Francouzské Alpy – to je jedinečná kombinace nádherné přírody, rozlehlých lyžařsky propojených terénů, chutné kuchyně a jedinečné atmosféry.Francouzské hory jsou považovány za největší lyžařskou oblast na světě, která se pyšní především velkým počtem sjezdovek všech úrovní - celkem 6 000 sjezdovek v délce 8 000 km, vysokou výkonností vleků a lanovek a širokou nabídkou možností après-ski.

Kromě geografického rozdělení na 5 masívů můžeme francouzská střediska roztřídit do 4 tématických oddílů: střediska tradiční, sportovní - např. Tignes, oblíbená neboli „in“ - např. Les Arcs a rodinná - např. Alpe d´Huez, Isola 2000 a také Les Menuires. Francouzské hory nabízí nepřeberné množství zábavních aktivit také milovníkům jiných zimních sportů, než je lyžování. Tyto nové formy skluzu přináší jiné a často intenzivnější zážitky než klasické sjezdové lyžování. Ve všech střediscích najdeme speciálně upravené snowparky a prostory pro snowboard, telemark, skiwal, snowblade, snowskate, boarder cross, ski new school, atd.


Země galského kohouta je proslulá také svojí gastronomií, která byla v roce 2010 zapsána na seznam UNESCO. Kde jinde než ve Francii byste tedy měli ochutnat něco z pověstné francouzské gastronomie? Jednou z příležitostí může být letošní zimní dovolená - oblast francouzských Alp má samozřejmě svoji typickou kuchyni a své speciality. Ve všech restauracích a horských chalupách si můžete vychutnat výtečné pokrmy, které mají tradici, historii i neopakovatelnou chuť.
 
Savojská večeře s přáteli či rodinou v typické horské restauraci s milou atmosférou, hořícím krbem a vůní dřeva bude určitě příjemnou vzpomínkou z každé zimní dovolené strávené ve francouzských Alpách.

Co se o Pekingu dá říci. Bývalo to kdysi nevýstavnější a nejmocnější město světa s obrovským množstvím obyvatel soustředěným na jednom místě. Dvakrát ve své historii byl Peking dokonce největším městem světa co do plochy i počtu obyvatel. Jeho historie se datuje do doby asi před čtvrt milionem let. Tehdy si na místě dnešní metropole začali lidé stavět svá obydlí. Dokazují to nálezy kostí v jeskyních. Město samo se ale začalo formovat asi před 3000 let a jméno mu dali francouzští misionáři. Do angličtiny se tento název překládá jako Beijing, což obojí znamená Severní hlavní město. Byl to tehdy obvyklý způsob pojmenování hustě osídlených míst. Žádné další pokusy o jeho přejmenování neuspěly, i když se o to pokoušeli jak sousední země, různé dobyvatelé  a také cestovatelé.

Obyvatel Pekingu byli přesvědčeni, že žijí na místě, kde se soustředilo nejvíce moudrosti, bohatství a síly a že město je nepřemožitelné. Soustředili se tedy hlavně na jeho vnitřní problémy a rozvoj vědy a kultury. Z Číny také pochází největší množství těch nejvýznamnějších vynálezů lidstva a filozofie, které se udržují dodnes a jsou zaměřeny hlavně na rovnováhu duševního a tělesného stavu člověka a  harmonii. V tomto duchu zde probíhala i výstavba, takže zde najdeme množství nádherných staveb a důmyslných systémů usnadňujících provoz a život ve městě.

Snad největším turistickým lákadlem je Zakázané město, připomínka slavné minulosti Číny, které mělo výlučné postavení jako sídlo císařů a dlouho nebylo možno do něj vstoupit. O to větší zájem  vzbudilo jeho otevření, protože jeho nádhera ohromovala a také probouzela fantazii všech, kteří se s ním setkali v literatuře. Při jeho návštěvě se jim vybavují historické příběhy o intrikách eunuchů, harémech, tajemných postavách, které se nehlučně pohybovaly zahradami a  tiché hudbě a exotické vůni, která se linula ze všech koutů. Zakázané město se začalo  stavět v roce 1406, po celou dobu své existence procházelo zajímavým vývojem a každá etapa na něm zanechala svou stopu.

Centrem města je stále Náměstí nebeského klidu, na kterém se odehrávaly všechny významné události a tento trend trvá dodnes. V dnešní době zde, bohužel, stále častěji vídáme demonstrující aktivisty, kteří požadují změny v čínské politice a dodržování lidských práv v zemi. Jsou provázeny tvrdými zásahy policie, která tyto požadavky systematicky likviduje a tento postup můžeme sledovat i nyní, v průběhu olympijských her, kdy se očekávalo zmírnění totalitní politiky země.

Do pekingské oblasti zasahuje i neznámější čínská stavba – Velká čínská zeď, která měla město a zemi chránit před cizími nájezdníky. Na tuto stavbu jsou Číňané velmi hrdi a bylo pro ně zklamání, když čínský kosmonaut musel potvrdit, že zeď není vidět až z vesmíru, jak se až dosud věřilo.

Zatímco se Peking věnoval svým zájmům, vývoj ve světě šel kupředu a když to Čína pochopila, musela se tomuto vývoji přizpůsobit. Místo tradičních domků se začaly stavět paneláky, které městu vzaly část jeho atmosféry, na okraji města vznikaly velké továrny, které dnes chrlí do světa všechno možné za ceny, jimž málokdo může konkurovat. Tento rozvoj je zase na úkor ovzduší, se kterým bojovala čínská vláda i před samým zahájením olympiády, kdy všudypřítomný smog hrozil její blokádou.

Čína i samo město Peking jsou plné rozporů, ale pro turisty jsou stále velmi atraktivní destinací díky svým památkám, kultuře, historii, kuchyni a přírodě. Navštívit Peking je zážitek na celý život. Pokud se se zemí i městem chceme ale seznámit blíže, asi bude lépe počkat, až skončí Olympiáda. Ta zde ovlivnila život  natolik, že by mohla ovlivnit a zkreslit i naše zážitky.

Tádž Mahal je jednou z nejnádhernějších budov, jaké kdy byly postaveny. Bělostný mramor uchovává  památku velké lásky. Jedná se o nejslavnější mauzoleum světa, o snad nejslavnější budovu světa.Tadž Mahal se nachází v Severní Indii, na jižním břehu řeky Jamuny u města Ágra. Jeho silueta je okamžitě rozpoznatelná a je považován za neoficiální symbol Indie. Zakládá se nejen na kráse jeho architektury, na zázračném vyvážení velkoleposti, symetrie a jemnosti,ale také na romantickém příběhu jeho vzniku.

Vybudoval jej mughalský císař Šahdžahán – „Král světa“, v 17. století jako památník své nejmilejší manželky, jejíž smrt mu způsobila nepřekonatelný zármutek. Mumtáz Mahal (v překladu Perla paláce) byla jeho druhou manželkou a zemřela při porodu jejich čtrnáctého potomka. Osm dní se král zdržoval bez jídla a pití ve svých komnatách, vyhlásil státní smutek, zakázal hraní na hudební nástroje, nošení pestrých oděvů a šperků a dokonce i používání voňavek a kosmetických přípravků. Přísahal, že na památku své ženy vybuduje nejkrásnější hrobku.

V roce 1632 byla zahájena stavba. O 11 let později dokončili stavitelé centrální budovu. Mauzoleum však tvoří jen jednu část celého komplexu. Ten skládá z geometricky uspořádané zahrady, dvou postranních mešit a vznosné vstupní brány, která je sama významným architektonickým dílem.
 
Exteriér je jedinečně symetrický. Unikátní jsou nádherné mozaiky uvnitř. Centrem interiéru je osmistěnná komora s kenotafy císaře a jeho ženy, obklopená zástěnou z perforovaného mramoru vykládanou drahokamy.
Na stavbě pracovalo 20 000 dělníků, více než 1 000 slonů přepravovalo mramor, který se těžil v lomech vzdálených 300 km od stavby. Další stavební materiály se přepravovaly: malachit z Ruska, karneol z Bagdádu a tyrkys z Persie a Tibetu.

Celé láskyplné dílo měla dovršit ještě vlastní hrobka z černého mramoru císaře Šáhdžahana. Hrobka měla být postavena na protějším břehu řeky a můstkem měla být spojena s Tádž Mahalem. Oblouk nad vodou měl symbolizovat lásku, která dokáže přetrvat i po smrti. Ještě před zahájením stavby v roce 1657 však císař onemocněl a o rok později jej zbavil moci jeho syn a Šahdžahana uvěznil. Když v roce 1966 zemřel, byl pohřben v Tádž Mahalu po boku své milované královny.

Stavba začala po pádu mughalské říše v 18. století podléhat zkáze. V 19. století se v něm za britské nadvlády pořádaly oblíbené pikniky a z jeho teras zněla hudba vojenských orchestrů. O obnovu Tádž Mahálu v celé jeho nádheře se zasloužil v letech 1898 – 1905 indický místokrál lord Curzon.

Tádž Mahal se stal zhmotnělým symbolem oddanosti muže k ženě.

Jedna z nejdelších afrických řek, jejíž jméno známe nejen ze školního zeměpisu, ale i z dobrodružných románů a cestopisů. Pramení v nadmořské výšce 1500 m a než se spojí s Indickým  oceánem urazí cestu dlouhou 2 660 km. 

Na své pouti se setkává několika africkými státy a její tok se mění podle oblasti, ve které se s ní právě setkáváme. Klidné a široké, i když špatně splavné nebo úplně nesplavné toky, které se nedají využít k lodní dopravě  najdeme hlavně v nížinách.


Asi 100 km od jejího pramene je však řeka neklidná, divoká, plná peřejí a malebných a těžko přístupných vodopádů. Na jejím toku najdeme i nejznámější africké Viktoriiny vodopády, které s ohlušujícím rachotem obrovské masy vod, hloubkou i šířkou budí obdiv, respekt i strach. Je to jedno z míst, které si přejí navštívit všichni turisté, kteří se vydávají do Afriky a komu se to již podařilo, ten si odnesl nezapomenutelný zážitek.

Řeka Zambezi je krásná a majestátní, ale její užitečnost snižuje kolísavý stav vody, který závisí z velké části na deštích, které plní její koryto. V období dešťů, které kulminuje v době, kdy se u nás slaví Vánoce  se kalné vody valí mezi jejími břehy nepřetržitě a s hrozivým hukotem. Nejnižší vodní hladina zde je asi od dubna do června.

Řeka Zambezi se vyznačuje všemi atributy divokých a nevyzpytatelných řek, které lidem ve svém povodí přinášejí užitek a zároveň strach a vzbuzují velkou úctu a respekt.

 Při hledání exotické dovolené, kde pláže a hotely nejsou přeplněny tisíci turisty, jsme objevili zemi s ostrůvky jako naaranžovanými pro reklamní fotografy. Můžeme si vybrat, zda bydlet v luxusním, moderním hotelu, střeženém ozbrojenou stráží nebo na miniaturním ostrůvku v domorodé chatce, která je vybavena jen houpací sítí a jediným ústupkem civilizaci je sprcha. Ta země leží ve Střední Americe a jmenuje se Panama.

Cesta letadlem nám rychle a příjemně uběhla a ocitli jsme se v zemi protikladů. Překvapení tady na nás číhá na každém kroku. Hlavní město je velmi moderní, protkané nákupními  a zábavními centry na Avenida Central nebo na Vía Espaňa, ale již o kousek dál, v Panama La Viega se setkáváme s čirou historií. Když město kdysi vyhořelo, nebylo již obnoveno, ale poblíž trosek bylo vystavěno nové. Ohořelé zbytky byly ponechány osudu a zarostly bujnou vegetací. Vytvořila se tak nezapomenutelná scenérie.

Jedním z turistických lákadel Panamy je Panamský průplav. O jeho vybudování snil již v 16. století španělský král Karel V., ale trvalo ještě mnoho let, než se jeho sen uskutečnil. K myšlence průplavu se znovu vrátil v 19.století inženýr Lesseps, ale ani druhý pokus nedopadl dobře a teprve Spojeným státům se v roce 1914 podařilo průplav otevřít. Od roku 1999 patří Panamě a za tu dobu, co je v provozu, jím propluly tisíce lodí. Když se usadíme na terase restaurace poblíž průplavu, můžeme tento zázrak techniky pozorovat zblízka, v pohodlí. Pokud by nám to nestačilo, můžeme navštívit Muzeum Panamského průplavu, kde najdeme všechny potřebné informace pěkně pohromadě.

Naše touha po duševním obohacení může být uspokojena také v Muzeu Panamy v hlavním městě.I když jsme byli upozorněni na nebezpeční, které v této zemi hrozí turistům, za celou dobu jsme se s žádným nesetkali. Naopak, při cestě do oblasti San Blas, která, na rozdíl od moderního světa se všemi jeho lákadly, nabízí neskutečnou romantiku, se o nás starali sympatičtí a příjemní domorodci, pro které je turistický ruch zdrojem příjmů. Nabízejí ubytování v chatkách, projížďky po okolních ostrůvcích a různé suvenýry. Příjemné, nerušené  koupání v průzračné vodě s možností potápění, lov obrovských mušlí, které se, mimochodem, nesmějí ze země vyvážet, čerstvé kokosové mléko z ořechu, který si sami přinesete. Některým z nás se tento ráj na zemi nechtělo ani opustit, ale bylo to nutné, protože chceme z této krásné a jedinečné země poznat co nejvíce.

Slyšeli jsme, že v malém městečku Chitre se pořádá festival španělského folklóru. Se španělským vlivem se tady setkáváme na každém kroku. V Chitre nás čekají velmi rušné dny. Spousta rámusu, křiku smíšeného s hudbou, tančící krásky v havajských, řasnatých sukýnkách, vůně místních specialit, stánky se suvenýry, pestrá směs místních krojů. Po klidu našeho malého, tichého ostrůvku to byla obrovská změna.

Ještě nás však čekal přírodní ráj národního parku Colón. Tvoří jej deštný prales se všemi jeho průvodními jevy. Vlhký, teplý vzduch, křik cizokrajných ptáků, těžká vůně květin a do toho – prudký, silný déšť, který nás málem spláchl a v několika minutách změnil cestičky ve špinavé, bublající potoky.

Návrat do civilizace jsme uvítali a když jsme ze sebe smyli nános bahna, začali jsme s lítostí balit.

S hlavou plnou zážitků, s množstvím fotografií ze všech nádherných míst, která jsme navštívili, několika suvenýry a touhou se sem ještě vrátit jsem nastupovali do letadla. Pečlivá prohlídka před odletem u nás neodhalila ani drogy, ani dvě krásné, velké mušle, které se nám podařilo ze země propašovat.

Tak sbohem Panamo – nebo zase někdy nashledanou !?

Koho by nelákaly dálky a neznámé exotické krajiny, které jsou plné romatiky  a neodhalených tajemství. V době, kdy naše stará, dobrá Evropa sleduje napínavý boj mezi zimou a jarem se nám zachce nadechnout se vůně dusných tropických pralesů a zaposlouchat se do hluku mořského příboje. Tropické klima ostrova Madagaskar ovlivňované východními pasáty se stálými, příjemnými teplotami jsou ideálním místem, kde si od dlouhé zimy odpočinout.

Madagaskar, největší ostrov na světě, je africký stát, který leží poblíž Mozambického průlivu. Hlavním městem Madagaskaru je Antananarivo.

Jeho první obyvatelé pocházejí z Indonésie, odkud podnikli dlouhou cestu na kánoích při hledání nového domova. Tím je ovlivněna i kultura dnešního smíšeného obyvatelstva. Mezi místním obyvatelstvem přetrvávají některé zvyky  a tajemné obřady, které u Evropana vyvolávají zvědavost a mírné mrazení v zádech.

Vliv Evropy sem jako první zanesli Portugalci. Po dlouhém období kolonizace získal ostrov nezávislost v roce 1960.

Ostrov je poměrně hornatý, a proto vhodný pro milovníky adrenalinových sportů. Zejména  žulové masivy oblasti Andringitra - Tsaranoro a  Karambony jsou rájem  bigwallových horolezeckých výstupů.

Ve vulkanickém masívu Tsaratanana a Maromokotro najdeme zase romantická jezírka i horká vřídla, která sem lákají turisty i místní obyvatele. Najdeme zde ale i další zajímavosti, jako je třeba národní park Isalo a množství více či méně divokých řek a velkých jezer. Umělým Canalem des Pangalane, který propojuje ostrovní laguny se dostaneme až na pobřeží.

Madagaskar byl mezi prvními zeměmi, keré se aktivně zapojily do ochrany přírody a je to zde vidět na každém kroku. Různorodá a velmi pestrá flora i fauna uchvátí každého milovníka přírody. Najdeme zde nerozmanitější přírodní útvary a vhodné podmínky jak pro tropickou, tak i subtropickou floru, včetně některých rostlin mírného pásma. Horské lučiny nebo deštný prales, savana i nezničitelné trnité keříky suché buše, bambusové křoví, mangrovové porosty, tisíce druhů travin.

Vzhledem k tomu, že odstrov Madagaskar nezaujal kolonizátory tak, jako třeba Austrálie, kam bylo dovezeno mnoho cizorodých druhů zvěře, která zničila místní faunu, a také proto, že se zde nesetkáme s dravci a predátory, zachovaly se zde živočišné druhy, které jsou vázány pouze na tento ostrov. Jen lemurů zde žije na dvacet druhů.

Madagaskar, ostrov romanticky znějícího jména, není turisty zatím příliš objeven a nabízí dosud neprozkoumané zážitky těm, kdo touží především po poznání, po čisté a nedotčené přírodě a ne po přepychu polehávání na mořské pláži a kolem bazénu v hotelu. Ti, kdo do této kategorie  patří zde najdou přesně to, co hledali.

Válení u moře je ohrané? Vyrazte do Skotska za překrásnou přírodou, kterou jen tak nikde nepotkáte!Kam až vlastně sahá historie města Edinburgh? Poprvé se o něm vědělo už v římském období, kdy zde byl založen opevněný vojenský tábor. Dnešní název města Edinburgh i jeho původní název keltský Dunedin se odvozuje od Edina či Edwina. Do dějin jej však vepsal až král Edwin z Northumberlandu, který zde na obranu před útoky ze severu postavil na prostředním ze tří pahorků hrad. Hlavní město středověkého skotského království - Edinburgh je nejlákavější město v severní Evropě.


Edinburgh Castle neboli Edinburský hrad je bez pochyby nejznámější památkou skotské metropole. První zmínky o pevnosti trůnící na skále nad městem sahají až do sedmého století a v současnosti se zde mohou obdivovat korunovační klenoty, obří dělo z 15. století jménem Mons Meg, kámen Stone of Destiny, hrající významnou roli při korunovaci britského panovníka, fascinující sál Great Hall, nejstarší edinburskou stavbu St. Margaret’s Chapel a další pamětihodnosti.

Další důležitou stavbou Edinburghu je Palace of Holyroodhouse, sídlo panovníka. Britská královna zde na začátku každého léta tráví jeden týden, během kterého je turistům vstup zapovězen. Spojnici mezi Edinburským hradem a Palace of Holyroodhouse tvoří několik na sebe navazujících ulic, známých jako Royal Mile.


V Edinburgu je nespočet zajímavých muzeí a galerií. National Museum of Scotland tvoří dvě v sousedství stojící budovy – moderní Museum of Scotland a starší Royal Museum. V National Gallery of Scotland na vás čekají sbírky děl od renesance do devatenáctého století a příznivci soudobé umělecké tvorby si přijdou na své ve Scottish National Gallery of Modern Art.

Kultura však k návštěvníkům hlavního skotského města nepromlouvá pouze ve výstavních sálech prostřednictvím nehybných uměleckých výtvorů, Edinburgh je totiž známý celou řadou festivalů, přinášejících vzruch do ulic města. Mezi nejznámější veselice, které probíhají převážně v létě, patří Edinburgh International Festival, Edinburgh Fringe, Edinburgh International Film Festival či Royal Edinburgh Military Tattoo.

Helsinky jsou centrem zimních sportů. Byly i dějištěm některých významných mezinárodních kongresů a sympózií  a ovlivnily tak moderní světové dějiny.Pokud sem zavítáme uprostřed léta, budeme mít možnost zažít na vlastní kůži to, co známe jen z dobrodružných románů. Helsinky jsou totiž také městem bílých nocí. Město je z obou stran lépe chráněno, než Oslo, které jsme právě opustili a tak se zde v letních měsících dočkáme i vyšších teplot. V té době Helsinky také pulsují nejživějším ruchem, jeho obyvatelé si teplých měsíců dokáží opravdu užít a ruch a veselí neutichá někdy celé noci.

Helsinky leží blízko ruského pobřeží a pokud sem přijedeme, cítíme ihned jeho vlivy. Týká se to hlavně povahového založení obyvatel, kteří jsou oproti očekávání veselí, družní a srdeční, ale také architektonických památek.


Centrum Helsinek charakterizuje bílá katedrála, na jejíchž schodech posedává mládež a její kupole pomáhá vytvářet panoráma města. Mezi další význační stavby, které bychom neměli minout patří  prezidentský palác a před vjezdem do přístavu se  majestátně rozkládá pevnost Sveborg, která byla postavena za vlády krále Gustava III., jako obrana před dobyvačnými válkami s Ruskem. Dnes je běžně obydlena, najdeme zde řadu zajímavostí včetně restaurací. Od roku 1919, kdy byla vyhlášena samostatnost Finska nese pevnost jméno Suomenlinna.

V centru města najdeme mnoho parků a odpočinkových ploch, na které si Finové potrpí.  Je zde vidět na každém kroku, jak si váží každého kousku zeleně. Pokud přijedeme do Helsinek po železnici, uvítá nás nádherná budova nádraží. Pochází z roku 1914 a je postavena ze žuly ve stylu art deco. Je nejkrásnějším dílem architekta Saarinena.

Při procházce městem nás přiláká katedrála, která je dominantou Senátního náměstí, postaveného ve stylu petrohradského klasicismu. Najdeme zde také budovu univerzity a vládní palác. V severovýchodní části přístavu se tyčí katedrála Zesnulé Bohorodičky postavené v roce 1868 ve staroruském stylu, který připomíná chrám Vasilije Blaženého z moskevského Rudého náměstí.


Nejpozoruhodnější stavbou Helsinek je ale skalní kostel Tempeliaukio, příklad moderní finské architektury, který byl vyhlouben ve skále stojící uprostřed běžné zástavby. Je to nenapodobitelná kombinace přírodní skály, skla a mědi. Zvenčí je vidět jen jediná její část, velká kupole. Budova má vynikající akustiku a proto se často využívá k pořádání koncertů.

Na břehu městského jezera Töölonlathistatt stojí také světoznámá hala Finlandiahalle, ve které se konají významné mezinárodní události a kongresy, ale také koncerty finských symfonických orchestrů. Helsinky byl vlastně založeny hned dvakrát. Poprvé dal městu základ v roce 1550 král Gustav Vasa, který chtěl postavit protějšek k dnešnímu Tallinu a podruhé bylo založeno o sto let později město o několik kilometrů dál, aby  byl umožněn lepší přístup k moři. Postupně se obě centra spojila do dnešní podoby.

Helsinky, stejně jako většina velkých měst, mají za sebou pohnutou historii a hlavním městem Finska jsou od roku 1812. Krátce nato vyhořely téměř všechny jejich dřevěné stavby a započala nová, plánovitá výstavba. Architektem města se stal J.C.L. Engel, který mu vtiskl ucelenou neklasicistní podobu. Přesto se dá říci, že co budova, to slavný architektonický skvost. Příležitost zde dostali snad všichni slavní architekti a mnozí z nich zde mají nejen své dílo, ale i památníky.

Nádherný pohled na město je i od moře, kdy nám jeho panoráma nabízí netušené zážitky. Při návštěvě přístavu zcela určitě nemineme přístavní trh, jehož folklórem je nabídka zboří přímo z loděk. Turisté zde najdou nabídky ubytování v různých cenových relacích a hlavně typickou severskou atmosféru, kvůli které jsme sem vlastně jeli.

Tento název s politickým podtextem však pro turisty, kteří tento největší a nejkrásnější ostrov Velkých Antil navštíví dostává zcela jiný rozměr. Každý návštěvník je překvapen nejen jeho krásou, ale také všestrannou péčí o turisty, kteří sem přinášejí peníze a proto jsou váženi a opečováváni.

Dovolenou na Kubě lze naplánovat prakticky kdykoliv, protože je zde poměrně stálé a velmi příjemné počasí po celý rok, možná s výjimkou konce léta, kdy se zde objevují hurikány. Průměrná teplota se pohybuje kolem 25 st.C a pokud prší , tak jsou deště velmi prudké, ale také krátké.

Na ostrově najdeme prakticky všechny turistická lákadla. Velké a krásné pláže, klidné, teplé moře, na kterém se místy objevují vysoké vlny vhodné pro surfování, moderní hotely nabízející perfektní služby a množství volnočasových aktivit i nádherné, starobylé památky z koloniálních dob, které se paradoxně zachovaly neporušené díky své odlehlosti a izolaci ostrova od ostatního světa.


Takovým místem je například město Trinidad, které ke své výstavnosti, slávě a bohatství přišlo díky obchodu s cukrem a hlavně otroky. Jeho koloniální architektura zůstala až do současnosti zachovaná v nezměněné podobě celá desetiletí.. Trinidad je výchozím bodem například k návštěvě známé pláže Playa Ancón a do dalších zajímavých míst v okolí.

Také hlavní město Kuby je Havana na nás dýchne historií datující se až k objevení Ameriky. Počátek 20. století přinesl městu značný rozvoj díky blízkosti Ameriky a absenci některých legislativních omezení, které platily v Americe. To sem lákalo i mafii, jejíž bossové investovali do výstavby hotelů, drog, alkoholu a hazardu. Najdeme zde stopy mnoha významných osobností, pro které se Kuba stala místem častých návštěv nebo i domovem.Nejznámějším je jistě spisovatel Ernest Hemingway, který zde má i muzeum.


Každý, kdo Kubu navštíví z ní chce jistě poznat co nejvíce.. nesmíme proto zapomenout ani na údolí Viňales, území vápencových skal , ze kterých vyrůstá hustá zeleň a pěstuje se proslulý tabák do kubánských doutníků . Některou továrnu na jejich výrobu jistě navštívíme a kuřáci se rázem ocitnou v ráji. Jsou dokonce muži, pro které jsou kubánské doutníky hlavním cílem jejich cesty na Kubu. Mimochodem, informace, že nejkvalitnější doutníky se balí na stehnech mladých Kubánek se ukázaly jako fikce – raději s tím počítejte, abyste nebyli zklamáni, nebo se na jejich výrobu dívat nechoďte a zachovejte si krásnou iluzi.

Na cestě po ostrově svobody se vám asi nepodaří navštívit Fidela Castra, ale jistě vám to vynahradí návštěva městečka Baracoa, které je součástí východního pobřeží Kuby zapsaného v seznamu památek UNESCO pro své přírodní krásy a bohatství.


Historie Kuby je díky španělské kolonizaci, své poloze a okolním vlivům velmi bohatá a rozmanitá a doporučujeme se s ní před cestou podrobně seznámit. Sám pobyt na ostrově není rizikový ani z hlediska zdravotního, ale jelikož opatrnosti nikdy nezbývá a podnebí a zvyky jsou přece jen odlišné od našich poměrů, doporučujeme uzavřít před cestou kvalitní pojištění léčebných výloh, zařídit si turistickou kartu, nepít vodu přímo z kohoutku a tu v restauracích dezinfikovat výborným kubánským rumem, do zásuvek si vzít adaptér s placatými kolíky a hlavně se vybavit dostatečnou zásobou amerických dolarů, které většinou zvládnou každý cestovní problém.

Tak tedy Hasta la Vista a pozdravujte ostrov svobody v Karibském moři.

Už jste navštívili Kapverdské ostrovy? V Atlantickém oceánu, západně od pobřeží Senegalu najdeme  devět větších, obydlených ostrovů obklopených skupinou malých, roztroušených ostrůvků vulkanického původu. Souostroví bylo objeveno v polovině patnáctého století a stalo se překladištěm námořní plavby. Tomu také nyní odpovídá jeho charakter i složení obyvatelstva, které je velmi rozmanité a tvoří směsici potomků všech národností a ras.

Díky výhodné poloze Kapverdských ostrovů, které leží na spojnici Evropy  a Afriky se z nich stalo v poslední době vyhledávané místo pro turisty, kteří milují exotiku. Láká je sem pestrá architektura, ve které najdeme prvky koloniálního stylu, stálé počasí, které ovlivňuje blízkost afrického kontinentu, nádherné, rozlehlé bílé pláže, které se odrážejí od neskutečně modrého moře, které má i v březnu teplotu kolem 24 stupňů, solná jezera a doly a pozůstatky vulkanické činnosti.

Pěší výlety do malebných rybářské vesniček  a jejich okolí a ruch tradičních trhů zase uspokojí milovníky folkloru. Pokud se na Kapverdy vydáte v období kolem Velikonoc, můžete se na ostrově Sao Vicente zúčastnit tradičního velkého karnevalu.

Nejvíce navštěvované je letovisko Santa Maria na ostrově Sal, kam láká nejen koupání v moři, ale i v solném jezeře Pedra de Lume, jehož léčivé účinky  a obsah soli připomínají účinky Mrtvého moře. Nejhornatějším ostrovem je Santo Antao, kde se pěší tůry zhusta podobají vysokohorským výstupům.

Na Kapverdských ostrovech si přijdou na své i milovníci potápění a surfování, jachtaři, ale také rybáři, neboť rybolov je hlavním způsobem obživy tamních obyvatel, což turisté poznají i na místní kuchyni.

Kapverdské ostrovy jsou prostě tím správným místem.

Redakce Best4man.cz