Na modrém pozadí zobrazil Oldřich Kulhánek tentokrát českého buditele a vědce Františka Palackého.
Tisícikorunová bankovka se v historii českých platidel před druhou světovou válkou vyskytovala velmi často. Za sběratelsky cennou trofej se například považuje tisícikoruna z roku 1934, jíž Max Švabinský. Jeho „Historie národa“ je známa každému numismatikovi.
Po různých technicko – administrativních průtazích byla nakonec zařazena i do koncepce 80. let 20. století, která měla odstranit nejednotný vzhled českých platidel, která se do té doby vydávala náhodně a na každou z nich se vypisovala samostatná grafická soutěž.
Cílem této koncepce bylo vytvoření podmínek k tomu, aby celou sérii platných bankovek vytvořil jeden umělec a došlo tak ke sjednocení jejich vzhledu, který by sledovat českou historii a charakter.
V tehdejší soutěži zvítězil slovenský výtvarník profesor Albín Brunovský. Bankovky vytvořené podle jeho návrhů se vydávaly v náhodném pořadí a první byla právě tisícikoruna v roce 1985. Byla to první bankovka této hodnoty, která byla uvedena do oběhu od konce druhé světové války.
Po rozdělení federace byla také tisícikoruna, jako bankovka vysoké hodnoty, používána určitý čas v kolkovaném vydání jak na Slovensku, tak i v Čechách.
Stejně jako každá bankovka vyšší hodnoty je i v současnosti platná tisícikoruna vybavena vysokým počtem ochranných prvků, které je schopna rozeznat i laická veřejnost. S prvky, které rozpoznají jen odborníci se, z pochopitelných důvodů, Česká národní banka nechlubí.
Redakce Best4man.cz
