Naše cesta za kulinářskými zvyky míří na jih Evropy. Tyto země zná mnohý z nás, protože se jedná o destinaci, kam každoročně láká sluníčko a moře na letní dovolené. Proto také máme i více možností si zdejší kuchyně vyzkoušet osobně.

Mezi nejoblíbenější patří kuchyně italská. Máme ji rádi nejen u nás, ale její obliba je celosvětová. Charakterizují ji zejména těstoviny, sýry a pizza. Všechny tyto tři základní pilíře italské kuchyně se dají připravit na stovky způsobů a málokdy mezi nimi najdeme nějaký, který by nám nechutnal.

Kuchyně se vyznačuje pestrostí, nenáročností přípravy, rozmanitostí použitých ingrediencí a hlavně tím, že odpovídá současným nejnovějším trendům zdravé výživy. Používá se v ní hodně zeleniny a také světový hit zdravé výživy – olivy a olivový olej, který slouží jak pro přípravu teplých pokrmů, tak je i nezbytnou součástí stravy připravené zastudena, takže neztrácí své cenné látky. V italské kuchyni zaujímá významné místo i další zdravý elixír - česnek.

Z těstovin jsou asi neznámější špagety, které jsou velmi oblíbené i u nás. Připravují se jednoduše a lze je konzumovat s různými omáčkami, zeleninou, směsí s mletým masem,  rybami, posypané různými druhy sýrů..

Vidět ovšem italský obchod s těstovinami je zážitek sám o sobě, neboť Italové jich doma i průmyslově dokáží vyrobit nepřeberné množství a jsou tak krásné a zajímavé, že máme chuť je spíše použít na ozdobu než k jídlu. A i když na nás dělají dojem kalorického jídla, opak je pravdou. Možná to dělá i způsob přípravy, protože se k nim přidává obrovské množství zeleniny, zejména rajčata a  papriky, které se podávají syrové, pečené, grilované, marinované i nakládané. Cítíme vůni bylinek – oregana nebo bazalky.

Také italské sýry, které se používají často na posypání hotových pokrmů nebo do salátů si k nám rychle našly cestu, i když u nás nejsou právě levné. Všichni znají parmezán, mozarrelu nebo gorgonzolu.

Další známou italskou specialitou, kterou dostanete i u nás na každém rohu, ale ne vždy v klasické italské kvalitě, je pizza. Slaný koláč z tenkého, jednoduchého těsta, na který můžete dát prakticky cokoliv, se u nás stal synonymem pro rychlé občerstvení, ale i pro příjemné posezení s příteli. Jeho dělení vytváří pocit pospolitosti a vzhled bývá estetickým zážitkem.

Italové ale rozhodně nejsou vegetariáni, umějí výborně připravit maso a jejich sušené klobásy a šunka Prosciuto se kupují jen ve specializovaných a drahých prodejnách.
Jsou ale také mistři v přípravě ryb a mořských živočichů a také sladkostí. Kdo by neznal italskou zmrzlinu, která byla hledaným fenoménem už před mnoha lety a také capucino – kávu, která je spíše uměleckým dílem. Proslulá jsou také italská vína.

Když se na italskou kuchyni podíváme s odstupem, zjistíme, že Italové mají opravdu tendenci nejen dobře a zdravě vařit, ale také pokrmy krásně zdobit a servírovat.

Kuchyně našich severních sousedů je hodně ovlivněna gastronomií ruskou, litevskou a do určité míry také francouzskou.Polské kuchařky ale nemají v Evropě tak dobrou pověst, jako třeba Češky, Němky nebo Maďarky.
Ze surovin se hodně používá maso a zelí, ale setkáme  se ve velké míře také s rybami. Jako příloha bývají často na talíři brambory, jídlo se doplňuje zeleninou. Další známou přílohou jsou kluski – speciální bramborové knedlíky z kynutého těsta, které se vaří v páře a jméno dostaly zřejmě díky svému klouzavému povrchu. Původně takovéto knedlíky pocházejí z Německa, v Polsku je najdeme nejvíc v okolí Poznaně.

Velmi oblíbené jsou husté polévky, zejména zeleninové, jako třeba ruský boršč, okurková polévka s červenou řepou cholodnik, žurek, což je kvasná polévka ze žitné mouky, ale také pro nás nezvyklé polévky ovocné, uvařené ze švestek, jablek nebo višní. Do jídla se často přidává smetana.

Velmi chutné jsou právě pokrmy z ryb, pověstné jsou hlavně ryby uzené nebo nakládané. Polské konzervované ryby jsou výhodným vývozním artiklem a z příhraničních oblastí si sem lidí jezdí kupovat ryby nakládané – pečenáče, zavináče, ryby v aspiku. Využívají se ryby sladkovodní a v přímořských oblastech také mořské. Polské hospodyně je dokáží připravit na mnoho způsobů.

Poláci si také hodně potrpí na jídla z hub. V polské kuchyni najdeme často i pokrmy připravené v jednom hrnci. Velmi často se  na jídelníčku objevuje červená řepa a kopr.
Hodně známé jsou také polské uzeniny, do kterých se používají jen kvalitní suroviny a vyvážejí se až do Ameriky.

Mezi nejznámější speciality polské kuchyně patří bigos – pokrm ze zelí a masa, polské zrazy – válečky mletého masa naplněné slaninou a také varšavské dršťky, nebo vyhledávané pečené telecí koleno obložené zeleninou. Pokud si jídlo objednáme v restauraci, můžeme si být jisti, že dostaneme obrovskou porci, která je určena spíše pro dva lidi.
Jak je vidět, Poláci k přípravě jídla využívají suroviny, které nejsou jinde v Evropě tak obvyklé, ale polská kuchyně je, přes svou nezvyklost, vydatná a zajímavá.

Slezský bigos
500 gr. hov. masa, 500 gr. vepř. masa, 300 gr. kuřete nebo krůty, 100 gr. slaniny, 1-2 nožky domácí, či jiné oblíbené klobásy, 500 gr. kysaného zelí, 1 menší hlávka bílého zelí, 4 cibule,1 hrnek sušených hřibů, sádlo, nebo olej , sůl, mletý pepř a kmín na maso, ocet, cukr, sůl a kmín do hlávkového zelí.

Nakrájíme jednotlivé druhy masa na kostky, pokrájíme zelí a všechnu cibuli. Namočíme houby.
Na zpěněnou cibuli dáme dusit kysané zelí.
V dalším kastrolu zpěníme cibuli, zalijeme ji hrnkem vody, přidáme ocet, cukr, kmín, sůl a pokrájené zelí. Dáme také dusit.
Ve třetím kastrolu osmahneme slaninu na troše tuku a 2 cibule, pak přidáme hovězí maso a opečeme ho. Okořeníme kmínem a přilijeme hřiby i s tekutinou. Přikryté dusíme asi půl hod., přidáme vepřové, až se zatáhne, tak drůbeží maso. Kořeníme a solíme dle vlastní chuti. Pomalu dusíme do změknutí, klobásku pokrájenou na půlkolečka přimícháme do hotového masa.

Finále : do masové směsi vmícháme postupně obě zelí.
Zastáncům zdravé a racionální výživy se to asi nebude líbit, ale při vaření tohoto pokrmu se nemá šetřit tukem.
Čím je bigos uleželejší, tím lepší.

Doporučená příloha:
Jedině chleba!

Egypt je země se starou a bohatou historií. Egypt je země se starou a bohatou historií, která se dotýká i jiných národů a touto historií je ovlivněna i egyptská kuchyně. Najdeme tu vlivy arabské, řecké, syrské, turecké či palestinské.

Nejtypičtějším znakem egyptské kuchyně je používání nejrozmanitějších druhů koření, které dává pokrmům specifickou chuť a hlavě vůni. Aromatické vjemy jsou to, co v egyptské kuchyni nesmí nikdy chybět. Postačí k tomu ty neobyčejnější ingredience, ale ve spojení s kořením je recept nápaditý a velmi zajímavý. Díky koření si také Egypťané přetvořili i většinu převzatých receptů z jiných destinací, které v jejich kuchyni zdomácněly. Nejčastěji se používá pepř, zázvor a kmín. Bylinkám dominuje máta, kopr a petržel.
Pokrmy jsou často zdlouhavé na přípravu a většinou bezmasé, ovšem velmi vydatné.

Jako příloha bývá nejčastěji podávána rýže nebo chléb. Toho jsou v Egyptě k dostání nepřeberné druhy a každý má svou specifickou chuť.
Obrovský výběr je také v zelenině a uvidíme zde, kromě všech běžných druhů, také některé velmi exotické. Můžeme také ochutnat téměř všechny druhy ovoce. Obojí se prodává většinou na ulici a na tržištích, ale je třeba je před konzumací omýt a pokud to jde, tak raději oloupat. Egypťané mají odlišné hygienické zvyky, které u nás vyvolávají střevní onemocnění zvané „faraónova pomsta“. Setkal se s ním už snad každý, kdo pobýval v některé z exotických zemí. Stejně tak je třeba být opatrný při konzumaci vody. To se týká ale třeba i melounů, do kterých někteří méně poctiví obchodníci vstřikují vodu, aby byly melouny těžší.

V egyptských domácnostech se maso vyskytuje jen sporadicky, patří k dražším potravinám a když už se podává, tak jen v malém množství. Konzumuje se převážně maso skopové.
Mezi Egyptské speciality patří firaakh mashwi grilované kuře, které se nabízí i jako forma rychlého občerstvení nebo kofu – kořeněné maso se zeleninou a egyptským chlebem. Národním egyptským jídlem je ale foul – boby pokapané citronem, se zeleninou a zapečené v chlebové placce nebo fazolová polévka. Nejčastějším a asi nejchutnějším jídlem egyptské kuchyně jsou mahší – plněné lilky, papriky nebo zelné či vinné listy.

V oblasti kolem Asuánu se také hojně konzumují ryby, které se loví a vozí také do měst, kde si je můžeme čerstvé koupit na tržištích.
Pokud se týká pití, v Egyptě se můžete osvěžit výbornými ovocnými džusy zvanými „assir“. Pije se zde také káva a černý čaj s mátou nebo čaj slézový.
Turisté také znají alkoholický nápoj zvaný Zibab, který je vyroben z anýzu. Na trhu je jen jeden druh piva, ale pěstuje se zde výborné víno. Na závěr  stolování Egypťané  nikdy nevynechají sladkosti, které milují – oříšky, rozinky, med a velmi sladké deserty.

Egyptské recepty

• Wara aanab –vinné listy plněné rýží, někdy sekaným masem, jedí se horké
• Foul – národní jídlo, tlusté hnědé boby pokapané citronem, může být v nejrůznějších variantách – se zeleninou, zapečený v chlebové placce
• Molochéjja – olejovitá polévka nahořklé chuti ze zeleninové juty podobné špenátu
• Pilav – rýže se zeleninou a ořechy
• Kushari – směs nudlí, rýže, čočky, osmažené cibulky a rajčatové omáčky (velmi ostré)
• Kabáb halla – skopový guláš s kmínem
• Kufta – šišky ze sekaného masa pečené na rožni
• Fatta – skopové maso s kořeněnou omáčkou na plackách chleba
• Kunáfa – koláč z jemňoučkých, křupavě upečených nudlí s medem a s ořechy, podává se nakrájený na čtverečky nebo kosočtverce

Před sametovou revolucí bylo Bulharsko jednou ze zemí, kam mohli Češi vycestovat za mořem a sluncem. Jezdily sem celé rodiny, probíhaly tu podnikové rekrace a Češi tuto zemi dobře znali. Po revoluci se objevila jiná, pro nás neznámá místa, ale v současné době se do Bulharska začínáme zase vracet. Nejen proto, že se tu cítíme doma, dokonce se zde bez problémů domluvíme, ale i proto, že Bulhaři rychle pochopili, že pokud si chtějí udržet zájem turistů, musí tomu přizpůsobit i nabízené služby.

Kromě moře a slunce sem turisty lákala také kuchyně, nepřeberné množství zeleniny a ovoce, tržnice, kde to vonělo kořením a rybami. Pochoutky, které z těchto produktů Bulhaři umějí vytvořit jsou lehké, zdravé a zajímavě ochucené.

Bulharsko je pověstné nejen zeleninou, ovocem a kořením, ale také ovčími a kozími sýry a  výbornými jogurty a mléčnými výrobky. Zdejší kuchyni hodně ovlivnila kuchyně turecká, protože Bulharsko žilo dlouho pod tureckou nadvládou.

Pro bulharskou kuchyni jsou typické tři nezaměnitelné složky a to slaný, bílý sýr, který známe pod označením balkánský nebo feta, dále pak jogurt, který obsahuje bakterii lactobactericum bulgaricum. Tuto bakterie nenajdete nikde jinde na světě. Tento jogurt se v Bulharsku konzumuje ve všech podobách. Třetí součástí bulharské kuchyně je směs koření, které známe pod názvem čubrica. Je to vlastně název pro saturejku, kterou se v sušené a drcené podobě koření skoro každé bulharské jídlo.

Vzhledem k tomu, že Bulharsko je zemí minerálních pramenů, jsou minerální vody nezbytnou součástí bulharské kuchyně. Používají se i k vaření a dávají pokrmům jejich specifickou chuť. Nepije se ovšem jen minerálka nebo kyselé mléko. Bulhaři mají výborné, i když trochu těžké víno a také vynikající pálenky. Dostaneme zde rakiji a jako suvenýr z dovolené si vozíme Sluneční pobřeží nebo Plisku.

Maso se objevuje často v mleté podobě, používá se vepřové, hovězí i skopové.
K nejznámějším bulharským specialitám patří studená okurková polévka tarator, musaka, šopský salát,  nebo tzv. kaškaval, což je ovčí, kravský nebo smíšený sýr. Podává se také jako dezert na konci jídla nebo k vínu. Kaškaval zraje 60 dnů, nezralý sýr  může mít trochu nakyslou chuť.
Známé jsou také kebabče, které se připravují z mletého masa. Jsou to bochánky, karbanátky nebo válečky mletého masa osmažené nebo opečené na roštu. Podávají se se zeleninovými saláty nebo s hranolky, což je v Bulharsku docela oblíbená příloha. Z polévek je nejpopulárnější čorba, dršťková polévka, která svou hustotou nahradí i druhé jídlo.
Součástí téměř každého jídla jsou rajčata, papriky, nebo jiná zelenina ve všech podobách. Jídlo bývá dosti kořeněné, pikantní až ostré. Na sole nesmí chybět chléb.

Z bulharských sladkostí je nejznámější baklava, což je sladké pečivo plněné ořechy  a sirupem.

Šopský salát
1 cibule,1 okurka,5 zralých rajčat, 2 papriky.100g balkánského sýra,zelená petrželka,feferonka, sul,olej,ocet
Příprava:
Cibule nakrájíme najemno a utřeme se solí (rukou). Okurku nakrájíme na půlkolečka a pokapeme octem (nepřeháníme). Rajčata pokrájíme na měsíčky, papriky na tenké proužky (1,5cm) Pokrájíme na jemno trochu petrželky a opatrně promícháme se soli všechno dohromady. Přidáme olej (zhruba 3lzice) a opět zamícháme. Nastrouháme sýr ale posypeme až na miskách a nahoru položíme feferonku ( tu si berou jen odvážlivci).

Šopský salát se nesmi dělat předem, podává se úplně čerstvý. Zelenina musí mít pokojovou teplotu, z lednice to není ono! V žádném případě neochucovat ani pepřem, ani cukrem! Míchat zásadně rukou! Tohle jsou "šopské fígle" a jen takový  salát má tu správnou křupavou chuť.

Holandská kuchyně se vyznačuje, proti jiným evropským zemím. Holandská kuchyně se vyznačuje, proti jiným evropským zemím, jistou ledabylostí a také spořivostí. Holanďané přistupují k jídlu a jeho přípravě jako k nezbytnosti, která je sice nutná k životu, ale není třeba se jí nijak zvlášť zabývat.

Příliš holandských specialit proto nenaleznete ani v restauracích, protože Holanďané neutrácejí zbytečně za něco, co si mohou mnohem levněji připravit doma. Místní restaurace  proto živí většinou pouze turisté, obyvatelé Holandska je příliš nenavštěvují.

Jednou z důležitých součástí holandské kuchyně jsou ryby, velmi populární byli zejména slanečci, avšak v poslední době je začaly vytlačovat vynálezy rychlého občerstvení, které holandskému naturelu spíše vyhovují – sendviče nebo  hranolky s kečupem.

Holandská kuchyně se poměrně dobře obejde bez masa, avšak určitě se neobejde bez suroviny, kterou je pověstná po celém světě – bez sýrů. Ty se liší kvalitou i cenou. Zhruba 50 procent sýrů patří typově k sýru Gouda, 25 procent jsou sýry Eidam a posledních 25 procent tvoří veškeré ostatní sýry. Možnost zúčastnit se sýrového trhu a aukce je nezapomenutelný zážitek, který jinde ve světě nemůžete absolvovat.

Přestože holandská gastronomie se vyznačuje nedbalostí, má také svoje speciality, které můžete okusit jen v této zemi. Je to třeba via, což je polotekutý, sladký pudink, poffertjes - jídlo připomínající české lívance, a také,  pochopitelně,  harink, což je naložený slaneček s cibulí.

Obecně se holandská kuchyně považuje za usedlou a poněkud chudou a jednoduchou. Je to dáno tím, že podle holandské filozofie má jídlo zasytit a zároveň nemá být finančně náročné. Často se proto vaří pokrmy s množstvím brambor, dušené zeleniny a nebo jídla typu německého „einftopfu“. I zde se ale již objevují vlivy kuchyní cizích a recepty bývají rozmanitější.

Nejoblíbenějším nápojem je, stejně jako v Německu, pivo, o jehož kvalitě svědčí to, že některé jeho značky jsou výnosným vývozním artiklem, třeba jako Amstel nebo Heineken. Mezi nejoblíbenější značky vína patří Bordeaux.
Kromě alkoholu se pijí limonády a džusy stejně jako jinde, ale nesmíme zapomenout na výbornou holandskou kávu, stejně jako na oblíbenou čokoládu

Šťouchanice
1,5 kg brambor, 5 cibulí, 1 kg mrkve, 1 kostka zeleninového bujónu, sůl, pepř, máslo, mléko (smetana), maggi

Vše oloupeme a očistíme. U cibule sloupneme nejen slupku, ale i první bílou vrstvu pod ní, protože by byla tvrdá. Brambory a mrkev nakrájíme na kostky. Cibuli nahrubo nakrájíme. Vše dáme do velkého hrnce a zalijeme vodou tak, aby v ní zelenina byla ponořená. Uvedeme do varu, přidáme zeleninový bujón a trochu soli. Vaříme asi 30 minut. Když jsou brambory měkké, slijeme vodu a vše pořádně rozšťoucháme. Přidáme trochu másla a mléka (případně smetany). Dochutíme solí, kapkou Maggi a případně pepřem.

Slovensko bylo dlouho součástí naší země, takže se ovlivňovaly i naše kuchyně.

S tuniskou gastronomií se nesetkáváme příliš dlouho. Teprve s možností cestování na sever Afriky jsme objevili její kouzlo. Vyznačuje se zejména tím, že je velmi zdravá a také velmi chutná. Když sledujeme její historii, najdeme zde vlivy kuchyně francouzské, ale také turecké. Tyto vlivy se výborně uplatnily při zpracovávání tradičních domácích surovin, které se začaly upravovat s větší variabilitou a dodaly tuniské kuchyni její rozmanitost.