Dvojnásob to platí o okruhovém speciálu McLaren F1 GTR, kterého je nyní na světě jako šafránu. Toto auto se zapsalo do automobilové historie jako „nejrychlejší“ civilní vůz dané doby, ale jeho místo v síni slávy mu patří z více důvodů než je jen maximální rychlost, které je vůz schopen.
Tvůrce Gordon Murraye chtěl postavit auto, které bude optimálně funkční a bude využívat těch nejmodernějších technologií, které byly na přelomu 80. a 90. let k dispozici. To, že výsledkem bude na pohled krásný kompaktní automobil se skvělými jízdními vlastnostmi, možná předpokládal, i když, jak se sám vyjádřil – design byl podřízen funkčnosti. Co však na počátku vývoje nikdo netušil bylo to, že schopnosti vozu nikdo nepřekoná po dobu dalších patnácti let (deseti let, pokud budeme počítat od doby již vyrobených vozů).
McLaren F1 je konstruován jako třímístný dvoudveřový vůz s vertikálně výklopnými dveřmi, s motorem uprostřed a pohonem zadních kol. Šasí s hliníkovými pláty a karoserie jsou z karbonových dílů. Auto využívá tzv. aktivní aerodynamiky – dvojice ventilátorů pod vozem zvětšující přítlak v oblasti zadního difuzoru. Tím odpadá použití křídla, na zadku je malý výsuvný spoiler pomáhající při nadzvukových rychlostech.
Další specialitou je použití hliníkových kol s centrální maticí jako to mají závodní vozy (dnes to můžeme vidět na Porsche Carrera GT, žádný jiný civilní vůz to nemá). Technické vychytávky jako ABS či hřebenové řízení s posilovačem a elektronické vymoženosti typu prokluz kol a stabilizace Gordon Murraye odmítal.
Pozici za volantem je dodnes originální – řidič sedí uprostřed vozu s řazením po pravé ruce, dva spolujezdci sedí po stranách nepatrně vzadu.
Motor V12 je čtyřvačkový se 48 ventily o objemem 6.1 litru a dvěma vstřiky na válec. Jeho vývoj a výroba byla zadána BMW. A opravdu se jim povedl – 627 koní/7400 otáček, kroutící moment 651 N/m. Váha vozu je pouhých 1138 kg.
Na stovce byl McLaren za 3,2 sec, na 200km/h za 9,4 sec. Na testovací trati v roce 1998 byla naměřena maximální rychlost 384 km/h.
Prodejní plán byl 300 kusů, ale celkem se vyrobilo jen 107 kusů včetně závodních verzí. Cena se pohybovala někde mezi 540-640 000 liber, což je, mimochodem, další rekord.
Stavba každého kusu zabrala tři a půl měsíce. Ke každému vozu dostal zákazník speciální edici hodinek od TAG Heuer s číslem podvozku svého auta. První vozy se dostaly do prodeje v roce 1994.
Redakce Best4man.cz
