dlouho, až se všechny mušle otevřou. Dávka je určena si pro 4 osoby a slávky se v této úpravě podávají s bílým pečivem.


Krabi
Hodí se báječně pro slavnostní příležitosti, kde se stane ozdobou stolu. Vaříme ho v osolené a okořeněné vodě s trochou bílého vína. Uvařeného kraba položíme na pracovní stůl břichem vzhůru, odlomíme klepeta tak, že jimi zapáčíme obráceným směrem než jsou zahnutá. Podobně oddělíme krabovi nohy. Na spodní straně kraba vyhledáme zadeček. Prsty nebo špičkou nože ho uvolníme a pak ho ohýbáním pomalu zlomíme. Ten pak vyhodíme. Kraba držíme po stranách ocasem vzhůru, krunýř svíráme oběma rukama a vytlačujeme palci spodní stranu, tak se nám podaří obě části od sebe odtrhnout a krunýř dáme stranou. Od okrajů vnitřku odtrhneme měkké podlouhlé žábry i s peříčkovitými přívěsky a vyhodíme je, vyndáme malý vakovitý žaludek a jeho přívěsky, které jsou umístěny přímo za ústy kraba. Vše vyhodíme. Zbytky masa se vyškrabou a na talíři potom smíchají s majonézou. Klepeta se nechají vcelku. Krabi se podávají opět složení na velkém talíři v celku. Jednotliví stolovníci si pak většinou sami berou vybrané kousky masa pomocí speciálních kleští – větší slouží k rozlouskávání klepet (může je nahradit louskáček na ořechy), menší pak k vyndávání masa z úzkých částí, jako jsou nohy, tykadla a podobně.

Na stole by neměla také chybět miska s plátky citrónu a další miska s vodou na omývání prstů. Ke krabovi stejně jako k humrovi či langustě také podáváme majonézu, tabasco a sherry, aby si každý ze stolovníků mohl vytvořit na svém talíři vlastní krabí salát.


Humři
Další pochoutkou z rodu korýšů se pro labužníky stal humr. I jeho vaříme do měkka v okořeněné vodě. Vařeného humra dáme na pracovní plochu. Jednou rukou ho pevně držíme za hruď nebo za tělo a druhou rukou kroutíme ocasem a tím ho uvolňujeme od těla. Nůžkami odstřihneme tenký krunýř. Maso pak vyjmeme z ocasu vcelku a dáme stranou. Klepeta ukroutíme, stejně tak nohy, ty pak zlomíme v kloubu a pinzetou nebo kuchyňskou jehlou vyndáme kousek masa, který je uvnitř. Klepeta rozlouskneme kleštěmi nebo louskáčkem na ořechy stejně jako klepeta krabů. Když z nich vybereme maso, položíme humra na záda a ve středu ho rozřízneme velkým kuchyňským nožem. Vnitřnosti vyhodíme, stejně jako váček s pískem umístěný blízko hlavy. Vyškrábneme jedlá nazelenalá játra a červeně oranžové jikry, pokud jsme zakoupili humří samičku. Humří maso pak dále použijeme do koktejlů a salátů.

Portugalská kuchyně u nás není tak známá. 

Portugalská kuchyně u nás není tak známá, jako třeba kuchyně španělská, možná proto, že je od nás více vzdálená a jezdí sem méně našich turistů. Rozhodně je ale španělskou kuchyní ovlivněná, stejně jako kuchyní francouzskou.

Také Portugalsko je přímořská země a proto zde najdeme na jídelníčku často ryby. Zejména treska je velmi oblíbená, je považována za národní jídlo. Paradoxně se ale ve zdejších vodách nevyskytuje a Portugalci ji dovážejí z Kanady. Říká se, že Portugalci umějí udělat tresku asi na 300 způsobů a jeden je lepší než druhý. Koupit ji můžete po celé zemi, zejména ve velkých nasolených kusech, které jsou tvrdé jako prkno a musí se porcovat pilou.

Portugalská kuchyně je jednoduchá a hodně využívá čerstvé suroviny. Vaření se zde neobejde bez česneku a cibule, nezbytnou surovinou je olivový olej, citrusové plody a také víno. Hojně využívaná je také zelenina, která se velkém množství přidává k masu. Hlavně rajčata a papriky jsou velmi oblíbenou surovinou, která se používá k vaření nebo se konzumuje čerstvá. Jídla se koření hlavně čerstvými bylinkami.

Největším hitem portugalské gastronomie jsou kozí a jehněčí sýry.

Samostatnou kapitolou jsou portugalské polévky, které často tvoří hlavní chod večeře. Asi nejznámější polévkou je Caldeirada, která se připravuje z různých druhů ryb nebo  polévka  Caldo Verde  - hustá bramborová polévka s najemno nakrájeným zelím či kapustou. Oblíbená je také polévka  Acorda - česneková polévka s chlebem a vejcem.

Mluvíme-li o portugalské gastronomii, nesmíme zapomenout na víno. Velmi kvalitní je zejména víno u ostrova Madeira, který patří Portugalsku a nachází se asi 900 km od jeho pobřeží. Pochází odtud víno stejného jména a také další známá značka Portské.

Víno je velmi silné a spíše připomíná likéry, protože se do něho přidává alkohol a dlouhodobě zraje v sudech. Zejména o Madeiře tvrdí odborníci, že se nikdy nemůže zkazit, čehož je dokladem to, že se prodávají i ročníky starší než 1940. Dalším typickým nápojem pro tuto zemi, ale také pro ostatní země středomoří je oblíbená Sangria.

Pokud Madeiru navštívíte, setkáte se i tady s mnoha kulinářskými specialitami. Ke každému jídlu dostanete místní nekvašený chléb s česnekovým, máslem, který se solí mořskou solí.

Jak v Portugalsku, tak i na Madeiře roste spousta exotického ovoce, které místní kuchyně umí výborně využít a připravují se z něho různé speciality. Podává se také většinou na závěr večeře jako desert, nebo dostanete zmrzlinu či karamelový krém. Ze sladkostí je známý také vánoční koláč, ke kterému nesmí chybět víno Madeira.

Polévka Caldo Verde 

220 g natrhaných listů kapusty, 450 g brambor, 1 malá klobása chorizo (nemusí být přímo portugalská, ale i španělská či italská), 1 až 3 stroužky česneku, 4 lžíce olivového oleje, špetka soli

Brambory oloupejte a dejte vařit do litru vody s česnekem a na kolečka nakrájenou klobásou chorizo. Jakmile budou brambory hotové, polévku odstavte, rozmixujte a pak ji opět postavte na oheň.

Mezitím omyjte listy kapusty, nasekejte je na proužky a přidejte k polévce. Přiveďte k varu a přidejte polovinu olivového oleje. Vařte, dokud kapusta nezměkne.

Pak přidejte zbývající olivový olej a osolte. Podávejte nejlépe s chlebem.

Tip: místo klobásy chorizo můžete použít jakoukoliv dostupnou uzenou klobásu na našem trhu

Redakce Best4man.cz

Indická kuchyně je pro nás dostatečně exotická a přitom ji zase tolik neznáme. Obecně se o ní ví to, že zde nepoužívají hovězí maso, protože kráva je posvátné zvíře, a že hlavním druhem koření je kari.

Je to vlastně směs koření, která je pokaždé jiná a jejímž základem je kurkuma. Směs musí obsahovat ještě nejméně 5 dalších druhů. Šafrán, chilli papričky, kardamon, koriandr nebo tzv. řecké seno. Dá se koupit v různých variantách i u nás, a je to zcela běžné koření, ale jiná směs,  garam masála, která se také hojně používá, se u nás nekoupí, protože se do ní přidávají běžné druhy koření a směs si můžeme namíchat doma. Stejně jako kari je těchto směsí mnoho druhů a každý používá jinou.


Pro středoevropana jsou indická jídla příliš kořeněná a proto se má za to, že jsou nezdravá. Opak je však pravdou, protože každý druh koření má v indické gastronomii své místo a využívá se jeho léčivých, zklidňujících nebo povzbuzujících účinků na lidský organismus. Exotika stravy je prostě doprovázena i magií čar a kouzel s jídlem spojených a celá gastronomie je ovlivněna náboženským vyznáním v jednotlivých lokalitách.

Základem indické kuchyně je rýže a jídla jsou převážně vegetariánská. Není to dáno ani náboženstvím, ani založením lidí, ale velmi prozaickým důvodem, že v místním podnebí se maso rychle kazí. Je tedy výhodnější vařit ze zeleniny, které se zde pěstuje obrovské množství a na trhu se dá koupit v kteroukoliv dobu.
Pokud se používá maso, Indové jedí hlavně jehněčí, kozí a kuřecí. Recepty na přípravu jídel jsou většinou složité a  vyžadují hodně času. Indové rozlišují šest základních chutí: sladkou, slanou, kyselou, hořkou, trpkou a pálivou. Snaží se mít v jídle všechny tyto chuti obsaženy.

Hodně se také používá jogurt, hrozinky a mandle a ke každému jídlu se podává množství různě ostrých omáček.
Obvykle se zde jídlo skládá z většího množství chodů, které se ale přinesou najednou a najednou se také jedí. Uprostřed stolu jsou placky zvané čapátí nebo purí, které se k jídlu přikusují nebo se do nich jídlo balí. Vzhledem k místnímu náboženství se nepijí alkoholické nápoje, ale většinou čaj nebo  buvolí mléko, případně se oba nápoje smíchají a doplňují se různými přísadami jako oříšky, mandlemi a podobně. Jí se rukama, jen výjimečně můžete použít lžíci.


Indie je velká země s obrovským množstvím obyvatel a to již samo o sobě určuje, že zde nenajdeme jednotu ani ve stravování. Každá oblast a etnická skupina má své vlastní recepty a zvyky a ty se liší podle historie a náboženského zaměření. V celé zemi se však setkáte s obrovskou pohostinností a o hosta se starají jak v restauracích, tak i v rodinách tak, že z toho máte až špatný pocit.

Bengálské čatní
120 g hroznového vína, 6 stroužků česneku, 1,5 lžičky zázvoru, půl lžičky cayenského pepře, 1 lžička soli, 1 lžička octa.
Všechny složky vložíme do mixéru a zpracujeme na jemnou pastu.

Světoznámé (prosciutto di Parma), která jak název napovídá, pochází z Parmy (Emilia-Romagna) ale „vyrábí” se, ve všech zemích středomoří.Většina z nich jsou také vynikající, nicméně parmská šunka si zachovává stále svojí nezaměnitelnou vůni a chuť.

Na oblíbenosti této speciality se snaží přiživit i mnoho např. středoevropských výrobců, ale ti absenci tradiční technologie dohánějí tepelným zpracováním, nejčastěji uzením, a tím zákonitě vznikne paskvil, který je bohužel možné koupit i v regálech českých obchodů většinou pod alibistickým názvem „pršut” neboli šunka.

Pražská šunka je druh Prosciutto Cotto, "vařené šunky", jejíž tradice sahá až do staré rakousko-uherské monarchie. Vznikla v Praze zhruba před 150 lety, ale podle originálního receptu ji u nás vlastně dnes už nikdo nevyrábí.


Naštěstí se původní výrobní metody tohoto kulinářského zázraku podařilo zachránit mistrům řezníkům v Terstu v Itálii, kteří stále vyrábějí Pražskou šunku podle stejných receptur jako před 150 lety. Srovnání s originálem chybí, protože tu pravou v Praze ani jinde v České republice zatím běžně nedostanete.

Pražská šunka je typická zlatou barvou a lehce kouřovým aroma. Originální pražská šunka - Původní recept z roku 1857.

Kýty z mladých vepřů vážící 3 až 5 kg i s křížovou kostí se celé naloží do posolených kádí a několik dnů se zalévají lákem složeným z vody, soli, cukru a dusičnanu sodného. Po dvou týdnech se přeloží a znovu zalijí čerstvým lákem. Tříkilová kýta uzraje za tři týdny, těžší za měsíc. Potom se okoupou v čisté vodě a nechají oschnout. Potom se udí do zlatožluta, vyuzené se ovaří a nechají vychladnout. Potom se potřou želatinou, aby nevysychaly.
Nedáte si?

Máte rádi delikatesy? Rozhodně mezi ně patří i plísňové sýry. Tuto laskominu musíte ochutnat!Každý jistě známe plísňové sýry, i když, ne každý si na nich pochutná. Máme mnoho druhů jako bílé, modré, zrající, dvouplísňové atd. Na výrobu sýrů se využívá mléko ovčí, kozí nebo kravské. Zmíněné plísňové sýry se řadí mezi sýry sladké a přírodní. Sýry typu roquefortského mají zelenomodrou plíseň uvnitř.


Znáte Roquefort Vernieres?  Tento sýr je nejznámější sýr s modrou plísní na světě, který je vyráběný z ovčího mléka.  V roce 1411 francouzský král Karel VI., přijel ochutnat zrající sýr Roquefort do vesnice Roquefort-sur-Soulzon a stal se jeho oblíbenou pochoutkou. Zde sýr po léta zraje ve zdejších vápencových jeskyních.


Známé modré žilkování pochází od prorostlé plísně Penicillium roqueforti, která původně pocházela právě ze stěn zmíněných vápencových jeskyní rozkládajících se zde, na jihu Francie. Sýr v jeskyních stále dozrává i po několik let, i když plísně jsou dnes již do sýru očkovány.

Ačkoli ona plíseň dělá z plísňového sýra tu pravou pochutinu, rozhodně bychom měli rozlišit plíseň ušlechtilou a tu, která nám může škodit.  Nezáleží ani na tom, zda mají plíseň uvnitř nebo na povrchu, všechny rozhodně patří k vybraným gurmánským delikatesám.

Jablka jsou nedílnou součástí podzimního období. Nejenže obsahují řadu zdraví prospěšných látek, ale velice dobře chutnají a patří k tradici české kuchyně.Právě toho využila značka Pâté du Chef, proslulá svojí kreativitou v kombinovaní paštik s netradičními přísadami. Pâté du Chef tak přichází na trh s novou hrubozrnnou „Ardénskou paštikou s jablky“ obsahující kousky vepřových jater, jablek a cibule. Ta je zalita karamelovou želatinou, jež dodává chuti na dokonalosti. K dostání je v tradičním sto dvaceti pěti gramovém plátku nebo v „dárkové“ jeden a půl kilové keramické misce ve tvaru jablka.

„Paštika s jablky je spojením lahodných chutí. Vepřová játra tvoří základ paštiky, jablka jí dodávají svěžest a karamelová želatina na povrchu doladí chuť k dokonalosti,“ říká Petr Egrt,  ředitel výrobního závodu značky Pâté du Chef.


 „Ardénskou paštiku s jablky si lidé mohou koupit hned v několika variacích. Těm, kterým stačí menší množství, doporučujeme sto dvaceti pěti gramový plátek, pro větší jedlíky je tu i jeden a půl kilová keramická miska v podobě jablka. Toto balení se výborně hodí také jako dárek nebo pozornost při návštěvě přátel,“ dodává Petr Egrt.

Jablka lze zpracovávat velmi různorodě. Nejčastěji se však konzumují neupravená nebo se z nich vyrábí mošty, džemy, přesnídávky, džusy, kompoty a další pochutiny. Navíc jablka obsahují řadu prospěšných látek, důležitou vlákninu pro zažívání a vitamíny. Jablka zvyšují imunitu a mají vliv na odolnost vůči stresu. Proto se doporučuje konzumovat alespoň jedno jablko denně.

Rádi ochutnáváte nové pochoutky? Vyzkoušejte výborný italský sýr ricotta.Nejdříve byla ricotta vyráběná na římském venkově, kde obyvatelé dvojitým vařením extrahovaly sýr ze zakysaného mléka – podmáslí. Název vychází z původního latinského recocta, což znamená v překladu převařeno, nebo vařeno nadvakrát. Ricotta byla populární ve vyšších třídách a používala se i při náboženských obřadech. Její popularita se díky emigrantům dostala do Ameriky, kde získala nebývalý zájem.


V závislosti na kvalitě a původu použitého mléka se ricotta dělí na několik druhů. Druhy a odlišné kvality jsou výsledkem různých postupů při výrobě.

Nejznámější je italská Ricotta Salta, vyrábí se solením a vysušováním tvarohu. Sicilská se vyrábí pečením. Například ve Švýcarsku se vyrábí Ricottta z kozího mléka a nazývá se Zieger, její řecká obdoba Manouri.


Ricotta se používá na přípravu různých omáček na maso a těstoviny. Také na přípravu dezertů a ovoce. Můžeme ji rozdrobit na špagety i horké pečené brambory. Jelikož má ricotta lehce nasládlou chuť, lze ji využít do sladkých pokrmů. Výsledný pokrm je zdravější, než při použití obyčejných nebo tučných sýrů. Tento krémovo - tvarohový sýr je zdrojem vápníku a je vhodný, jako součást různých dietních jídelníčků.