Navštívíme-li ale v těchto dnech centra měst, kde probíhají vánoční trhy, zmocní se nás nejen nostalgie z krásné výzdoby a připomenutí nejkrásnějších svátků v roce, ale zastaví nás i vůně, které se linou z okolních stánků a mísí se s vůní jehličí.
Rázem si uvědomíme, že už jsme prokřehlí a tak nás přivábí hlavně stánky s horkými nápoji, čajem, grogem, horkou medovinou nebo svařených vínem.
Ano, svařák bude to pravé! Je pravda se ve stáncích dostaneme většinou klasiku, která není příliš náročná na přípravu. Víno se prostě nalije do nádoby, přidá se k němu skořice, hřebíček a cukr a kousek citronu a přivedeme k varu. Sice to voní i tak, ale známe i nápaditější způsoby přípravy, které se ovšem vyplatí a čas se nám vrátí v neskutečně intenzivní vůni a nenapodobitelné chuti.
Na výrobu nápoje nevybíráme příliš kvalitní víno, které bychom vařením znehodnotili. Traduje si historka z nejmenovaného lázeňského města, kde si velkopodnikatel ruského původu objednal pro společnost opulentní večeři a po ní to nejlepší archívní víno z místních sklepů, jehož láhev se cenově pohybovala v řádech desetitisíců. Sklepmistr dlouho nerozuměl, jak si vlastně zákazník přeje víno servírovat, až nakonec pochopil, že z něho chce udělat svařák. Možná je nebohý číšník v Bohnicích dodnes.
Na svařák vybíráme tedy víno dobré, stolní, pro tyto případy může být i stáčené do PET lahví. Víno by nemělo být trpké, spíše suché nebo polosladké. Někdy nám víno podávané běžným způsobem nechutná, ale svařené je pak znamenitým nápojem. Rozhodně se ale vyhneme prokazatelným „bolehlavům“.
Dalším bodem alchymistického postupu svařování vína je koření. Chceme-li docílit oné neopakovatelné chuti, použijeme nejen klasické koření, ale přidáme i badyán nebo několik zrnek kardamonu, případně použijeme některou z osvědčených namíchaných směsí ze specializovaných obchodů. V těch se vyskytuje i pomerančová a citrónová kůra, dubový list nebo nějaká voňavá bylinka. Skořici přidáváme vždy celou, mletá by nás škrábala v krku.
Pokud bychom si chtěli ušetřit práci a použít směs rozpustnou, mohli bychom na to doplatit následným bolením hlavy, nehledě na příliš sladkou chuť.
Chuť svařeného vína také výrazně změní použití medu, který nahradí cukr. Přidáváme jej ale až nakonec, do hotového nápoje, abychom jej varem neznehodnotili. Použít můžeme také cukr třtinový, který je mnohem aromatičtější.
Do svařáku můžeme kromě citronu nebo pomeranče přidat i kousky jablek, sušeného ovoce nebo trochu ovocného čaje. Tyto ingredience spolu s kořením dáme do trochy vody a chvíli je povaříme. Asi po deseti minutách přilijeme víno a přivedeme téměř k varu. Pak nádobu odstavíme, aby z něho neunikal alkohol.
Komu nevadí mastná kolečka na hladině, může unikání alkoholu zamezit přidáním kousíčku másla. Nápoj pak můžeme ještě přisladit nebo přidat citron. Nápoj se servíruje do silnostěnných sklenic, které ještě můžeme ozdobit cukrovou krustou. Při nalévání do sklenic použijeme sítko.
Málokdo ví, že svařovat se může i víno bílé, které je lehčí a méně se sladí. Koření se používá stejné jako k vínu červenému, ale doplňuje se spíše grepem a limetkou.
Svařené víno je nápoj, který nás nejen svátečně naladí a zahřeje, ale zná jej i lidová medicína, která je používala při léčbě nachlazení. Jeho prohřívací účinky jsou totiž stoprocentní.
Redakce Best4man.cz
