Kupodivu se jedná o vynález, který je starý jako lidstvo. První zmínky o bruslích se objevují již kolem roku 3 000 př. n. l..Předpokládá se, že pravěký člověk si je vyrobil kvůli snadnějšímu pohybu po ledových plochách.

 Nalézají se při archeologických vykopávkách téměř po celé Evropě. Byly vyrobeny z kostí zvířat a přivazovaly se k noze koženými řemínky.

Nejstarší kovové brusle pocházející z přelomu letopočtu najdeme v muzeu v Budapešti. Asi ve 14. století se hojně rozšířily zejména v severských zemích  a už se blížily podobě, kterou si zachovaly prakticky dodnes. Do dřevěné podložky pod chodidlo byl pevně vsazen kovový nůž, k botám se připevňovaly řemínky.

Celokovové brusle pocházejí z roku 1848. Vynalezl je Američan Bushell a k botě se připevňovaly speciální kličkou. Ještě v padesátých letech minulého století se u nás na těchto „šlajfkách“jezdilo.


Americký bruslař  Jackson Haines si nechal vyrobit v roce 1865 brusle, které byly připevněny rovnou k botě a přidal jim špičky. Tato technika znamenala revoluci v krasobruslení. Později Švéd Ulrich Salchow vylepšil odrazy ke skokům vytvořením zoubků. Po něm je také pojmenován nový krasobruslařský skok s rotací o 180 stupňů.

Rozvoj bruslařského sportu však vyžadoval trénink a ne všude k němu byly celoročně vhodné podmínky. Tak začaly vznikat umělé ledové plochy. Ta první byla otevřena v roce 1876 v Chelsea v Londýně.

Za většinu vylepšení tvarů a účelnosti bruslí můžeme poděkovat lidské touze po kráse. Krasobruslení je sportem, které se zabývá ladným pohybem na ledě, baletem a uměleckými figurami s množstvím obtížných, ale efektních prvků. Bylo vždy v centru zájmu o bruslařský sport, ale nejvyššího vrcholu dosáhlo v šedesátých letech minulého století. Jména jako Ondrej Nepela, Karol Divín, Hana Mašková, sourozenci Romanovi, Gabriela Seifertová, Kiliusová-Bäumler nebo Bělousovová-Protopopov se skloňovala ve všech pádech. Po světových velkoměstech jezdily velkolepé lední revue, které předváděly krasobruslařské zázraky zarámované do efektních představení. Tento trend se sice udržel do dneška, ale už zdaleka nepřitahuje takový zájem a takový počet diváků, jako když v revue jezdily ty nejsledovanější hvězdy, které opustily amatérský sport.


Brusle však patří i k dalším zimním sportům, které se těší všeobecné oblibě. Je to především lední hokej, který nepřestává být středem zájmu a v poslední době se začal český divák houfně zajímat o výsledky Martiny Sáblíkové v rychlobruslení.

Bruslení ovšem není jen vrcholový sport. Vždyť bruslit chodili lidé všech věkových skupin odjakživa, ať to bylo na přírodních nebo umělých kluzištích. Kluci hrají hokej a holčičky si zkoušejí krasobruslařské prvky, pro mládež je to vítaná příležitost k seznámení a pro starší generaci příjemný pohyb na čerstvém vzduchu. Efekt vlající šály za elegantně plující slečnou  nebo ten, který vznikne při zabrzdění v prudkém pohybu, kdy od bruslí vytryskne gejzír obroušeného ledu stále přitahuje pozornost.

A ten, komu je zima krátká a v létě nemá přístup na tréninkové plochy hokejistů si může pořídit brusle kolečkové. Dostane s nimi dokonce dál, než jen na zimní stadion nebo plochu zamrzlého rybníka za vsí.

Když někam lezeme, můžeme spadnout dolů, když chodíme, můžeme upadnout, když sportujeme, může se nám stát cokoliv. Nejbezpečnější je ležet!Opravdu tomu věříte? Tak to je vidět, že špatně znáte dnešní mladé lidi, pro které není žádný adrenalín dost adrenalínový. Při poslechu zpráv se divíme naprosto nepochopitelným úrazům hlavně mladých lidí. Odpovědí je jediné a pro většinu z nás opět nové slovo. Planking!

Asi před pěti lety se objevil v britské televizi videoklip, na kterém muž leží na břiše uprostřed rušné ulice a odmítá se dát zvednout. A toto těžko pochopitelné počínání se stalo inspirací pro  mladé lidi, kteří spolu komunikují na Facebooku a hledají neobvyklou a vzrušující zábavu. A tou se stal právě planking.

Je to vlastně strnulá poloha vleže na těch nejneobvyklejších a nejriskantnějších místech. Divíme se, jak mohl někdo jen tak spadnout z balkonu nebo se střechy, proč mladík leze na vysoký sloup nebo most. A ještě více se divíme, proč se ukládá do polohy ležícího střelce na nějakém mezním místě, odkud může při sebemenším neopatrném pohybu snadno spadnout, proč riskuje zranění na rušné silnici, kam uléhá na nebezpečná místa a proč tím vystavuje nebezpečí i ty, kdo tudy projíždějí.

Je to prý bezva adrenalínová zábava. Je při ní ale nutné, aby vás někdo vyfotil a fotografii umísil na internet. Teprve pak můžete ukázat, jak jste odvážný, teprve pak je to zábava.

Inu, jak pro koho. Nebo myslíte, že se moc nasmějí rodiče mladíka, který jen tak pro zábavu spadne s několikametrové výšky na beton a zabije se. Opravdu vám připadá legrační ocitnout se do konce života na invalidním vozíku a zničit život nejen sobě i lidem, kteří se o takového hrdinu musí starat?


Díváme-li se na artisty, jejich kousky nám připadají jednoduché a snadno napodobitelné. Nikdo za nimi nevidí talent a dlouhé roky dřiny  a denního tréninku. Lidé, kteří provozují planking ale nejsou ani artisté a většinou ani trénovaní, protože pohybu v dnešní mladé populaci spíše ubývá.
Tato pochybná zábava ovšem už přilákala své vyznavače a co je horší, provozují ji často mladíci, ve kterých nabuzuje touhu vyniknout hlavně alkohol. A tak se objevily případy, kdy si alkoholem posilněný mladík lehl na zábradí balkonu,  odkud spadl dolů a zabil se. Špatně končí i skoky z vysokých pater pokojů do hotelových bazénů. Jsou zaznamenány případy smrtelných úrazů  na sloupech vysokého napětí. Hodně se rozmohli také takzvaní "slouposedači" - mladíci, kteří soutěží v délce setrvání na vrcholech stožárů a sloupů. Další šílenci si lehají na střechy aut, vlaků nebo vagonů podzemní dráhy nebo na spoje mezi jednotlivými vagony. Ostatně jízda mezi vagony vlaků nebo tramvaje má i u nás své oběti na životech.

Jiní se zase dají vyfotit vleže na co nejmenších plochách nebo na co nejneobvyklejších místech, v co největším množství.

Málokdo ale domyslí, kolik taková chvilka pochybné slávy může stát. A kde je příčina těchto nebezpečných "legrácek"? Především v nudě a nedostatku náplně volnočasových aktivit dětí a mládeže. Všichni přece dávno víme, že když děti nemají co dělat, tak vymýšlejí hlouposti.

Vše se dnes podřizuje moci peněz a na nic není čas. Jeden moudrý člověk však kdysi  řekl, že "výchova dětí je činnost, při které musíme umět ztrácet čas, abychom jej v budoucnu ušetřili". A ono na tom  něco bude.

Nároční lyžaři jistě uvítají jízdu panenským sněhem. Ve Švýcarsku jsou  mimořádně příznivé podmínky právě pro tento progreisvní, adrenalinový a velmi trendy sport.Heliskiing a heliboarding je sportovně - adrenalinový zážitek. Helikoptéra vyletí s posádkou na požadovaná místa a následně se lyžaři či snowboardisté spouštějí dolů. Heliskiing je kombinací sjezdového lyžování a ski-alpinismu. Heliboarding je sjezd na snowboardu. Aniž by tedy účastníci museli zdolávat horské svahy lanovkou,  pohodlně se  na  vrchol dostanoou pomocí helikoptéry.


Terén vybere instruktor s přihlédnutím na přání účastníka. Ten může zvolit náročný terén, snažší, na slunných nebo naopak stinných svazích, bez stromů nebo se stromy, ale vždy na zaručeně panenské sněhové pokrývce a se správnou hladinou adrenalinu v péči starostlivého instruktora.


Instruktor vždy pečlivě vysvětlí trasu, popíše případná úskalí a upozorní na možné komplikace. Účastníci heliskiingu by měli být zdatní lyžaři. Heliboardingu zase snowboardisté. Na tomto sportu je kouzelné, že můžete být prvním člověkem, který daný svah sjel. Ideální podmínky pro sjezd jsou po deváté hodině ranní. Dřívě můžou být svahy namrzlé a jízda by byla tedy náročnější a nebezpečnější.

Už i malým dětem přestaly stačit obyčejné houpačky a kolotoče. Chtějí létat rychleji, výš, padat do větší hloubky a zažívat mnohem větší napětí. A co teprve teenegeři a dospělí. Zvednout si hladinu adrenalinu za každou cenu dodává pocit vlastní odvahy do té míry, že někdy ani neuvažujeme o tom, zda to, co hodláme podniknout, je bezpečné. A tak se dočteme, že mládež jezdí mezi vagony metra, na střechách vlaků, leze na stožáry vysokého napětí a vyhledává další nebezpečné aktivity. Vyhledávání adrenalinu se už často dostává za hranice extrémů  a nic neukazuje na to, že by o něj přestával být zájem.

Adrenalinové zážitky  dokážou vytáhnout ze všedních dnů a všedních starostí. A nemusíme se právě vozit na křídle letadla. Na výběr máme spousty atrakcí a sportů, které nám zvednou adrenalin do vysokých hodnot, ať už jsme na zemi, pod zemí, ve vodě, nebo ve vzduchu. Vybrat si můžeme všichni. Po celý rok nám různé agentury nebo sportovní kluby nabízejí zážitky, na které jen tak nezapomeneme.


Stalo se dokonce módou darovat  adrenalinový zážitek k jubileím nebo jiným výročím pro vaše kamarády a blízké. Teď už jde jen o to vybrat ten pravý, při kterém se bude tajit dech a po zádech bude přejíždět mráz.

Co třeba podívat se na svět ze vzduchu? Paragliding a  seskok padákem nám k tomu poskytne jedinečnou příležitost. I když to ale vypadá jednoduše, je k tomu potřeba velkých zkušeností. Ale i pro nezkušené nabízí tento sport možnost tzv. tandemového letu nebo seskoku, kdy nás doprovází zkušený instruktor.

Této možnosti bychom měli využít zejména pokud takový adrenalinový zážitek dáváme jako dárek. I pro toho, kdo před lety absolvoval parašutistický výcvik nebo pár seskoků už to nemusí být po letech jednoduché a zazmatkování ve vzduchu stálo nejden lidský život. 


Zájemci o samostatný seskok padákem pak musí absolvovat základní výcvik v rozsahu cca 10 hodin. Seskoky  probíhají nejprve na padácích s automatickým otevřením, nebo metodou AFF, kdy se hned napoprvé skáče z výšky 4000 metrů a se žákem skáčou dva zkušení instruktoři, kteří seskok sledují a žáka vedou. Při prvních seskocích jej dokonce celou dobu drží a rovněž mu v případě potřeby otevírají padák.

Jde tedy jen o to prokázat dostatek odvahy a vrhnout se do té neskutečné hloubky pod sebou, abychom nakonec vítězně přistáli na matičce Zemi.

Chceme-li začít hodně exoticky, vybereme si výlety na indonéské ostrovy, které byly odjakživa plné tajemství a nabízejí neskutečné krásy přírody. Není to sice právě raftingový ráj, cestování po řekách Bornea nebo Sumatry se zaměřuje spíše na setkání  s opicemi, slony a jinými živočišnými nebo rostlinnými druhy, ale zážitky nejsou o nic menší.

I zde se však nacházejí divoké úseky řek, které uspokojí i vyznavače raftingu. Najdeme je zejména v nepřístupné části údolí řeky Padas v severní, malajské části Bornea - Sabah. Cestovní kanceláře nabízejí raftingové výlety i na prudkých a málo prozkoumaných úsecích dalších menších řek.


Pro turisty je ale  nejlákavější a nejvíce vyhledávané  splouvání řeky Kinabatangan na ostrově Borneo. I když je řeka pomětně široká není bez nebezpečí, neboť se v jejím okolí těží písek a dřevo, takže se co chvíli můžeme na její hladině potkat s plovoucími kmeny. Nikdy nelze přesně určit hloubku a v kalné vodě je jen minimální viditelnost. Okolí však stojí za to, protože ze člunu lze zblízka pozorovat hejna exotických ptáků, nádherné rostliny a zejména různé druhy ještěrů a velké tlupy opic  a poloopic.

Ani průvodci nevědí přesně, co nás čeká za další zátočinou, neboť řeka vytváří velká jezera, nebo se naopak zužuje a často se proplouvá tunely vytvořenými spletí exotických rostlin, ve kterých hnízdí ptáci.

Cestování po řekách na ostrovech Indonésie je velmi intentivní zážitek a divoká a vzácná zvířata, která můžeme pozorovat zblízka nám zcela nahradí divoké peřeje.

Snowboarding se mezi zimními sporty objevil před několika lety, hlavní boom prožíval na přelomu milénia. Velmi rychle se zabydlel a doslova zdomácněl.Jeho vyznavačům už také zdaleka nestačí nudná jízda na snowboardu po sjezdovce, ale hledají  stále jeho novější, obtížnější a riskantnější varianty.

Snowboard byl konec konců hlavním impulsem pro spící lyžařský průmysl, aby se probral a začal se opět věnovat vývoji. Pravdou je že od chvíle kdy se pár „bláznů“ spouštělo na jedné široké lyži z kopce netrvalo dlouho a tento sport oslovil širokou veřejnost. Navíc se snowboarding, stal pro většinu snowboarďáků především životním stylem. Hlavním prvkem tohoto životního stylu je nespoutanost a pohoda, možnost odlišit se od ostatních. Tomu odpovídá nejen jízda mimo sjezdovku, ale také extravagantní oblečení a hlavně dobré párty!


V dnešní době, tak jak u lyží máme různé druhy snowboardů, podle toho kde na snowboardu chceme jezdit. Nejrozšířenější je kategorie „Allmountain“ neboli snowboard se kterým si zajezdíte na sjezdovce, mimo sjezdovku a v neposlední řadě se můžete vydat i do parku.

Pokud se nechcete ničím omezovat a vyhledáváte jízdu ve volném terénu, tak by jste se měli pohlédnout v kategorii „Freeride“, tato kategorie snowboardů je upravena, aby měla výjimečný tzv. surf efekt, kterého docílíte větší délkou, lehčí a širší špičkou, často i přizvednutou a hlavně užší patkou. Specialitou je v dnešní době snowboard, který se dá rozpůlit, navléknete na něj tulení pásy a můžete se vydat do hor společně se Skialpinysty. Na vrcholu spojíte snowboard, přenastavíte vázání a můžete se pustit z hory dolů do údolí.

Další kategorií je „Park & Pipe“, neboli snowboardy určené do snowparků. Tyto prkna jsou uzpůsobená na skoky a triky, které můžete od rána do večera provozovat v U-rampě, na railech a nebo na big-airu.

U všech těchto variant se používá tzv. „měkké“ vázání, kde upínáme snowboardovou botu pomocí řemínků a pásků do vázání, které se svou konstrukcí opět liší podle potřeby použití. Rozdíly jsou v použitých materiálech, tuhosti a výšce snowboardového vázání.

Poslední kategorií jsou „Race-ová“ nebo-li sjezdová prkna se kterými se v dnešní době setkáváme na sjezdovkách minimálně. Na těchto snowboardech jezdí především závodníci, rychlostní disciplíny, jako je například obří slalom. Na těchto snowboardech se jezdí ve speciálních lyžácích, které jsou uzpůsobené jízdě na snowboardu a navíc od klasických lyžáků umožňují i boční náklon.


Při výběru a koupi prkna bychom měli postupovat stejně, jako při výběru lyží. Vést by nás měla naše dosavadní zkušenost, fyzická zdatnost  a také terén, ve kterém chceme snowboardpoužívat.

Prkno by nemělo být ani příliš krátké, ani příliš dlouhé, obecné pravidlo říká, že by nám mělo sahat asi tak pod bradu. Konkrétní délku potom přizpůsobujeme typu snowboardu. Jeho šířku volíme podle velikosti nohy tak, aby špičky a paty prkno nepřesahovaly.

Stejně jako u lyží platí, že vybavení pro snowboarding se dělí na bezpodmínečně nutné a doplňkové. Soustředíme se tedy více na kvalitu prkna, vázání  a ochranných prvků, jako je bezpečnostní přilba a chrániče. V mnoha případech si říkáme, že design není to nedůležitější, ale věřte tomu, že pro správného snowboarďáka je design stejně důležitý, jako kvalita a značka vybíraného vybavení.

Nádherný pohled na vodopády, které stékají po sklaních stěnách a padají s výšky dolů v nás budí  příjemné a romantické pocity.Jsou ale mezi námi lidé, kteří se na ně dívají jako na zdroj adrenalinu a náročný způsob sportovního vyžití. V létě je tu asi neuvidíme. Počkají si totiž, až voda v silných mrazech zamrzne. Pak teprve přijde jejich čas, který ovšem netrvá dlouho. Proto se ho snaží maximálně využít.

Jsou to lidé, kteří milují výšky a v letních měsících slézají strmé skalní stěny. V zimě jim  tyto zážitky nahradí ledopády.

Pokud totiž voda dostatečně zmrzne, vytvoří z vodopádu nejen nádherný přírodní útvar, který působí velmi majestátně, neobvykle a romanticky, ale vznikne také pevná ledová stěna s četnými nerovnostmi, za kterou vyznavači adrenalinu jinak musí putovat daleko na sever nebo do vysokých hor, kde vládne věčný sníh a led. V těchto oblastech je zlézání ledovců běžné, ale u nás?

Ano, i u nás se tyto krásné přírodní útvary vyskytují a není jich málo, Ne každý vodopád je ovšem pro tento sport vhodný a také ne všude je lezení po ledopádu dovoleno. Přesto vyznavačů tohoto neobvyklého sportu každoročně přibývá.


K lezení po ledopádu je zapotřebí vybavit se horolezeckým vybavením určeným právě pro tyto účely. Běžné vybavní pro horolezce nestačí, protože musíme počítat s tím, že  drsný povrch skály se  od hladkého a studeného  ledu dosti liší. Stejně tak se liší i způsob výstupu, neboť po křehkém ledovém povrchu se horolezci musí pohybovat  jinak. Neustále musíme počítat s tím, že se při neopatrném nebo špatném postupu může led odlomit, pod zamrzlým povrchem může být proudící voda, která v ledu vytváří bubliny, při dotyku nám mrznou ruce, což může ovlivnit bezpečné uchopení.

Proto do vybavení patří také dobré zimní oblečení, které ale nebrání bezpečnému pohybu a také bezpečností prvky, které nás při případném pádu ochrání.

Naše hornatá republika s hustou sítí vodních toků nám nabízí spoustu lokalit, kde se tento sport dá provozovat. Najdeme je v Krkonoších, Jizerských i Lužických horách, Jeseníkách, v Českém Středohoří, ale i třeba i na skalních stěnách v okolí Prahy, zejména v údolí Vltavy v tradiční pražské rekreační oblasti kolem Štěchovic nebo na Salpech. Míst, kde v zimě zamrzá voda stékající po skalní stěně zde najdeme hned několik a dokonce s různými stupni obtížnosti. Na své si přijdou začátečníci i zkušení ledolezci.

Pokud je ovšem v oblasti vydán zákaz zlézat ledopád, měli bychom ho respektovat. Ochránci přírody a správci horských oblastí dobře vědí, proč byl zákaz vydán a jakým způsobem bychom mohli poškodit přírodu jen proto, abychom si užili zábavy a dokázali, jací jsme sportovci. A my přece přírodě škodit nechceme. Nebo ano?

Jupííííííííí…... To je přece ten správný adrenalin Nebo vyznáváte raději krásu zasněžené krajiny, kdy vám sníh vrže pod běžkami a sluneční paprsky rozehrávají jiskřivé záblesky na zasněžených větvích? 

Či se snad raději proháníte na bruslích po zamrzlé hladině rybníků, jejichž plocha se sice, co do kvality, nedá srovnat s umělým ledem na stadionech a kluzištích, zato vám to vynahradí čistým, mrazivým vzduchem? Tak rychle, vypněte počítač, sbalte lyže nebo snowbordy a ven.


Že tam ještě není sníh, i když ho už cítíte ve vzduchu? Takovou maličkostí se současná generace nedá odradit. Například v Alpách, které jsou od nás co by kamenem dohodil a na jejichž zasněžené vrcholky můžeme dohlédnout z šumavských rozhleden je sněhu dost a navíc bezvadně upraveného. Nádherně si tam zalyžujete, protáhnete tělo ztuhlé z dlouhého sezení na poradách, v autech nebo u počítačů, obhlédnete poslední módní trendy sportovního oblečení a novinek ve vybavení a před svým partnerem nebo přáteli – pecivály budete mít příležitost blýsknout se svou kondicí a sportovní vyspělostí.

Vždyť dnes nejezdí v zimě na hory jen neúspěšní zápecníci, kteří se bojí, že se při zimních sportech znemožní, protože je dobře neovládají. Jak by také mohli, když na lyžích stáli naposled na školním lyžařském výcviku, o snowbordech jen někde četli na jejich nejoblíbenější sportovní aktivitou je fandění hokeji u televize. Renomované obchody se sportovními potřebami obcházejí obloukem a když se někdo začne ve společnosti bavit o zimních sportech, tak se rychle vytratí nebo trapně mlčí.


Kdo chce ale dnes uspět, musí být v dobré kondici a intenzivní pohyb na čistém, mrazivém zimním vzduchu, navíc s dobrým, sportovním vybavením a oblečením je tou nejlepší možností, jak si pročistit hlavu a načerpat novou energii. Ostatně, diskotéky, kavárničky a vinárny jsou na horách také, takže se zde bez problémů můžete zahřát po celodenním pobytu na sjezdovkách nebo běžeckých tratích a navíc zde můžete posedět s lidmi, kteří  mají stejný zájem jako vy – užít si co nejvíce sněhu, zdravého pohybu, rychlosti, adrenalinu a zimních radovánek.

Že už jste se začali těšit? Tak rychle zkontrolujte vybavení a pokud něco chybí, vydejte se do svého obchodu se oblíbenou sportovní značkou. Třeba tu najdete i něco dalšího a zjistíte, že vývoj ve výrobě sportovního oblečení a vybavení opět pokročil kupředu.Ostatně proč ne? Zájem je rok od roku větší.

V obou případech se jedná o fyzickou aktivitu, která se vykonává především venku, přímo v městském provozu. Dalo by se říci, že jde o snahu uniknout nudě ve městech. Kromě pohodlných bot není k tomuto sportu třeba dalšího sportovního náčiní.

Free running i Parkour je o umění pohybu a sportovní akrobacii. Člověk, který dělá Free running se nazývá freeranner (žena i muž) a muž, který dělá Parkour se nazývá traceur, žena pak traceuse.
Freerunnerům a provozovatelům Parkouru jde o to, aby hladce a plynule překonávali překážky na cestě, kterou si zvolili. Reagují na ně pomocí různých pohybů jako vaulty (přeskoky), skoky a jiné akrobatické pohyby, vytvářející atleticky a esteticky vypadající způsob pohybu.

Oba dva sporty vznikly ve Francii a jsou vyhledávanou novinkou. Parkour založil roku 1998 David Belle a Free running jeho kamarád Sébastien Foucan  v roce 2003.
U Free runningu, na rozdíl od Parkouru, jsou povoleny akrobatické pohyby a skoky, a vše je více zaměřeno na estetiku a krásu pohybu. Free running využívá pohyb pouze pohyb směrem vpřed.


Charakteristikou Parkouru je vysoká efektivita pohybu. Traceur se se nesnaží pohybovat jen nejrychleji, jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. Hlavním úkolem Parkouru je opustit vybrané objekty co nejdříve.

Tréninky probíhají většinou v tělocvičnách, nebo v městských a venkovských prostorech, které jsou plné různých překážek.

A jediným způsobem, jak se umění přeskoků, salt a přemetů naučit, je neustálé cvičení. Člověk musí  zvládnout i návaly paniky, které se někdy při pádu do neznáma na poslední chvíli objeví. Je-li totiž nervózní, svaly se napnou, pohyby ztratí pružnost a snadno dojde ke ztrátě koordinace. Určitě důležitou roli v této disciplíně hraje stav mysli ve chvíli, kdy se již odrazíme a skáčeme. Pokud někoho právě v tomto okamžiku přepadne strach, nedopadne dobře ani jeho skok ani on.

V České republice bylo již založeno pár „partiček“, které se tomuto sportu aktivně věnují a jak to vypadá, jejich řady se  brzy rozrostou.

Uvažujete o netradičním vánočním dárku pro vaše blízké? Dopřejte jim vzlétnout a podívat se na svět z ptačí perspektivy. Tandem paragliding je zážitek pro všechny, kteří se chtějí podívat na svět trochu s nadhledem. Je to nejjednodušší, nejrychlejší a nejlevnější možnost, jak letět.

Let na dvoumístném padákovém kluzáku se zkušeným pilotem je téměř pro každého - věkové hranice prakticky nejsou. Lze létat i s dětmi, a pokud jde o nejvyšší věk, je kritériem fyzická zdatnost. Pokud zvládnete mírným během zdolat několik metrů potřebných pro start, tak máte výborné předpoklady pro tandemový paragliding. Váhový limit pro tandemového pasažéra je cca 115 kg.


Startuje se s rozběhem z mírného svahu již s roztaženým padákem, postupně se odpoutáváme od země a plynule nabíráme výšku. Nečeká Váš žádný skok jako z letadla. Paragliding v tandemu může být pohodový, pro všechny, co se chtějí kochat výhledem na krajinu z ptačí perspektivy, ale uspokojí i adrenalinové nadšence. Na přání pasažéra je možné provést akrobatické prvky, které zaručeně zvednou tepovou frekvenci a vyplaví veškerý adrenalin.


Další možností je také vystoupat do co nejvyšší výšky kroužením ve stoupavých proudech, kdy odměnou bude překrásný rozhled na Beskydy.
Cena vyhlídkového letu je 1 300 Kč, prodloužení letu lze řešit na místě v závislosti na povětrnostních podmínkách.

Více informací na www.macskola.cz