Rostoucí popularita pohybu na sněžnicích je ovlivněná několika faktory. Sněžnice nejsou chápány jako chudý příbuzný lyží, ale jako samotné sportovní odvětví. Použití sněžnic je velice jednoduché a zvládne ho opravdu každý. Pohybu na sněžnicích tak nemusí předcházet složitý a náročný trénink. Navíc pohyb na sněžnicích není závislý na upraveném terénu.


To všechno jsou klady, které oslovují čím dál více milovníků zimní přírody. Nezanedbatelné je také to, že umožňuje lidem provádět výlety do přírody i v zimním období bez lyžařské výbavy a naučené lyžařské techniky.


Sněžnice jsou také velice dobře skladné, což oceníte při transportu či při kombinaci s jinými zimními aktivitami jako je zimní lezení, kde sněžnice při lezení tolik nepřekáží narozdíl třeba od lyží. A navíc je to dokonalá zábava a adrenalin!

Chceme-li začít hodně exoticky, vybereme si výlety na indonéské ostrovy, které byly odjakživa plné tajemství a nabízejí neskutečné krásy přírody. Není to sice právě raftingový ráj, cestování po řekách Bornea nebo Sumatry se zaměřuje spíše na setkání  s opicemi, slony a jinými živočišnými nebo rostlinnými druhy, ale zážitky nejsou o nic menší.

I zde se však nacházejí divoké úseky řek, které uspokojí i vyznavače raftingu. Najdeme je zejména v nepřístupné části údolí řeky Padas v severní, malajské části Bornea - Sabah. Cestovní kanceláře nabízejí raftingové výlety i na prudkých a málo prozkoumaných úsecích dalších menších řek.


Pro turisty je ale  nejlákavější a nejvíce vyhledávané  splouvání řeky Kinabatangan na ostrově Borneo. I když je řeka pomětně široká není bez nebezpečí, neboť se v jejím okolí těží písek a dřevo, takže se co chvíli můžeme na její hladině potkat s plovoucími kmeny. Nikdy nelze přesně určit hloubku a v kalné vodě je jen minimální viditelnost. Okolí však stojí za to, protože ze člunu lze zblízka pozorovat hejna exotických ptáků, nádherné rostliny a zejména různé druhy ještěrů a velké tlupy opic  a poloopic.

Ani průvodci nevědí přesně, co nás čeká za další zátočinou, neboť řeka vytváří velká jezera, nebo se naopak zužuje a často se proplouvá tunely vytvořenými spletí exotických rostlin, ve kterých hnízdí ptáci.

Cestování po řekách na ostrovech Indonésie je velmi intentivní zážitek a divoká a vzácná zvířata, která můžeme pozorovat zblízka nám zcela nahradí divoké peřeje.

Dvě různé aktivity, přesto mají pár věcí společných. Ta první se obvykle odehrává pod širým nebem, ta druhá v místnosti.U jednoho je podkladem pro povrch půda u druhého většinou břidlice. Oba povrchy jsou zelené barvy, jeden je travnatý, druhý je plátěný.

Golfu se věnujeme relativně často, takže nyní bude řeč o kulečníku. Každý kdo jej alespoň jednou v životě hrál ví, že existují dva druhy, tedy Karambol a Billiard.

Billiard má s golfem na rozdíl od karambolu ještě jednu věc společnou a to, že cílem je umístit kulatý předmět do otvoru. V tomto případě kouli do otvorů umístěných v rozích  či po stranách kulečníkového stolu. Billiard se hraje se šestnácti koulemi a pokud chcete svého soupeře porazit, je nutné svou sérii koulí nasázet do otvorů čili košíků dříve než on.

Karambol se hraje na stole, který otvory postrádá. Hraje se se čtyřmi, na šampiónátech případně jen se třemi, koulemi. Cílem vaší hry je nahrát více bodů, než váš protihráč. Karambolové koule mají navíc o něco větší průměr než ty billiardové. Oba druhy kulečníku se hrají tágem.


Tágo může být jedno či dvoudílné. Ta jednodílná mají šroubovací epiku (hrot, který se při šťouchu dotýká koule) a to kvůli její snadné výměně. Ta druhá, dvoudílná mají epiku nalepenou a dají se s nimi zahrát štouchy s takzvanou falší.

Až tedy budete v nějaké příjemné, kulečníkem vybavené, hospůdce a nebude vás monotónní vysedávání nad půllitrem piva nijak zvlášť bavit, zkuste si jen tak šťouchnout. Nikoliv však prstem do slabin vašeho kamaráda. Třeba pokud hned napoprvé nenatrhnete plátno (abychom vás nemystifikovali, můžete narazit i na jeho modrou variantu), zjistíte, že se i u této hry dá celkem slušně relaxovat. Tak jako právě u zmiňovaného golfu.

Rádi se zapotíte? Fitness Vás však nebaví? V tom případě vyzkoušejte badminton – ten Vám dá do těla. Obecně se má za to, že hra s opeřeným míčkem vznikla v Řecku před zhruba dvěma tisíci let. Odtud se rozšířila do Asie. Předchůdce badmintonu byla čínská hra jianzi, která se hrála s péřovým míčkem, ale bez rakety. Míček se přes síť kopal.  Ve středověku byla hra podobná badmintonu populární u anglických dětí, které místo rakety používaly něco jako pálky a snažily se jejich pomocí udržet míček ve vzduchu.

V šedesátých letech 19. století hrávali britští důstojníci tuto dětskou hru v indické Puně a poprvé přes síť. V té době se hře říkalo puna. Tou samou dobou začal vévoda z Beaufortu pořádat sešlosti na svém panství Badminton pro vojáky, kteří se bavili hraním puny. Ostatní vévodovi hosté nazývali tyto dýchánky "badmintonové hry", a tak se hře začalo říkat badminton. V roce 1899 tato asociace uspořádala otevřené mistrovství Anglie v badmintonu, první badmintonový turnaj na světě.

Když se dneska řekne badminton, většina z nás si vybaví plácání na zahradě a velkou zábavu. Badminton si v dnešní době můžete zahrát i v nepříznivém počasí a to v hale. Počet hal přizpůsobených k badmintonu se v dnešní době značně zvýšil. Nabízí se i pomoc trenéru, kdybyste se tomuto sportu chtěli věnovat opravdu vážně.

Jestli si ale chcete zahrát jen tak pro radost a pro ten blahý pocit z pohybu, nabízíme vám pár základních rad a pravidel. Badminton se hraje přes nízkou síť ve výšce 155cm. Pro některé sportovce jistě překvapující informace, ale právě boj přes síťku dává badmintonu ten správný rozměr. Můžete si povyskočit, můžete smečovat a trefovat se do „růžků“, jak libo. Pole jsou přesně vyhrazená, hraje se na auty a pozor - čára hraje!

Podává se z protilehlých čtverců hřiště obdélníkového půdorysu (13,40 x 6,1 m) a hraje se na ztráty. Pokud pro hru seženete jen jednoho člověka, hrajte do 11 bodů, pokud si to rozdáte ve čtyřech, na podání se spravedlivě střídejte a vydržte až do 15.

Poté, co se jen trochu rozehrajete, Vám hodinka badmintonu dá pocit, že jste pro svou fyzickou kondici skutečně něco udělali. Zpočátku vás můžou bolet ruce, nohy i záda, ale to po pár hodinách tohoto překvapivě rychlého sportu přejde.
Tak hurá na kurt.

No přece tam, kde je teplo, ale takové, které nám ohřeje i kosti. A takovým místem jsou sauny.Finové dobře vědí, co dělají, když na ně nedají dopustit a  před pár lety se sauny staly módou i u nás. Dnes už je návštěva sauny samozřejmostí pro spoustu lidí, kteří její blahodárné účinky poznali na vlastním těle i zdraví.

V čem tkví hlavní účinek saunování? Především v tom, že má pozitivní vliv na fyzickou i psychickou  kondici. Zvyšuje počet buněk našeho imunitního systému a pohlcuje viry a bakterie. Podněcuje růst hladiny imunoglobulinu A, který zvyšuje obranyschopnost lidského organismu proti chřipkovým infekcím a angíně posilováním sliznic horních cest dýchacích.
A my pak pak snáze odoláme  infekcím, nachlazení  a chřipkám. Astmatici, kteří navštěvují saunu pozorují snižování počtu astmatických záchvatů, které bývají mírnější  a trvají kratší dobu. Pobyt v sauně celkově zklidňuje organismus, pomáhá odbourávat důsledky stresů a má pozitivní vliv na léčení nespavosti.

Příčinou tohoto efektu je hlavně to, co nám lékaři doporučují stále - otužování. Prudké střídání teplot způsobuje našemu organismu cílený šok, který  vyvolává rovnováhu mezi dvěma základními nervovými systémy  a aktivuje imunitní systém. Díky silnému pocení dochází následně k vyplavování chloridu sodného, kterého naše strava obsahuje nadbytek.

Sauna má ale příznivý dopad i na naši psychiku. Většinou ji navštěvujeme s kamarády nebo známými a máme tak čas se na chvilku zastavit v dnešním uspěchaném světě. Tak jako tak potřebujeme pak doplnit minerály  a tekutiny, které z našeho těla odešly, a tak saunování končí zpravidla v příjemném baru nebo restauraci, které bývají součástí wellness center. Krásně povídat se dá nejen při sklence vína nebo kávě, ale i při ovocném nebo energetickém nápoji.


Každý z nás dává přednost jinému typu saunování. Někteří preferují suché sauny švédského typu nebo v současnosti moderní infrasauny, jiní zase nedají dopustit na sauny finské, které využívají k mobilizaci našeho organismu a navození pohody vlhkosti a páry.

Zahřát tělo lze ale i jinak. Poslední novinkou jsou tzv. kryosauny, které k prohřívání využívají paradoxně extrémně nízké teploty. Na ty reaguje organizmus celkovou mobilizací, při níž  se zvyšuje průtok krve a tím zásobení tkání kyslíkem a tělesná teplota. Krev se nám prostě, díky mrazu v kryosauně, pořádně rozproudí.

Právě nyní, kdy se zima chýlí ke konci a jaro je ještě daleko, je  lidský organismus jak fyzicky, tak i psychicky  již dosti vyčerpaný a to je ideální doba načerpat novou energii právě v sauně. A vy jistě víte, kde je ta nejbližší a nejpříjemnější, kam rádi chodíte  a odkud se domů vracíte příjemně naladěni, v pohodě a s úsměvem na tváři a navíc ještě obrněni proti nemocem. No není to ideální relaxace?


Vyznavači běžek tvrdí, že je to daleko zajímavější sport než sjezdové lyžování.  Stát ve frontě u vleku a celý den sjíždět stále stejnou trasu je nuda. S běžkami na nohou však poznáváme zblízka krajinu, můžeme se zastavit i s lidmi, které potkáme a svěží zimní vzduch můžeme dýchat daleko klidněji a intenzivněji, než když nám prosviští kolem nosu při nadzvukové rychlosti sjezdovek.

Je to o přístupu k běžkařině. Jsou lidé, pro které není nad to, když pod lyžemi vrže zmrzlý sníh a větve, které cestou míjíme nám házejí na záda bílé, jiskřivě mrazivé vločky. Když se nám ještě povede vyrazit za slunečného dne, je to opravdu cesta zimní pohádkou.

I mezi běžkaři jsou, pochopitelně, polykači kilometrů, které zimní krása nezajímá tolik jako délka  a rychlost ujeté trasy. Poznáme je ovšem již z dálky  a rychle jim jdeme s cesty, aby nás nepřeválcovali svým úsilím zvítězit sami na sebou a oslnit svými výkony.

Pro běžnou populaci, která nemá sklony ke stálému lámání rekordů, ale chce si jen užít pohybu a čerstvého vzduchu je běžkařina ideálním sportem. V zimě se stalo doslova lidovou zábavou, protože je k němu u nás i dostatek vhodného terénu, což se o každém zimním sportu říci nedá a provozovat jej může každý, komu zbývá ještě trochu sil.

I u běžek je však potřeba vybrat dobré vybavení, abychom si zdravého pohybu opravdu užili. Základní dělení běžek je dle užití, z jedné strany od rekreačních po závodní a z druhé strany podle preferovaného běžeckého stylu. Běžky dělíme na „Klasické“ – pohybujeme se převážně ve stopách a je nám bližší běžecký styl podobný chůzi, či běhu. Tyto běžky nejsou tak tvrdé a vždy je bereme o nějaký ten centimetr delší. Můžeme si většinou vybrat podle toho, jací jsme servismani, z varianty se šupinou, kde se nemusíme extrémně věnovat voskování a bez šupiny, což vyžaduje větší zkušenosti s voskováním. „Skate – bruslařské“ – pohybujeme se převážně na upravených tratích, máme větší sportovní ambice a chceme být rychlejší. Tytoběžky jsou kratší a tvrdší, voskují se pouze skluzovým voskem. Máme tu také hybridní variantu tzv. „Kombi“ běžky. Je třeba si říci, že tento typ běžky vždy vychází z klasické, či skateové varianty. Tento typ běžky je relativně hodně oblíbený, i když se třeba jedná o klasickou běžku s vyztuženou hranou. Čím dál populárnější je varianta „Backcountry“ – nebo-li, běžka určená pro lidi, kteří nemají sportovní ambice a radši než po cestě, či běžecké trati se vydají přes louku, pole, nebo třeba do lesa. Tento typ běžek je celkově širší, stabilnější a ve většině případů má kovové hrany, které oceníme například při sjezdu po ledu. Opět se nabízí ve variantě s šupinami i bez nich. Poslední zajímavou kategorií, kterou je třeba zmínit, jsou„fitness“ běžky. Jak z názvu vyplívá, jedná se o kategorii, která je určená pro lidi, kteří chtějí svůj čas strávený na běžkách rozdělit mezi sportovní ambice, pohyb a přírodu. Tyto běžky se vyznačují kratší délkou a větší šířkou při velmi dobrém skluzu. Často tuto variantu volí lidé menšího vzrůstu s vyšší váhou. Protože normálně by museli mít běžky 210cm, ale zde stačí například 180cm.

V dnešní době se vybírá délka běžek hlavně podle váhy jezdce, nikoliv podle výšky postavy. Ve výbavě dobrých specializovaných prodejen je i měřič, který vám změří, zda vámi zvolená délka je v pořádku a označí stoupací komoru lyže. Zde vám také poradí, jaké vosky si pořídit a jak je aplikovat. Nebojte, existují i vosky, které fungují stejně, jako třeba krém na boty, takže to nemusí být vždy alchymie.

Do vybavení pro běžkaře patří dobré oblečení, které chrání před chladem, ale zároveň extrémně nehřeje – jsme přece stále v pohybu, ve kterém by nás nic nemělo brzdit.

Kromě lyží jsou snad nejdůležitější součástí běžeckého vybavení boty. Kdo zkusil, jak dokážou tlačit nebo dřít nesprávně vybrané běžecké boty když je do cíle ještě pět kilometrů, ten určitě rozumí a rád si dá poradit odborníky.

Prostě, běžecké lyže a boty jsou naším sportovním hardwarem, ke kterému pak stačí vybrat dobře sladěné doplňky, abychom na trati působili dostatečně sportovně a neuráželi estetické cítění těch, kteří nás tam potkají.

V obou případech se jedná o fyzickou aktivitu, která se vykonává především venku, přímo v městském provozu. Dalo by se říci, že jde o snahu uniknout nudě ve městech. Kromě pohodlných bot není k tomuto sportu třeba dalšího sportovního náčiní.

Free running i Parkour je o umění pohybu a sportovní akrobacii. Člověk, který dělá Free running se nazývá freeranner (žena i muž) a muž, který dělá Parkour se nazývá traceur, žena pak traceuse.
Freerunnerům a provozovatelům Parkouru jde o to, aby hladce a plynule překonávali překážky na cestě, kterou si zvolili. Reagují na ně pomocí různých pohybů jako vaulty (přeskoky), skoky a jiné akrobatické pohyby, vytvářející atleticky a esteticky vypadající způsob pohybu.

Oba dva sporty vznikly ve Francii a jsou vyhledávanou novinkou. Parkour založil roku 1998 David Belle a Free running jeho kamarád Sébastien Foucan  v roce 2003.
U Free runningu, na rozdíl od Parkouru, jsou povoleny akrobatické pohyby a skoky, a vše je více zaměřeno na estetiku a krásu pohybu. Free running využívá pohyb pouze pohyb směrem vpřed.


Charakteristikou Parkouru je vysoká efektivita pohybu. Traceur se se nesnaží pohybovat jen nejrychleji, jak dokáže, ale také s co nejmenší spotřebou energie a nejpřímější možnou cestou. Hlavním úkolem Parkouru je opustit vybrané objekty co nejdříve.

Tréninky probíhají většinou v tělocvičnách, nebo v městských a venkovských prostorech, které jsou plné různých překážek.

A jediným způsobem, jak se umění přeskoků, salt a přemetů naučit, je neustálé cvičení. Člověk musí  zvládnout i návaly paniky, které se někdy při pádu do neznáma na poslední chvíli objeví. Je-li totiž nervózní, svaly se napnou, pohyby ztratí pružnost a snadno dojde ke ztrátě koordinace. Určitě důležitou roli v této disciplíně hraje stav mysli ve chvíli, kdy se již odrazíme a skáčeme. Pokud někoho právě v tomto okamžiku přepadne strach, nedopadne dobře ani jeho skok ani on.

V České republice bylo již založeno pár „partiček“, které se tomuto sportu aktivně věnují a jak to vypadá, jejich řady se  brzy rozrostou.

Zajímají vás netradiční sporty? Pak zbystřete, protože je zde CrossFit.

Nový fitness program propojující základní prvky gymnastiky, atletiky a silového tréninku. Vznikl před deseti lety v USA a během chvilky mu propadlo tisíce sportovních nadšenců, pro něž se stal novou životní filozofií. Dnes má CrossFit své vlastní sportovní šampionáty a jedním z nich je i 2012 Reebok CrossFit Fitness Championship, jehož finále proběhne 15. 9. polském Krakově. A zúčastnit se můžete i VY!
Reebok CrossFit Fitness Championship 2012 je jedinečná mezinárodní sportovní akce, která se uskuteční poprvé na evropském kontinentu. Proto by si ji milovníci fitness neměli nechat ujít. Síly si zde můžete poměřit se sportovními nadšenci z Polska a Slovenska. Vítěz šampionátu navíc obdrží 3000 €. Konečně můžete zažít fitness na vrcholové úrovni.


Pokud se chcete kvalifikovat na tuto zajímavou sportovní událost, zaregistrujte se do 30. června na stránkách www.reebok-crossfit.cz, kde najdete podrobnější informace o kvalifikační sestavě, kterou musí zájemci absolvovat. Nejlepších 30 mužů a 30 žen postoupí do velkého finále v Krakově, kde se bude soutěžit o lákavé výhry.
V Čechách se CrossFit široké veřejnosti poprvé představil letos v dubnu  rámci tzv. Reebok CrossFit Drop Box Tour. Zájemci si mohli CrossFit vyzkoušet na vybraných místech v Praze, zatrénovat si ve speciální zóně s profi vybavením a seznámit se s CrossFit odborníky.
Co je CrossFit


„CrossFit je silový a kondiční tréninkový program navržený tak, aby pomohl každému získat lepší kondici a být celkově fit. CrossFit se dá zjednodušeně popsat jako neustále se obměňující jednoduché, funkční pohyby, které jsou cvičeny s vysokou intenzitou. Propojuje základní prvky gymnastiky, atletiky a silového tréninku – při CrossFitu děláte sedy lehy, kliky či skáčete přes švihadlo. Trénink je velice účinný a hlavně zábavný, protože jste součástí komunity lidí, které znáte, takže společně zažijete spoustu legrace a můžete vzájemně poměřovat své síly,“ říká Jana Kovalovská, zástupce značky Reebok, která sdílí spolu s CrossFit programem tutéž filozofii.

Je s podivem, jak i muži - peciválové, kteří sledují sport nejlépe u televize ožijí, když se sejde parta a napříč hřištěm se  natáhne nízko položená síť nebo třeba jen provázek. Nohejbal se u nás prostě stal jedním z nejoblíbenějších rekreačních sportů. A zatímco třeba volejbal je záležitostí obou pohlaví, nohejbalu holdují převážně muži a to i ti, kteří právě nemusí fotbal. Ženy zde najdete poskrovnu.

Nohejbal ale  není jen rekreační záležitost. Od počátečního nezávazného čutání přes libovolnou překážku  se posunul velmi rychle. První oficiální pravidla tohoto kolektivního sportu se datují od roku 1936 a už v roce 1940 se hrál první nohejbalový pohár. Největší obliby tento sport dosáhl v šedesátých letech, kdy jsme snad u každé chatové kolonie  a rekreačního střediska našli hřiště.


Čím to, že si nohejbal získal takovou oblibu? Možná tím, že je to forma pohybu přijatelná pro širokou věkovou skupinu, možná proto, že z oblíbených míčových her, jako je fotbal, tenis nebo volejbal  převzal ty nejjednodušší prvky, takže nabízí i pohyb, který není jen  jednostranně zaměřený.

Své určitě vykonává i to, že i když je to hra kolektivní, tak ale počet hráčů je nízký, na každé straně sítě jen tři, takže ho mají rádi i ti, kteří se necítí dobře ve větší skupině lidí a kteří hrají rádi tak trochu sami za sebe. Přitom si udržují fyzičku, pěstují zdravý pohyb a mají kolem sebe kamarády, se kterými jsou stejně naladěni.


Nohejbal získal mezi lidmi ne příliš lichotivý přídomek "pivní sport". To ale není důvodem k rozčilování. Vystihuje to plně jeho oblibu  a v podstatě zlidovění mezi širokou vrstvou mužské populace.

Dnes už se nohejbal nehraje jen na venkovních hřištích, kde jej bylo možno provozovat právě jen v letních měsících, o dovolených a za pěkného počasí. Pro sálový nohejbal je sice zapotřebí lepšího vybavení než jsou jen tepláky a tenisky, ale zase hráči mezi sebou neztrácejí dlouhodbě kontakt a mohou si udržovat fyzickou kondici po celý rok.

A co když zápas skončí? Inu, tak si zajdem na pivo, probereme jeho průběh a doplníme vypocené tekutiny. Proti tomu přece nemůže nikdo nic namítat.

Snowboarding se mezi zimními sporty objevil před několika lety, hlavní boom prožíval na přelomu milénia. Velmi rychle se zabydlel a doslova zdomácněl.Jeho vyznavačům už také zdaleka nestačí nudná jízda na snowboardu po sjezdovce, ale hledají  stále jeho novější, obtížnější a riskantnější varianty.

Snowboard byl konec konců hlavním impulsem pro spící lyžařský průmysl, aby se probral a začal se opět věnovat vývoji. Pravdou je že od chvíle kdy se pár „bláznů“ spouštělo na jedné široké lyži z kopce netrvalo dlouho a tento sport oslovil širokou veřejnost. Navíc se snowboarding, stal pro většinu snowboarďáků především životním stylem. Hlavním prvkem tohoto životního stylu je nespoutanost a pohoda, možnost odlišit se od ostatních. Tomu odpovídá nejen jízda mimo sjezdovku, ale také extravagantní oblečení a hlavně dobré párty!


V dnešní době, tak jak u lyží máme různé druhy snowboardů, podle toho kde na snowboardu chceme jezdit. Nejrozšířenější je kategorie „Allmountain“ neboli snowboard se kterým si zajezdíte na sjezdovce, mimo sjezdovku a v neposlední řadě se můžete vydat i do parku.

Pokud se nechcete ničím omezovat a vyhledáváte jízdu ve volném terénu, tak by jste se měli pohlédnout v kategorii „Freeride“, tato kategorie snowboardů je upravena, aby měla výjimečný tzv. surf efekt, kterého docílíte větší délkou, lehčí a širší špičkou, často i přizvednutou a hlavně užší patkou. Specialitou je v dnešní době snowboard, který se dá rozpůlit, navléknete na něj tulení pásy a můžete se vydat do hor společně se Skialpinysty. Na vrcholu spojíte snowboard, přenastavíte vázání a můžete se pustit z hory dolů do údolí.

Další kategorií je „Park & Pipe“, neboli snowboardy určené do snowparků. Tyto prkna jsou uzpůsobená na skoky a triky, které můžete od rána do večera provozovat v U-rampě, na railech a nebo na big-airu.

U všech těchto variant se používá tzv. „měkké“ vázání, kde upínáme snowboardovou botu pomocí řemínků a pásků do vázání, které se svou konstrukcí opět liší podle potřeby použití. Rozdíly jsou v použitých materiálech, tuhosti a výšce snowboardového vázání.

Poslední kategorií jsou „Race-ová“ nebo-li sjezdová prkna se kterými se v dnešní době setkáváme na sjezdovkách minimálně. Na těchto snowboardech jezdí především závodníci, rychlostní disciplíny, jako je například obří slalom. Na těchto snowboardech se jezdí ve speciálních lyžácích, které jsou uzpůsobené jízdě na snowboardu a navíc od klasických lyžáků umožňují i boční náklon.


Při výběru a koupi prkna bychom měli postupovat stejně, jako při výběru lyží. Vést by nás měla naše dosavadní zkušenost, fyzická zdatnost  a také terén, ve kterém chceme snowboardpoužívat.

Prkno by nemělo být ani příliš krátké, ani příliš dlouhé, obecné pravidlo říká, že by nám mělo sahat asi tak pod bradu. Konkrétní délku potom přizpůsobujeme typu snowboardu. Jeho šířku volíme podle velikosti nohy tak, aby špičky a paty prkno nepřesahovaly.

Stejně jako u lyží platí, že vybavení pro snowboarding se dělí na bezpodmínečně nutné a doplňkové. Soustředíme se tedy více na kvalitu prkna, vázání  a ochranných prvků, jako je bezpečnostní přilba a chrániče. V mnoha případech si říkáme, že design není to nedůležitější, ale věřte tomu, že pro správného snowboarďáka je design stejně důležitý, jako kvalita a značka vybíraného vybavení.