Léto se pomalu blíží a s ním také další sportovní sezona.  Wakeboarding, jízdu na motorových člunech, segwaye, koloběžky nebo wellness koutek, to vše si budete moci ZDARMA dopřát na Open Party sportovní sezony ve Freestyle Parku Modřany 28. 4. 2012. Kromě toho budete svědky barmanské a beachvolejbalové show a show na vodních skútrech.

Freestyle Park Modřany, který protíná známá modřanská cyklostezka, bude letos připraven na vše. Milovníci sportu zde najdou možnosti užít si adrenalin na vodě i na souši. Během sezony mohou vyzkoušet wakesurfing, jízdu na člunech a skútrech, ale také si zacvičit novou metodou TRX (cvičení váhou svého těla), projet se na segwayi nebo vyzkoušet skákací boty či elektrické skateboardy. Zatímco budou sportovat, relaxovat nebo se občerstvovat v restauraci Port62, o jejich děti se ve víkendových dnech postarají v dětském koutku na lodi.
Freestyle Park Modřany je také místem odpočinku. Na 4 000 m2 prostorné louce můžete dělat téměř cokoli – hrát fotbal, badminton, kroket anebo jen tak odpočívat na zapůjčené dece nebo lehátku a pochutnávat si piknikovém koši z restaurace Port62. Děti se dostatečně zabaví na přilehlém dětském hřišti nebo na nových odrážedlech First BIKE.

Co je a co nabízí Freestyle Park Modřany uvidíte na vlastní oči na Open Party, kterou bude provázet skupina VosaNaVostro a DJ Jakub Hajník. Zábavný a sportovní program pro všechny aktivní sportovce, rodiny s dětmi a milovníky odpočinku bude moderovat Vlasta Korec. Samozřejmostí je doprovodný program pro děti, spousta zábavy a drenalinu. VSTUP ZDARMA.
Kompletní nabídku najdete na www.freestylepark.cz.

Golf jako takový podléhá určitým etickým normám, jejichž porušením se dopouštíte stejného fau-pax, jako když u oběda olíznete nůž nebo první podáte ruku významnější osobě. Určitě proto nebude škodit, když si tato pravidla trochu připomeneme, protože chybovat může každý, jen ne hráč sportu pro dámy a gentlemany.

Pokud mluvíme o greenu, nemyslíme tím celou zelenou plochu hřiště, jak bychom z názvu očekávali, ale místo, kde hra končí. Říká se mu také jamkoviště. Toto místo by mělo být čisté a proto, jestliže si zde odložíte vybavení nebo součást oblečení, určitě se nebudete prezentovat jako správný golfista.

Tomu, kdo není zvyklý za sebou uklízet, hrozí další etický přestupek, pokud se mu podaří jamku po dopadu míčku poškodit. Čeká-li totiž, že za ním jde někdo, kdo ji zase opraví, mýlí se. Jamku si musí opravit sám, a to tak, aby byla bez problémů připravena pro další hráče.

Už samotný pohyb hráčů po hřišti dává najevo, že se jedná o hru určenou jen lidem se slušným vychováním  a vysokými etickými normami.

Oblečení je dáno přímo pravidly. Ke golfové etiketě patří také vhodný oděv, jímž rozhodně nejsou džíny, tričko a botasky. Golfisté se na hřišti pohybují v tričku s límečkem a rukávy a v dlouhých kalhotách nebo kalhotách typu 7/8. Ženy mohou mít tričko bez rukávů, ovšem límeček je platný vždy a místo kalhot si mohou obléci sukni. Velmi důležitá je golfová obuv, která je přizpůsobena tomu, aby nenarušovala trávník a zajišťovala dobrou stabilitu při úderu.

 Pohybovat bychom se měli úsporně, určitě nebudeme pobíhat sem  a tam a ani náhodou nebudeme dávat hlasitě najevo svou radost z úspěšného míčku nebo naopak rozčarování nad špatným úderem. Golfový hráč, který se řídí etickými pravidly nebude pokřikovat na své spoluhráče, rušit je různými poznámkami a také se jim různě plést do cesty a překážet jim ve hře nebo je dokonce úmyslně zdržovat, pokud se mu zdá, že by mohli dosáhnout většího úspěchu než on sám.

Stejně tak nesmí nikoho ohrožovat při odpalování míčků a chovat se ve všech případech ohleduplně a uměřeně. K tomu patří také to, že současné civilizační prokletí – mobilní telefon - bychom určitě neměli mít s sebou na hřišti.

Pravidla golfu hráč dodržuje vždy, i když má pocit, že jej nikdo nevidí. Fér hra dokazuje, že je schopen i férového jednání. Za neetickou se považuje snaha si upravovat nevhodný nebo členitý terén, uhrabávání písku, odstraňování překážek, pokud to neumožňují pravidla.

Už vůbec není přípustné si posunovat míček do výhodnější pozice. Tento pokus o získání výhody vám může přinést jen opovržení ostatních hráčů, nehledě na to, že takto podvádíte i sami sebe.

Od dobrého hráče golfu se vyžaduje nejen dobrá fyzická kondice, ale také velká schopnost sebeovládání za všech okolností, tedy i tehdy, když se nám právě nedaří nebo zjistíme nečestné jednání některého ze spoluhráčů.

Jak vidíte sami, hraní golfu vám může přinést nejen zlepšení fyzické kondice, ale může vás naučit také lépe ovládat svou psychiku a zlepšit vaši orientaci v etických normách, které jsou platné nejen v golfu, ale i ve společnosti.

Každý z nás někdy touží po cestě za dobrodružstvím a nevšedních zážitcích, kdy jsme nuceni překonat sami sebe. O zdolávání extrémních hranic by mohl vyprávět známý irský televizní dobrodruh, herec a autor cestopisů Charley Boorman, který se vydal spolu s producentem a hercem Ewanem McGregorem a režisérem Russem Malkinem na ničím nespoutanou adrenalinovou jízdu po Kanadě.

Naše tři celebrity se rozhodly procestovat napříč druhou největší zemi světa na motorkách. Ujely na 16 000 km a navštívily všech deset kanadských provincií, dvoje hranice, tři oceány, čtyři extrémní hraniční území, a to vždy ve velkém stylu. Vyzkoušely si adrenalinové sporty, jako je sjíždění divoké řeky na kanoi, rodeo, vysokohorskou turistiku, let vrtulníkem či potápění k vraku lodi v ledovém Hurónském jezeře.

Charley, Ewan a Russ mluví o Kanadě jako o zemi, která je na severu ovlivněna kulturou původních eskymáckých obyvatel a na jihu se přibližuje americkému stylu života. Je vhodná pro mladé cestovatele, kteří touží po adrenalinu, dobrodružství, chtějí zažít něco nevídaného, poznat krásy panenské přírody a třeba si i odskočit na nákup do největšího nákupního centra na území celé Severní Ameriky – West Edmonton Mall v Edmontu.

Pokud jste fanoušky zimních sportů, tak si můžete své kanadské dobrodružství naplánovat v době konání zimních olympijských her, anebo se sami vydat do tamních hor a sjíždět je na lyžích či snowboardu. Někteří z vás je možná raději zdolají při vysokohorské turistice stejně jako Charley Boorman, který popisuje svůj zážitek v kanadských horách slovy: „Výstup na horu Mount Fabre v Albertě byl pro mne nepopsatelně krásným zážitkem a jednoznačně nejlepším na této cestě vůbec.“

O dobrodružné cestě Charleyho, Ewana a Russe byl natočen jedenáctidílný seriál s názvem Extrémní hranice, který vás v každém díle inspiruje, jak zažít dobrodružství. Každý díl totiž odhalí, jak krásy Kanady, tak i nebezpečné, děsivé a legrační úkoly, které naši tři dobrodruzi na své cestě skrz zemi javorového listu museli plnit. Seznámíte se s rozmanitými kulturními zvyky tamního obyvatelstva a nahlédnete i do bohaté historie této země. Seriál startuje v úterý 15. května od 20:00 na Viasat Explorer.

Na pohled silné auto! Myslíte si, že rychleji to už snad ani nejde, mýlíte se! Cadillac CTS-V, Vás vyvede z omylu! Když se v únoru představovali Cadillac CTS-V ve verzi Black Diamond Edition, překřtili jsme jej na černou střelu. Pro Johna Hennesseyho jde ale leda o pouťovou rachejtli, což ostatně již loni dosvědčil tím, že výkon motoru tohoto vozu v případě úpravy nazvané V700 posunul až k hranici 700 koní.

Pro většinu z nás je už takový výkon sotva představitelný, u Hennessey Performance se ale rozhodli jít ještě dále. Pro letošek tak chystají provedení V1000, které, jak již název napovídá, bude disponovat nejméně tisíci koňmi výkonu. Tato verze je zatím ve stádiu příprav, a tak se nedivte, že i přiložené obrázky jsou pouhými ilustracemi, ale nepochybujte o tom, že tento úpravce vše dotáhne do konce.

Lidé stojící za pekelným dílem jménem Venom GT vyrobí zkrátka cokoli. Vedle přetvoření Lotusu Exige v pokořitele Bugatti Veyron je posílení Cadillacu CTS-V pouhou rozcvičkou.

Aby u Hennesseyho z motoru LS V8 vydolovali takové stádo koní, musel agregát projít značnými úpravami. Dostal tedy novou hlavu válců, jinou klikovou hřídel, ojnice a písty, větší vstřikovače paliva, schopnější mezichladič stlačeného vzduchu a pochopitelně i upravenou řídící jednotku. Abychom nezapomněli, o přeplňování se po úpravě starají dvě turbodmychadla namísto původního kompresoru.

Výsledný výkon motoru má činit až 1 014 koní při 6 400 ot./min, nejvyšší točivý moment pak 1 286 Nm při 4 000 ot./min. Zrychlení na stovku za 3,5 sekundy nezní nikterak úžasně (holt je to stále jen zadokolka), sprint na 400 metrů s pevným startem za 10,9 sekundy při koncové rychlosti přes 220 km/h už ale vypadá lépe a „Vmax” na úrovni 370 km/h pak nesporně úchvatně.

Úpravy ale nezasáhly jen motor. Sadu karbonových doplňků karoserie můžete sami obhlédnout na oficiálních ilustracích, za zmínku dále jistě stojí i 20" kola, snížený a přitvrzený podvozek, keramické brzdy Brembo a vylepšený interiér plný kůže a alcantary.

Víme, že Hennessey Performance vyrobí jen 12 takto upravených CTS-V. Kdy a za jakou cenu budou k mání, to zatím úpravce neprozradil.

Pokud byste chtěli vidět kovářské mistry a mistry práce s kovem vůbec, jako jsou například platnéři, pregéři, podkováři, pasíři, nožíři, šperkáři, zlatnicí a další naši i zahraniční mistři zavítejte 2. a 3. června na zámek ve Svinařích, kde se koná již 9. ročník Fóra uměleckého a tradičního kovářství „Svinařské řetězení“.

Dechberoucí výstavy kovářských uměleckých děl, naučné ukázky kovářských technik a předvádění „obouvání“ koní, doplní výstavy obrazů, fotografií, soch a loutek 15 naších předních výtvarníků a umělců. Vernisáž této velice zajímavé výstavy s názvem „Sraz třídy bývalých žáků sochařské školy v Hořicích“ se koná v sobotu od 15.00 hodin. Pro děti je připraven zámecký park plný her a soutěží. Nově se v programu objeví i orientační závody robotů. K pohodě pak zahraje skupina Confluence. 


Nahlédnout budete také moci pod pokličku toho, jak se opravuje zámek a jak se opravil a rozrostl jeho park. V parku, který se rozšířil o 1,5 ha, vyrostly nové mlatové cesty, byly zasazeny nové stromy a pro děti bylo vybudováno bludiště, ve kterém určitě zabloudí i jejich rodiče. Změn doznalo i zámecké nádvoří.

Vaše síly můžete změřit a aktivně se zapojit do soutěží jako je hod kovadlinou do dálky nebo hod podkovou na cíl. Bohatý program spolu se stylovým jarmarkem začíná v sobotu i v neděli vždy od 10.00 hodin.


Letošní ročník se navíc bude konat pod záštitou ministra zemědělství pana Ing. Petra Bendla.

Více informací a spojení naleznete na www.svinare.com.

Slyšeli jste o nejdražším víně na světě? Čím je vlastně tak výjimečné? A proč je tak strašně drahé? Říká Vám něco název Romanée Conti? Je to nejdražší víno Francie, které pochází z Burgundska. Není mnoho z nás, kdo je na vlastní oči viděl, či měl dokonce možnost ochutnat.

Romanée Conti je samostatná burgundská apelace, i když jde prakticky o jeden jediný vinohrad. Nese jméno mateřské vesnice Vosne-Romanée, k němuž své příjmení připojil bourbonský princ de Conti. S jeho působením je také svázán počátek vzestupu slávy Romanée Conti, ačkoli kvalita tohoto mimořádného pozemku byla dobře známa již v roce 1760, kdy jej Louis Francois de Conti kupoval. Za jeho získání musel totiž zaplatit desetinásobek ceny okolních vinic.

Romanée-Conti je klasickým "velkým vínem", určeným k dlouhodobému ležení ve sklepě. Optimální zralosti dosahuje po dvaceti, třiceti i více letech a ani mnohem starší vína, byť třeba i z velmi průměrných ročníků, na kvalitě neztrácejí.

Nad ostatními elitními víny Romanée-Conti vítězí neuvěřitelnou aromatickou uceleností. V jeho vůni najdeme jemný nádech růží, fialek, malin, stejně jako tóny tabáku, kávy či skořice až po vjemy z opačné části aromatického spektra - kůži, houby i animální pachy.

K legendě a mýtu Romanée-Conti přispívá vedle kvality i jeho nedostupnost. Pouhých 1,8 hektaru rozlohy vinice znamená roční produkci okolo pěti až šesti tisíc lahví, což v žádném případě nemůže uspokojit poptávku. Vína jsou přímo prodávána uzavřenému okruhu odběratelů, za nimiž následuje nekonečný seznam dalších čekatelů. I svým tradičním partnerům výrobce prodává svůj poklad neobvyklým způsobem - aby se zabránilo spekulacím, musí klient ke každé lahvi Romanée-Conti odebrat jedenáct jiných (a rovněž velmi drahých) vín z produkce této domény.

Jednotlivé lahve se potom pohybují po světě mezi významnějšími obchodníky a zde má šanci uspět i případný český zájemce. Ten si musí odříci tři tisíce litrů krabicového vína a má naspořeno - lahev Romanée-Conti standardního ročníku přijde totiž zákazníka přibližně na 100 tisíc korun.

Sydney Opera House stojí v hlavním městě Austrálie Sydney. V roce 2007 byla tato kulturní památka zařazena na seznam světového dědictví UNESCO.Budova leží na Bannelong Pointu na východní straně přístavu, v blízkostí Přístavního mostu. Velmi krásný pohled na operu je z vody, při projížďce po přístavu. 

Roku 1957 byla vládou Nového Jižního Walesu vyhlášena mezinárodní architektonická soutěž na operní budovu. Na tuto soutěž bylo podáno 233 návrhu z 23 zemí. Dle zadání měla mít budova jeden velkým sál pro 3000 diváků a jeden menší sál pro 1200 diváků.

V soutěži nakonec zvítězil návrh v té době nepříliš známého mladého dánského architekta Jørn Utzona. V době kdy podával návrh na budovu, na místě kde měla opera stát sám nikdy nebyl. Místo znal jenom z fotografií. 
Jeho inspirací pro vzhled stavby byly částečně plachty a částečně chrámové stavby Mayů a Aztéků, které viděl v Mexiku.


Stavba Opery začala v roce 1959 a slavnostně byla otevřena 20. října 1976 královnou Alžbětou II.

Stavbu neprovázely právě  příznivé okolnosti. Roku 1965 došlo v Austrálii k výměně vlády a k velkým neshodám mezi ní a architektem. Utzon se nedohodl s vládou o dalším postupu – technickém i finančním a v roce 1966, v pokročilém stadiu hrubé stavby, na její dokončení rezignoval. Stavbu pak dokončili čtyři australští architekti dle Utzonova návrhu a svých technických a konstrukčních – mimochodem  vynikajících - výkonů.

Stavba měla stát v původním rozpočtu sedm miliónů dolarů a měla být dokončena v roce 1963. Realita ale byla, že stavba trvala o deset let déle a výdaje dosáhly výše sto miliónů dolarů. Největší část těchto peněz byla získána loteriemi.

Dnes je stavba světově známá a stala se architektonickým symbolem Austrálie.
Budova má tvar lastur (či plachet nebo labutě) a nachází se na výběžku do moře a tak je na ni výhled zdaleka ze všech stran. Je 183 metrů dlouhá a 118 metrů široká. V nejvyšším bodě se tyčí do výšky 67 metrů nad hladinou moře. Budova sahá i 25 metrů pod moře, kde je vybudováno hlavně technické zázemí budovy.


Vevnitř je 5 samostatných hal, které jsou určeny ke koncertům a jiným hudebním i divadelním produkcím. Dále pak zde najdeme ještě výstavní prostory, 3 restaurace, 6 barů, knihovnu a 60 šaten.

Budova má cekem 1 000 místností, celková kapacita hledišť je 5 467 míst. Na střechu bylo použito 1 000 000 dlaždic a 6 224 čtverečních metrů skla položeného na koncích lastur. Dlaždice byly vyrobeny ve Švédsku a mají rozměr 12 x 12 cm a jsou dvou barev - jedny jsou lesklé bílé a druhé matné žlutohnědé. Hmotnost střechy je 27 229 tun.

Interiér je ve stylu, který by se mohl označit jako gotiku kosmického věku. Budova má největší divadelní opony na světě a také největší mechanické varhany na světě. Jsou umístěny  v koncertní hale a mají 10 500 píšťal.

Jørn Utzona se při odchodu ze Sydney  zapřísáhl, že se sem již nikdy nevrátí. Ale vrátil se! Roku 2003 zde přebíral nejslavnější cenu, Pritzkerovu cenu za architekturu.

Původní Genetova hra Služky kombinuje klasické francouzské drama s prvky kriminálního příběhu čerpajícího z černé kroniky. Dvě služebné hrají
hry "na někoho jiného i sebe navzájem". Postupně se dozvídáme, že mají patrně políčeno na svou paní...Anebo je to jen hra na pohrávání
si myší s kočkou, umožňující únik z reality? Genetův abstraktní a básnivý jazyk propůjčuje textu hry prostor pro více rovin a významů, než by nabízel samotný prostý detektivní příběh.

Mnohovrstevnatost předlohy (překlad Petr Lébl) se budu snažit coby režisér neredukovat, ale naopak se pokusíme všem těmto vrstvám dovolit v představení rezonovat. Různým podobám mezilidských vztahů, otázkám moci a podřízenosti, ale především ústřednímu tématu inscenace - hledání vlastní identity. Jedná se o jeden z textů světové dramatické literatury, kterým rozhodně stojí za to se zabývat, a to nejen pro mnohovýznamovou možnost inscenování, ale i proto, že zároveň skýtá i tři jedinečné herecké příležitosti pro dámské obsazení...


Autor: Jean Genet
Překlad: Petr Lébl
Režie: Josef Hervert
Hrají: Karolína Hlaváčková, Jana Trojanová, Simona Vrbická

Improvizační schopnosti herce a režiséra Jakuba Koháka jsou známé. Prokázal to při sázce, ke které ho vyzval Staropramen. Ten vyzývá známé osobnosti, aby prokázaly, že jsou stejně jako on „v nejlepší formě“. Jeho soupeřem byl umělec, který se improvizacemi proslavil – Jiří Harnach. Ten si také vedl výborně, jeho píseň na pět zadaných slov ale na Kohákovu vtipnou básničku nakonec u dámské poroty nestačila. Na Koháka tak čeká od Staropramenu roční zásoba piva. Hned po provedení si také vysloužil polibky přítomných dam.

Oba umělci dostali za úkol složit píseň (Jiří Harnach) a báseň (Jakub Kohák). K dispozici měli dvě zadaná slova (forma, lahev), další tři (láska, jaro, borec) jim vybraly slečny v centru Prahy, kde celá sázka probíhala.


Lásko, lásko, lásko...
Zřím-li zory Tvé nádherné...(to jsou oči), hned celý svět se se mnou  točí...
A na duši lahev.
Tabasco.
Nezoufám však.
Forma mi stoupá, duří a nabíhá,
jak...jak středně nakynutá kobliha.
Neříkej mi, že je konec.
Zmoderuj mě jako Korec.
Vlasta.
Borec.
Miluj mě a basta!

To je ukázka z básně Intimita, kterou Jakub Kohák stvořil a okouzlil jí přítomnou dámskou porotu. Jakub okomentoval průběh klání s humorem jemu vlastním: „Souboj to byl tuhý, ale férový. Bylo to vyrovnané až do konce, za stavu 1:1 rozhodla nakonec třetí slečna, které se - jak později přiznala - líbila nejen moje báseň, ale především moje postava. Ale i to k boji patří - celkový dojem. Tímto chci poděkovat za šanci zúčastnit se tohoto klání a stát se šampionem“ Sličné dívky Jakubovi za odměnu neváhaly vlepit dvojitý polibek.

Improvizátor Jirka Harnach z určených slov složil píseň o Eskymačce. „Příběh z paluby ledoborce, na kterém toká stará Eskymačka, asi není nic atraktivního pro sličné dívky…“, dodal trochu posmutněle Jiří. My s ním však nemůžeme úplně souhlasit, slečnám se jeho písnička líbila velmi, což bylo patrné z jejich reakcí.


Předvádí mi ledoborec,
jaký je na boření ledu borec,
já mu sedím na přední palubě
a první známky jara fackují mě po hubě.
A je krásně, nádherně krásně
na jaře se zubí i bezzubé dásně,
vždyť je krásně.


Spolu s kytarovým doprovodem a pro něj typickým nasazením byl Jiří v této sázce favorit. I Jakub Kohák se už smiřoval s prohrou. Nakonec ale jeho osobitý humor zvítězil.

Více na facebooku  https://www.facebook.com/Staropramen

Myšlenku a touhu vydat v češtině unikátní luxusní verzi Bible nosím v sobě už dlouho. Vlastně od roku 1998 kdy jsme na mezinárodním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem viděli Bibli s Dalího ilustracemi poprvé. Na tento odvážný vydavatelský čin jsme se dlouho připravovali. Náš sen jsme začali realizovat v roce 2010 vydáním Zlaté Bible.


Touha vydat Bibli s Dalího ilustracemi nás však neopustila. Po italském a německém vydání totiž Bible s Dalího ilustracemi už nikdy knižně nevyšla. Jedním z důvodů je problém dostupnosti těchto ilustrací – jejich originály vlastní dědicové dr. Albaretta, ale některé byly prodány do jiných soukromých sbírek. Dalším důvodem jsou vysoké nároky na kvalitu reprodukcí a finančně náročné získání licencí. Také proto jsme usilovali o práva na vydání celkově pro šest zemí, kde by toto luxusní dílo mělo postupně vyjít – Česko, Slovensko, Maďarsko, Polsko, Chorvatsko a Slovinsko.


Vydání Bible s ilustracemi Salvadora Dalího vychází současně v Česku a na Slovensku. Svou úpravou je světovým unikátem. Pro 444 zákazníků v Česku a 333 zákazníků na Slovensku je to neopakovatelná příležitost získat jedinečné umělecké dílo.

www.bibledali.cz