Sydney Opera House stojí v hlavním městě Austrálie Sydney. V roce 2007 byla tato kulturní památka zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.Budova leží na Bannelong Pointu na východní straně přístavu, v blízkostí Přístavního mostu. Velmi krásný pohled na operu je z vody, při projížďce po přístavu. 

Roku 1957 byla vládou Nového Jižního Walesu vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na operní budovu. Na tuto soutěž bylo podáno 233 návrhu z 23 zemí. Dle zadání měla mít budova jeden velkým sál pro 3000 diváků a jeden menší sál pro 1200 diváků.

V soutěži nakonec zvítězil návrh v té době nepříliš známého mladého dánského architekta Jørn Utzona. V době kdy podával návrh na budovu, na místě kde měla opera stát sám nikdy nebyl. Místo znal jenom z fotografií. 
Jeho inspirací pro vzhled stavby byly částečně plachty a částečně chrámové stavby Mayů a Aztéků, které viděl v Mexiku.


Stavba Opery začala v roce 1959 a slavnostně byla otevřena 20. října 1976 královnou Alžbětou II.

Stavbu neprovázely právě  příznivé okolnosti. Roku 1965 došlo v Austrálii k výměně vlády a k velkým neshodám mezi ní a architektem. Utzon se nedohodl s vládou o dalším postupu – technickém i finančním a v roce 1966, v pokročilém stadiu hrubé stavby, na její dokončení rezignoval. Stavbu pak dokončili čtyři australští architekti dle Utzonova návrhu a svých technických a konstrukčních – mimochodem  vynikajících - výkonů.

Stavba měla stát v původním rozpočtu sedm miliónů dolarů a měla být dokončena v roce 1963. Realita ale byla, že stavba trvala o deset let déle a výdaje dosáhly výše sto miliónů dolarů. Největší část těchto peněz byla získána loteriemi.

Dnes je stavba světově známá a stala se architektonickým symbolem Austrálie.
Budova má tvar lastur (či plachet nebo labutě) a nachází se na výběžku do moře a tak je na ni výhled zdaleka ze všech stran. Je 183 metrů dlouhá a 118 metrů široká. V nejvyšším bodě se tyčí do výšky 67 metrů nad hladinou moře. Budova sahá i 25 metrů pod moře, kde je vybudováno hlavně technické zázemí budovy.


Vevnitř je 5 samostatných hal, které jsou určeny ke koncertům a jiným hudebním i divadelním produkcím. Dále pak zde najdeme ještě výstavní prostory, 3 restaurace, 6 barů, knihovnu a 60 šaten.

Budova má cekem 1 000 místností, celková kapacita hledišť je 5 467 míst. Na střechu bylo použito 1 000 000 dlaždic a 6 224 čtverečních metrů skla položeného na koncích lastur. Dlaždice byly vyrobeny ve Švédsku a mají rozměr 12 x 12 cm a jsou dvou barev - jedny jsou lesklé bílé a druhé matné žlutohnědé. Hmotnost střechy je 27 229 tun.

Interiér je ve stylu, který by se mohl označit jako gotiku kosmického věku. Budova má největší divadelní opony na světě a také největší mechanické varhany na světě. Jsou umístěny  v koncertní hale a mají 10 500 píšťal.

Jørn Utzona se při odchodu ze Sydney  zapřísáhl, že se sem již nikdy nevrátí. Ale vrátil se! Roku 2003 zde přebíral nejslavnější cenu, Pritzkerovu cenu za architekturu.

V dnešní době si čím dál více lidí oblíbilo bydlení v rodinném domě, a pokud nemají možnost mít domeček, pořídí si aspoň chalupu.  Pro majitele domů a chalup zcela platí heslo můj dům, můj hrad. Mají zde zaručenou anonymitu, většina se ani nemusí extra ohlížet na své sousedy. Chtějí-li si o půlnoci zakřičet u fotbalu, nebo hlasitě slavit? Nikoho tím nebudou rušit. Stejně tak se nemusejí ohlížet na druhé při rekonstrukcích a úpravách svého bydlení. Jenže toto pohodlí s sebou nese spoustu práce kolem domu a jeho údržby.


Nejde jen o opravy domu jako takového, ale i o práci na zahradě. Od sekání trávy až po ty náročnější úkony. V zimě máme plno starostí s odklízením sněhu, na podzim zase s hrabáním listí. V létě nás tak náročné práce již nečekají a konečně můžeme na své zahradě trávit čas, relaxovat a užívat si chvíle volna.


S teplem přichází i čas grilování. Každý vám potvrdí, jak je příjemné dát si nějakou tu dobrotu z grilu nebo si sednout večer ke krbu po celodenním zápřahu v práci. Ale kdo nám naseká dřevo? Nikdo jiný než my sami.  Proto si musíme najít ty nejlepší pomocníky.  S lehkými a trvanlivými sekerami Fiskars Vám půjde práce jistě lépe od ruky.

Skákací boty, nový sportovní nástroj, nová a zatím neobvyklá sportovní činnost. Jejich počátek bychom měli hledat mezi opravdovými mistry pohybu. V současnosti se prodávají pod názvem Powerskips originální skákací boty, které jsou využívány zejména profesionálními artisty ve svých show.Pro běžnou sportovní činnost na těchto botách se prodávající oficiální kopie. Princip obou těchto druhů sportovního náčiní je hlavně v kvalitě komponentů a ve zpracování. Princip je však stejný.Skákací boty jsou vysoké asi 40 cm a modely pro dospělé váží 3,5 - 4 kg, podle různých váhových kategorií.  Vyrábějí se ale už také modely pro děti.  Je to tedy sport a zábava pro všechny od dětí až po metrákové chlapy.

Do skákacích bot se používají normální boty (třeba tenisky), které se zapnou podobně jako na snowboardu s volným vázáním. Vysoce odolná pružina ze skleněných vláken je umístěná za oblastí lýtek spojuje podrážku skákací boty a horní objímku, která se upevňuje pod kolenem skokana. Chodidlo je upevněné na podložce, která je s pružinou a kolenní objímkou spojena kloubovým systémem.

Speciální pružina pak funguje na principu trampolíny. Na rozdíl od ní ale můžete také běhat, přeskakovat různé překážky a nejste tedy omezeni jen na určitý prostor. Skákat můžete kdekoliv, dopředu i dozadu, důležitá je jen  tvrdá a neklouzavá plocha.

Při pohybu člověk využívá svou vlastní váhu a energie vloženou do tlaku, kterou na ni vyvinete. Skákací boty jsou také velmi šetrné ke kloubům dolních končetin. Díky svalům, které používá člověk ke stabilitě, aniž by to věděl, a energii vložené do běhání se zátěží na nohou, zhubne a posílí velice jednoduše celé své tělo, každý sval. Ale také se naučí nejrůznější triky, roznožkami počínaje a salty konče. No a někteří jsou prostě jen rádi středem pozornosti.

Na skákacích botách lze vyskočit až do výšky 2 metrů běhat třímetrové kroky, či běžet rychlostí 40km/h.

Máte rádi přírodu? Už nemusíte na dlouhé túry pěšky. Svezte se na elektrické dvoukolce Segway.
Slyšeli jste o moderní dvoukolce? Je to dopravní prostředek dnešní doby jménem Segway!Tato dvoukolka je moderní dopravní prostředek pro jednu osobu, určený pro pohyb ve městě nebo v přírodě.

Původně tento dopravní prostředek vyvinula NASA, jako osobní transportér pro kosmonauty na povrchu měsíce. Poté toto vozítko převzala firma Segway , která je v současnosti jediným výrobcem a po které nese tento stroj i název.


Tato dvoukolka postrádá jakékoliv běžné ovládání, díky stabilizační technologii propojené s gyroskopy a ovládané mikropočítačem. Vozítko tedy ovládá pasažér náklony svého tělo dopředu a dozadu. Pokud chce cestující zatočit, jednoduše nakloní řidítka daným směrem.
Dávat pozor, si je třeba na dobře postavené nohy. Pokud totiž zvednete podrážky z plošinky Segweye, vozítko se automaticky zastaví. A pokud se vám taková věc stane při maximální rychlosti, která dosahuje až 20km/h, může z toho být opravdu ošklivý pád.

Jízda Segwayem je vzácným požitkem u nás zatím není příliš využívaný, ale v jiných zemích ho používají dokonce policisté při svých hlídkách. Tak třeba se to brzy dostane i k nám.

Na podzim se pouštějí draci, už ale dávno ne drobní papíroví. Za pořádným zážitkem a adrenalinem jedině s drakem velkým a s prknem na nohou. S kitingem!Co je kiting, není těžké uhádnout. Jedná se o poměrně nový sport, při kterém je jezdec tažen drakem. Na nohou může mít v podstatě cokoliv – v létě na vodě se jezdí na kiteboardu nebo se drandí po zelených pláních na skatu s většími kolečky, na tzv. moutainboardu. Nebo se můžete usadit do buggyny a nechat se táhnout v ní. V zimě pak může každý využít to, co má nejraději - snowkiting se dá provozovat na lyžích i snowboardu. A právě jeho sezóna teď přichází.


Snowkiting je v Čechách poměrně novým sportem, ale již si získal řadu fanoušků a velmi úspěšných reprezentantů. Hlavním důvodem jeho rostoucí obliby je bezesporu to, že se vyhýbá přeplněným sjezdovkám, frontám u vleků a netýkají se ho ani špatně upravené terény. Právě v České republice, kde se s výše uvedenými charakteristikami zimní sezóny tak často setkáváme, panují pro snowkiting ideální podmínky. Velké množství zakulacených kopců, luk a pastvin, dostatek sněhu i větru vytvářejí z naší vlasti přímo snowkitingový ráj. V lokalitách jako jsou Oderské vrchy, Vysočina, Krušné hory a mnohých dalších se můžete oddávat tomuto návykovému sportu. Kdo vyzkoušel, nedá na něj dopustit. Kiting přináší nepopsatelný zážitek, na zkušenost s ním nikdy nezapomenete. Dostaví se adrenalin, napětí a pocit nekonečné svobody.


Výhodou rozhodně také je, že se dá kiting provozovat v podstatě po celý rok. Kromě zimy využijete draka také na vodě při kiteboardingu a na travnaté ploše v podobě landkitingu. Ani za těmito sporty nemusíte jezdit daleko, v Čehách i na Slovensku se vyřádíte dostatečně. 
Zbývá ještě dodat, že se u snowkitingu není čeho obávat. Vyzkoušet ho může úplně každý s odvahou zkusit něco nového a žít naplno. Řadí se k adrenalinovým sportům, ale pokud nepřeceňujete vlastní síly a posloucháte rady zkušenějších, pak je zcela bezpečný. Pro začátek pro jistotu doporučujeme absolvovat kurz kitingu. Nejde sice o žádnou vědu, ale naučit se ovládat a řídit draka přece jen vyžaduje zkušenosti. Vždyť jde o zkrocení živlu!

www.kite-kurzy.cz

Golf jako takový podléhá určitým etickým normám, jejichž porušením se dopouštíte stejného fau-pax, jako když u oběda olíznete nůž nebo první podáte ruku významnější osobě. Určitě proto nebude škodit, když si tato pravidla trochu připomeneme, protože chybovat může každý, jen ne hráč sportu pro dámy a gentlemany.

Pokud mluvíme o greenu, nemyslíme tím celou zelenou plochu hřiště, jak bychom z názvu očekávali, ale místo, kde hra končí. Říká se mu také jamkoviště. Toto místo by mělo být čisté a proto, jestliže si zde odložíte vybavení nebo součást oblečení, určitě se nebudete prezentovat jako správný golfista.

Tomu, kdo není zvyklý za sebou uklízet, hrozí další etický přestupek, pokud se mu podaří jamku po dopadu míčku poškodit. Čeká-li totiž, že za ním jde někdo, kdo ji zase opraví, mýlí se. Jamku si musí opravit sám, a to tak, aby byla bez problémů připravena pro další hráče.

Už samotný pohyb hráčů po hřišti dává najevo, že se jedná o hru určenou jen lidem se slušným vychováním  a vysokými etickými normami.

Oblečení je dáno přímo pravidly. Ke golfové etiketě patří také vhodný oděv, jímž rozhodně nejsou džíny, tričko a botasky. Golfisté se na hřišti pohybují v tričku s límečkem a rukávy a v dlouhých kalhotách nebo kalhotách typu 7/8. Ženy mohou mít tričko bez rukávů, ovšem límeček je platný vždy a místo kalhot si mohou obléci sukni. Velmi důležitá je golfová obuv, která je přizpůsobena tomu, aby nenarušovala trávník a zajišťovala dobrou stabilitu při úderu.

 Pohybovat bychom se měli úsporně, určitě nebudeme pobíhat sem  a tam a ani náhodou nebudeme dávat hlasitě najevo svou radost z úspěšného míčku nebo naopak rozčarování nad špatným úderem. Golfový hráč, který se řídí etickými pravidly nebude pokřikovat na své spoluhráče, rušit je různými poznámkami a také se jim různě plést do cesty a překážet jim ve hře nebo je dokonce úmyslně zdržovat, pokud se mu zdá, že by mohli dosáhnout většího úspěchu než on sám.

Stejně tak nesmí nikoho ohrožovat při odpalování míčků a chovat se ve všech případech ohleduplně a uměřeně. K tomu patří také to, že současné civilizační prokletí – mobilní telefon - bychom určitě neměli mít s sebou na hřišti.

Pravidla golfu hráč dodržuje vždy, i když má pocit, že jej nikdo nevidí. Fér hra dokazuje, že je schopen i férového jednání. Za neetickou se považuje snaha si upravovat nevhodný nebo členitý terén, uhrabávání písku, odstraňování překážek, pokud to neumožňují pravidla.

Už vůbec není přípustné si posunovat míček do výhodnější pozice. Tento pokus o získání výhody vám může přinést jen opovržení ostatních hráčů, nehledě na to, že takto podvádíte i sami sebe.

Od dobrého hráče golfu se vyžaduje nejen dobrá fyzická kondice, ale také velká schopnost sebeovládání za všech okolností, tedy i tehdy, když se nám právě nedaří nebo zjistíme nečestné jednání některého ze spoluhráčů.

Jak vidíte sami, hraní golfu vám může přinést nejen zlepšení fyzické kondice, ale může vás naučit také lépe ovládat svou psychiku a zlepšit vaši orientaci v etických normách, které jsou platné nejen v golfu, ale i ve společnosti.

Rozhlédneme-li se po naší krásné zemi, dá se říci, že jakmile se někde objeví kopeček nebo vyvýšenina, dá se na ní v zimě s úspěchem lyžovat. Pokud jsou kopce vyšší, vznikají zde houfně lyžařská střediska, i když se už několikrát stalo, že nás zima pěkně vypekla a vlekaři si zoufali. Málokdy se to však stává v hornaté oblasti na západě Čech, v kraji, který navazuje na šumavské kopce. Říká se mu Český a Slavkovský les a najdeme je na nejzápadnější výspě naší země v okolí Domažlic a Tachova, tedy poblíž hranic, kterými sousedíme s Rakouskem a Německem.

V této oblasti se nachází známý lázeňský trojúhelník ČR a podle popisu by se nezdálo, že by to bylo ideální místo pro lyžaře. Přesto se zde nachází jedno z nejznámějších lyžařských středisek – Přimda. Skiareál najdeme poblíž Tachova na svahu Přimdy ve výši 848 m.


Často sem jezdí obyvatelé Plzně, kteří to sem mají jen půl hodiny autem.
V areálu se nachází kvalitní slalomový svah, sjezdovka a cvičná louka. V provozu jsou dva vleky.

Milovníci běžecké stopy se mohou vydat po dvou upravených tratích o různé délce, které nejsou příliš náročné a zvládnou je i rodiny s dětmi nebo rekreační lyžaři. V nabídce je i večerní lyžování na osvětlené sjezdovce.


Posuneme-li se severněji do Slavkovského lesa, čeká nás překvapení v podobě lyžařského areálu Mariánské lázně. Ten byl otevřen teprve v roce 2004 na okraji lázeňského města a rozšířil tak nabídku služeb  a vyžití i na zimní měsíce.

Areál je orientován na sever, což zlepšuje sněhové podmínky. Lázeňští hosté a milovníci sportu se už nemusí jen procházet v pohárkem po poloprázdném městě, ale mohou aktivně sportovat a užít si sněhu. Nadmořská výška areálu je kolem 700 m a k dispozici je upravená, uměle zasněžovaná osvětlená a ozvučená sjezdovka se slalomovým svahem.

Využít můžete i běžecké tratě, které jsou připraveny pro milovníky tohoto sportu. Zážitky doplňují krásné výhledy do okolní krajiny a velmi široká nabídka služeb.

Zakázané město je jedním z nejkrásnějších palácovitých  komplexů světa a symbolem dynastií staré Číny. Nachází se přímo uprostřed hlavního města Číny, Pekingu. Zakázané město je mistrovským dílem architektury. Jeho krása nepramení z některé konkrétní budovy, ale z promyšleného rozvržení celku a z vytříbené kombinace barev.


Návštěvníci vcházejí do města Polední branou. Prostorné nádvoří za branou, jimž protéká Zlatá řeka, připomíná svým tvarem luk. Přes Zlatou řeku vede pět mramorových mostů. Na protější straně nádvoří je brána Nejvyšší harmonie, jíž se dostaneme na prostranství před síní Nejvyšší harmonie, která je považována za střed čínského světa. V tomto nádherném sále císař sedával na Dračím trůně a při slavnostních příležitostech přihlížel velkolepým obřadům. Za síní Nejvyšší harmonie je síň Dokonalé harmonie, kde se císař připravoval na audience udělované zahraničním velvyslancům. Návštěvníky přijímal císař v nejsevernější státní budově, v síni Zachování harmonie.

Císař žil ve skupině tří paláců v severní části komplexu. Dva z nich, palác Nebeské čistoty a palác Pozemského klidu, sloužily jako rezidence císaře a císařovny. Mezi nimi je palác Jednoty, který symbolicky spojuje císaře a císařovnu nebo-li Nebe si Zemí či mužský princip jang s ženským principem jin.
Paláce jsou obklopeny císařskými zahradami, skalkami, chrámy, divadlem a knihovnou.


Císař z tohoto komplexu téměř nevycházel a jelikož zde neměl  pouze vládnout ale také si užívat zábavy, trávily zde celý život i tisíce sluhů. Např. 6 000 kuchařů, 9 000 konkubín či 70 000 eunuchů.

Vládlo odtud celkem 24 císařů s dynastií Ming a Čching. Až do vypuknutí sichajské revoluce v roce 1911 a nastolení republiky, vládce Číny  od světa odděloval vodní příkop a 11 metrů vysoká zeď.

Vůdcové nové republiky donutili posledního císaře k abdikaci a nechali ho pobývat v Zakázaném městě do roku 1924. Mnohé budovy postupně zchátraly.

Dnes ve většině síní a paláců najdeme exponáty svědčící o dřívějším přepychovém životě v Zakázaném městě. Zakázané město se stalo magnetem hlavně pro turisty, pro které je symbolem poutavé čínské historie.

Léto se pomalu blíží a s ním také další sportovní sezona.  Wakeboarding, jízdu na motorových člunech, segwaye, koloběžky nebo wellness koutek, to vše si budete moci ZDARMA dopřát na Open Party sportovní sezony ve Freestyle Parku Modřany 28. 4. 2012. Kromě toho budete svědky barmanské a beachvolejbalové show a show na vodních skútrech.

Freestyle Park Modřany, který protíná známá modřanská cyklostezka, bude letos připraven na vše. Milovníci sportu zde najdou možnosti užít si adrenalin na vodě i na souši. Během sezony mohou vyzkoušet wakesurfing, jízdu na člunech a skútrech, ale také si zacvičit novou metodou TRX (cvičení váhou svého těla), projet se na segwayi nebo vyzkoušet skákací boty či elektrické skateboardy. Zatímco budou sportovat, relaxovat nebo se občerstvovat v restauraci Port62, o jejich děti se ve víkendových dnech postarají v dětském koutku na lodi.
Freestyle Park Modřany je také místem odpočinku. Na 4 000 m2 prostorné louce můžete dělat téměř cokoli – hrát fotbal, badminton, kroket anebo jen tak odpočívat na zapůjčené dece nebo lehátku a pochutnávat si piknikovém koši z restaurace Port62. Děti se dostatečně zabaví na přilehlém dětském hřišti nebo na nových odrážedlech First BIKE.

Co je a co nabízí Freestyle Park Modřany uvidíte na vlastní oči na Open Party, kterou bude provázet skupina VosaNaVostro a DJ Jakub Hajník. Zábavný a sportovní program pro všechny aktivní sportovce, rodiny s dětmi a milovníky odpočinku bude moderovat Vlasta Korec. Samozřejmostí je doprovodný program pro děti, spousta zábavy a drenalinu. VSTUP ZDARMA.
Kompletní nabídku najdete na www.freestylepark.cz.

Improvizační schopnosti herce a režiséra Jakuba Koháka jsou známé. Prokázal to při sázce, ke které ho vyzval Staropramen. Ten vyzývá známé osobnosti, aby prokázaly, že jsou stejně jako on „v nejlepší formě“. Jeho soupeřem byl umělec, který se improvizacemi proslavil – Jiří Harnach. Ten si také vedl výborně, jeho píseň na pět zadaných slov ale na Kohákovu vtipnou básničku nakonec u dámské poroty nestačila. Na Koháka tak čeká od Staropramenu roční zásoba piva. Hned po provedení si také vysloužil polibky přítomných dam.

Oba umělci dostali za úkol složit píseň (Jiří Harnach) a báseň (Jakub Kohák). K dispozici měli dvě zadaná slova (forma, lahev), další tři (láska, jaro, borec) jim vybraly slečny v centru Prahy, kde celá sázka probíhala.


Lásko, lásko, lásko...
Zřím-li zory Tvé nádherné...(to jsou oči), hned celý svět se se mnou  točí...
A na duši lahev.
Tabasco.
Nezoufám však.
Forma mi stoupá, duří a nabíhá,
jak...jak středně nakynutá kobliha.
Neříkej mi, že je konec.
Zmoderuj mě jako Korec.
Vlasta.
Borec.
Miluj mě a basta!

To je ukázka z básně Intimita, kterou Jakub Kohák stvořil a okouzlil jí přítomnou dámskou porotu. Jakub okomentoval průběh klání s humorem jemu vlastním: „Souboj to byl tuhý, ale férový. Bylo to vyrovnané až do konce, za stavu 1:1 rozhodla nakonec třetí slečna, které se - jak později přiznala - líbila nejen moje báseň, ale především moje postava. Ale i to k boji patří - celkový dojem. Tímto chci poděkovat za šanci zúčastnit se tohoto klání a stát se šampionem“ Sličné dívky Jakubovi za odměnu neváhaly vlepit dvojitý polibek.

Improvizátor Jirka Harnach z určených slov složil píseň o Eskymačce. „Příběh z paluby ledoborce, na kterém toká stará Eskymačka, asi není nic atraktivního pro sličné dívky…“, dodal trochu posmutněle Jiří. My s ním však nemůžeme úplně souhlasit, slečnám se jeho písnička líbila velmi, což bylo patrné z jejich reakcí.


Předvádí mi ledoborec,
jaký je na boření ledu borec,
já mu sedím na přední palubě
a první známky jara fackují mě po hubě.
A je krásně, nádherně krásně
na jaře se zubí i bezzubé dásně,
vždyť je krásně.


Spolu s kytarovým doprovodem a pro něj typickým nasazením byl Jiří v této sázce favorit. I Jakub Kohák se už smiřoval s prohrou. Nakonec ale jeho osobitý humor zvítězil.

Více na facebooku  https://www.facebook.com/Staropramen